1. JULIUS ČADSKÝ a ???

31.12.2020

Nám zatím nejstarší známý předek je Julius Čadský




Žil na statku v Přílepech č.p. 19 (současná adresa je pravděpodobně Roztocká 123, Velké Přílepy). 

Kdy a s kým se oženil zatím nevíme.

Z gruntovní knihy ale víme, že se jim narodili:

- blíže nezjištěného dne a roku syn František Čadský, který se blíže nezjištěného dne a roku oženil s Lidmilou

- blíže nezjištěného dne a roku syn Jan Čadský

- blíže nezjištěného dne a roku syn JOSEF ČADSKÝ


V gruntovní knize kapitulního panství chrášťanského se píše o vsi "Přílepy u Kamejka a Ouholice". Tato kniha byla založena "za ouředlního direktora Antonína Hlavsy L.P. 1797". Vedena byla do roku 1873. Ke statku nebo gruntu č.p. 19 je tento zápis:

"Josef Čadský - sedlák N. 19

Nastoupil grunt v roce 1771 v šacunku za 490 zl., na které ještě dopláceti má 32 zl. 40 kr., které náleží totiž po nebožtíku Jiřím Řeřichovi 2 synům, Jiřímu a Václavovi, o kterých se přes 60 let neví."

Josef Čadský měl tři syny - Franze, Jana a Josefa. Z roku 1813 je zápis, dle kterého ... syn Josefa Čadského Franz a jeho žena Lidmila ujímají "to dolejší stavení od vrat v návsi spolu s maštalí a chlévem; pak bývalým mlýnským stavením, též celou stodolu a ty podle ní stojící zadní vrata s celým dvořním placem v gruntu hlavního pod N.C. 19. Od hospodářského nářadí 1 vůz se vším příslušenstvím, 1 pluh, jedny trojdílné brány, od dobytku jen toliko 1 hříbě, pak 2 prasnice, však s tou výhradou, že časem svým oni nastupující manželé zase 1 prasnici, ačkoliv bez přírůstku, jejich odstupujícímu otci neb dědicům jeho navrátili a při nastupování bratru Josefu na druhou polovici téhož gruntu jednoho koně k práci dostatečného neb 70 zl. vídeňské měny dáti odvésti povinni jsou, pak 38 jiter 1 312 sáhů polí, 777 sáhů luk, 1 jitro 337 sáhů zahrad a 90 sáhů pastvišťat k jejich budoucímu společně vlastnímu držení, užívání a vládnutí od jejich odstupujícího otce.

Nastupující manželé převzali k zaplacení podíly v úhrnné částce 3 157 zl. 45 kr. vídeňské měny.

Mimo té částky 3 157 zl. 45 kr. budou nastupující manželé Franz a Lidmila Čadských jejich odstupujícímu otci Josefu Čadskému následující výměnek každoročně dávati, totiž: 7 strychů žita, 5 strychů pšenice 13 žejdlíků másla, 13 žejdlíků soli, 1 sáh dříví, 6 strychů uhlí, pak třetí díl ze zahradních užitků a věrně odváděti.

Oni, nastupující Franz a Lidmila, manželé, povinni budou následující povinnosti z tohoto jim odděleného gruntu vykonávati:

- militare ordináriům a všechny podle něj vypadající další, nyní a budoucně přijít a jakékoliv jméno míti mohoucí, daně a poplatky, lifrunky, transporty, krátké a dlouhé füršpony, eingnartirunky atd. dle ouředlní repartice zapravovati

- každoročně ještě 78 dní potaživé roboty s koňmi a od sv. Jana až do sv. Václava 13 dní pěší roboty řádně vykonávati

- jménem gruntovní činže a za natahané dříví 3 zl. 56 kr. do vrchnostenského důchodu chrášťanského vždy při sv. Havle

- též i do vrchnostenské kuchyně 10 vajec

- jménem desátku velebnému panu faráři ounětickému 48 snopů pšenice a 48 snopů žita a železnou krávu per 18 kr. k záduší ounětickému

- ounětickému panu učitelovi 2 čtverce žita

- obecnímu pastýři 2 čtverce pšenice, 2 čtverce ječmene, pak 18 liber chleba dáti a bez odporu odváděti."

