01. HISTORIE OBCE 

První písemná zmínka o vsi Husinec je v listinném falsu datovaném zhruba do roku 1227, jímž český král Přemysl Otakar I., přenesl ženskému klášteru sv. Jiří v Praze jurisdikci nad jeho poddanými. Název je doložen ve formě Guscinec. V roce 1233 se obec nazývá Gusinech, okolo roku 1403 již Hussinecz. Za husitského převratu byla obec pravděpodobně zkonfiskována Pražany, v 16. stol. náležela spolu s Řeží jako tzv. ves zápisná (zastavená králem) ke statku Roztoky. Roztocký statek koupil roku 1565 David Boryně ze Lhoty. Jeho vnuk, odsouzený po porážce stavovského povstání k pokutě ve výši jedné pětiny svého majetku, prodal statek knížeti Karlovi z Liechtensteina, jehož rod vlastnil statek až do roku 1803. Husinec s Řeží se na nějakou dobu znovu přičlenily ke statku kláštěra sv. Jiří se sídlem v Kamýku a ve Statenicích. Již v urbáři kláštera u sv. Jiří z roku 1631 je název ve formě Husynecz. V tzv. tereziánském katastru (daňový soupis z pol. 18. stol.) jsou uvedeny v rámci tohoto klášterního statku v Husinci čtyři poddanské usedlosti a v Řeži dvě usedlosti. Poddaní drželi v Husinci 172 strychů polí a obec 69 polí lad, v Řeži 153 strychů polí. V té době bylo evidováno v obvodu kostela sv. Klimenta na "Hradci" 30 lidí z Husince a 25 lidí z Řeže. 

To by vysvětlovalo, proč u řady našich předků je u místa narození Řež č. 3 uvedeno, že se jedná o dům bývalého statku Roztoky.

Na konci feudalismu však opět patřily obě vsi ke statku Roztoky. V letech 1850 - 1927 patřila obec k okresu Karlín (v letech 1869 - 1919 byl Husinec osadou obce Klecany), v letech 1927 - 1942 byla obec součástí okresu Praha - východ, 1942 - 1960 náležela k okresu Praha - sever a od roku 1960 opět k okresu Praha - východ.

Osada Řež se poprvé uvádí v listině krále Vratislava I. z roku 1088 pro Vyšehradskou kapitulu, jíž měl darovat mimo jiné ves Raseh (Řež). V dalším listinném falsu, tentokrát pro klášter sv. Jiří k roku 1227, se uvádí vedle Husince pod názvem Rese. Počátkem 15. stol. se ves uváděla ve tvaru Rzezy. Osudy Řeže byly podobné jako Husince. V roce 1556 byl svědkem ve sporu o hranice nad rybníky Suchdolskými jakýsi Václav Knotek z Řezí. V urbáři kláštera sv. Jiří z roku 1631 je název ve formě Rzezj. Od roku 1850 je Řež osadou obce Husinec v okrese Karlín, v letech 1869 - 1919 byl Husinec i s Řeží osadou obce Klecany, v roce 1919 se odloučily jako obec s názvem Husinec - Řež. 

Místní jméno Husinec vzniklo ze staročeského slova husinec (podobně jako ovčinec, zvěřinec ...) a na osadu bylo přeneseno zřejmě obrazně. Místní jméno Řež bývá vysvětlováno jako řež, tj. řezanice, pračka, přičemž kolísalo mezi jednotným a množným číslem, jak je vidět na nejstarším dokladu (latinský přepis spojení v Řažech). Může se však jednat též o praindoevropské pojmenování místa v řece, kde je "řezána" voda.

Z kronik známe jména tehdejších hospodářů (1694 - 1713):

- Vavřinec Novák (76), Jan Novák (Řež)

- Matěj Knotek (81), Václav Novák (Řež)

- Havel Kobylák (18), Kašpar Urban (Husinec)

- Jan Trmal (54), Václav Šaroch

- Lidmila Vrbka (Vrbková) (72), Jiří Vrba

Přibližně z roku 1713, kdy Husinec i Řež patřily pod Neutonickou (Noutonickou) farnost, máme počty farníků:

- P. Mikoláš Antonín Polnický (farář)

- Žalov 40 farníků (duší)

- Husinec 30 farníků

- Řež 25 farníků

- Roztoky 160 farníků

Z roku 1653 pochází listina, kterou Osvald ze Schőnfeldu, jakmile získal "výplatu", tj. dočasné vlastnictví důchodů ze vsí Levý Hradec, Husinec a Řež, obratem je postoupil panu Ludvíkovi Schradinovi, ale ani ten je nedržel dlouho, obě listiny byly brzy zrušeny proříznutím.