V gruntovní knize je i zápis, týkající se druhé části gruntu pro druhého syna: "Zápis pro Josefa Čadského na druhý díl z třech dílů od otcovského Josefa Čadského hlavního gruntu ve Velkých Přílepích pod N.C. 19. Předně ujímá Josef Čadský to hořejší stavení a kůlnu od toho hlavního gruntu a tím, že dvorní zeď od půlnočně východního rohu hořejšího stavení k rohu oné kůlny vedené a od zahradní zdi spojena býti má, též i všechna okna, dvéře a pavlač na druhou polední stranu téhož hořejšího stavení tak, jako i jeho vrata do dvora také jiné tam na polední stranu přenešené a vystavěné býti musejí, pak 29 jiter 90 sáhů polí, 777 sáhů luk, 1 jitro 573 sáhů zahrad a 90 sáhů pastvišťat k jeho budoucně vlastnímu a dědičnému držení užívání a vládnutí od jeho odstupujícího otce Josefa Čadského."

V dalším zápisu čteme, že když "rozdělení hlavního gruntu Josefa Čadského v obci velkopřílepské pod N.C.19 mezi jeho dva syny Franze a Josefa Čadského dle resoluce královské gubernie potvrzeno býti nemohlo, tehdy na žádost otce Josefa Čadského ten na jeho dva syny Franze a Josefa rozdělený grunt dohromady stáhnutý byl a tyto dvě položky nyní Franzovi Čadskému spolu s jeho manželkou Lidmilou, rozenou Lešákovou z Hořína, k jejich budoucímu společně vlastnímu a dědičnému držení, užívání a vládnutí odevzdán."

K tomu rozdělení a následně opětnému spojení gruntu došlo v r. 1814 a dále ho měl v držení Franz Čadský s manželkou Lidmilou. Z dalšího zápisu se dozvídáme, že František a Lidmila Čadských prodali selskou usedlost čp. 19 Františku Ryšánkovi za 6 300 zl. ve stříbrných penězích v roce 1831. Později byl statek v držení několika generací rodiny Pokorných.


V ranném středověku se na území dnešních Velkých Přílep nacházely dvě sídliště - Přílepy a Kamýk. Až do roku 1859, kdy byly obě obce sloučeny, spadala každá obec pod jinou farnost - Přílepy k únětické a Kamýk k noutonické. Přílepy náležely svatovítské kapitule na Pražském hradě a Kamýk kapitlule benediktinek u sv. Jiří. Po husitských válkách patřily obě obce svatovítské kapitule. Kamýk se do držení benediktinek vrátil až v roce 1572. Během třicetileté války byly obě obce vypleněny švédskými vojsky pod vedením generála Koenigsmarka. Zpustošené vesnice byly znovu dosídleny ve 2. pol. 17. století. Po zrušení kláštera v roce 1782 připadl královské komoře, od níž ho v roce 1797 koupil spolu se sousedními Statenicemi (k nimž Kamýk patřil od roku 1627) nejvyšší rakouský maršálek Rudolf hrabě Špork. V 19. stol. patřila ves baronům Dlouhoveským z Dlouhé Vsi, kterým po zrušení poddanství náležel již jen panský dvůr č.p. 18 (u restaurace Špýchar). Naproti němu se nacházel svobodný Světlíkovský dvůr. Dochovala se i fotografie pana Zajdla z 2. pol. 60. let 20. století, na které prochází kolem tohoto statku prvomájový průvod:

V roce 1616 se ve Velkých Přílepech nacházelo 8 (někde psáno 13) gruntů a několik hospodářství. V jednom byla krčma, část osadníků tvořili Němci. V roce 1700 měly Přílepy 72 obyvatel a 19 domů. Uchovala se tato jména hospodářů: Matěj Dolejš, Jan Houdek, Tomáš Tomek, Josef Saska, Jakub Novák (o 150 let později si Magdalena Nováková bere Josefa Čadského), Lukáš Šroubek, Martin Šroubek. Největší grunt měl Matěj Šroubek, který byl současně majitelem mlýna. Krčmu provozoval ve svém domě Matěj Dolejš. 

Obec Kamýk měla v témže roce 103 obyvatel a 22 obytných domů. Byla tedy o něco větší a také místní sedláci byli o něco bohatší než přílepští. Na rozvoj Kamýku měly vliv především dva velké dvory - dvůr Světlíkovský a dvůr panský, náležející vrchnosti ze Statenic. Dvůr Světlíkovský je zapsán v karlštejnských lenních deskách již v roce 1676. Ke karlštejnským lénům náležel do roku 1704. Jeho držitelé byli povinni vojenskou či jinou službou na hradě.

Lidová slavnost na Světlíkovském dvoře

Dvůr měl tři obytné domy a v roce 1700 v něm žilo 22 obyvatel včetně pěti židovských rodin (židovská komunita byla v Kamýku velmi významná, měla zde u křižovatky silnic na Lichoceves a Noutonice i svou synagogu). V 19. století ho koupila rodina Ryšánkova, z níž pocházel i jeden ze starostů Kamýku. Ryšánkovi zde hospodařili až do poloviny 20. století, kdy statek přešel do majetku JZD. Jeho pozůstatky jsou součástí areálu, kde se dnes na Kladenské ulici nachází ubytovna, nonstop a vodohospodářské služby. V průběhu 18. století se od Světlíkovského dvora oddělil samostatný statek, který se zachoval v paměti starších lidí jako statek u Kohoutů. Kohoutovi byli posledními hospodáři, než byl statek v 50. letech 20. století znárodněn. Jeho budovy pak chátraly a v dubnu 1975 byly zlikvidovány odstřelem. Sousedil se Světlíkovským dvorem a na jeho místě vyrostla řada rodinných domů podél Kladenské ulice.

Kohoutův statek před demolicí v roce 1975
Kohoutův statek před demolicí v roce 1975
Odstřel
Odstřel

Dvůr panský patřil v tu dobu statenické vrchnosti, posledním majitelem byl pan Straka ze Statenic. Nejzachovalejší částí dvora je sýpka, neboli špejchar, kde se dnes nachází restaurace stejného jména na kladenské ulici.

Špýchar
Špýchar

Po celá léta byli v obou obcích do čela voleni sedláci a majitelé gruntů. Byli z nich dobří rychtáři a starostové. Měli povinnost dodržovat v obci klid a pořádek. Rovnali drobné spory a třenice mezi poddanými. Prováděli také zápisy do úředních knih. Při prodeji nebo dědictví prováděli i odhad ceny movitého i nemovitého majetku. Úřednímu odhadu se říkalo "šacuňk".

Po roce 1945 měly Velké Přílepy něco přes 600 obyvatel. Byly tu tři hospody, hotel, mlýn, několik prodejen se smíšeným zbožím, porážka, truhláři, kováři a koláři, krejčí, švadlena, kominík, sedlář, prodejce bižuterie. Bylo zde pět lomů na kámen, který se zde těžil a používal na stavbu silnic. Dále tu bylo několik menších sedláků a několik větších (ti měli 20 a více hektarů půdy) - v Přílepech to byla hospodářství u Tomků, Jelínků, Ženíškových, Novotných a Pokorných (bývalý statek Čadských č.p. 19), v Kamýku se hospodařilo u Kohoutů, Ryšánků, Nebeských a u dalších Tomků. 

A právě v tuto dobu se rody Nebeských a Čackých k sobě prvně přiblížily.