Ferdinand, král římský, uherský, český atd., povoluje svému sekretáři v Českém království Osvaldovi ze Schőnfeldu a jeho dědicům vyplatit vsi svatojiřského kláštera na Pražském hradě Levý Hradec, Husinec a Řež s příslušenstvím a kusem řeky Vltavy a doživotně je držet. Po Osvaldově smrti může vsi vyplatit český král nebo klášter po výpovědi dané ke sv. Jiří nebo sv. Havlu jeden rok předem, přičemž Osvaldovi dědici si ještě vyberou důchody za příslušný rok. Kovy, které by se na pozemcích těchto vsí našly, a jejich dolování si vyhrazuje český král.

Osvald ze Schőnfeldu (zemřel 1859) držel tyto vesnice jen do roku 1562, kdy je postoupil Ludvíkovi Schradinovi a jeho dědicové pak roku 1565 Davidovi Boryňovi ze Lhoty, který je připojil k panství Roztoky. Tak byly definitivně odděleny od panství svatojiřského kláštera, odkud byly dosud jen zastavovány (Řež od roku 1406, Husinec a Levý Hradec od roku 1420).

Originál:

My Ferdinand, z Boží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel Říše, a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, infant v Hispánii, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže, a lužický markrabě etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Ozvalda z Šenfeldu, sekretáře našeho v království Českém, věrného milého, abychom jemu a dědicuom jeho na všech nížepsaných, jmenovitě na vsi Hradci, vsi Husinci a vsi Řeži, k klášteru sv. Jiří na hradě Pražském náležící, s dědinami, lukami, háji, řekú Vltavú, na tom na všem což k nadepsaným vesnicem od starodávna náleželo a náleží, nic ovšem nevymieňujíc, vejplatu milostivě dáti ráčili. K jehožto ponížené prozbě nakloněni jsouce, zvláště pak pro jeho věrné, pracné a pilné služby, kderéž jest nám od mladosti své neteslívě, vždycky až posavád rád činil, činiti nepřestává, a na budúcí časy aby tím lípe činiti mohl, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a s radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, nadepsanému Ozvaldovi z Šenfeldu, a dědicuom jeho, na jmenovaných vesnicech Hradci, Husinci a Řeži vejplatu sme milostivě dáti ráčili, a tímto listem dáváme. Tak aby on držitele nadepsaných vesnic z vejplaty, v ta místa kdež náleží obeslati, a jich soudem, buď darmo i jináč dosáhnouti mohl. Kderýchžto vesnic když dosáhne a v držení vejde, má je jmíti, držeti, a jich užívati, nejsa odtud od nás, našich dědicuov a budoucích králuov českých ani od žádného jiného člověka bez své vuole od jeho živnosti splacován. Než po jeho smrti, kdyžbychom my, naši dědicové a budúcí králové čeští, neb ti duchovní, jimž vejplata spravedlivě náleží, ty vsi zase k svému držení i jináč vyplatiti chtěli, to učiniti moci budem, dadouce držiteluom dotčených vsí při kderém koli svatým Jiří, neb svatým Havle, plný rok napřed věděti, a položíce jim sumu jejich, ačby kderú za vejplatu dotčených vesnic dali, tehdy budou nám, našim dědicuom a budoucím králuom Českým, neb těm duochovním povinni nadepsaných vesnic (však vyberouce sobě prvé duochody a puožitky toho roku přišlé), soudem ani čím neslušným se nezastírajíc, bez umenšení postúpiti a list tento s jinými listy navrátiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. Také jestližeby se na gruntech častopsaných vesnicech, z daru Božího jako hory neb kovy zjevily, ty my sobě, našim dědicuom i budoucím králuom českým se vší celou a plnou vrchností, i s tím, což k pavování hor náleží a potřebí jest, a na těch gruntích najíti se bude moci, pozůstavovati a vymieňovati ráčíme. Jakož jest nám dotčený Ozvald z Šenfeldu obzvláštním reversem, že tak všelijak z strany vejplaty i hor zachovati chce zapsal, a za sebe, dědice i budoucí své připověděl. A kdož koli tento list jmělby neb jméti bude, s častopsaného Ozvalda z Šenfeldu, jeho dědicuov a budoucích, neb jednoho z nich dobrú vuoli a svobodnú, ten má i jmíti bude touž moc, i též plné právo ke všem věcem v něm jmenovaným a zapsaným, jako oni sami. Tomuž nasvědomí pečeť naši královskú k listu tomuto sme přivěsiti rozkázali. Dán v městě našem Graczu, v pátek na den svatého Matěje apoštola Páně, léta od narození Syna Božího tisícého pětistého padesátého třetího, a království našich římského třímezcítmého, a jiných sedmezcítného. Ferdinand.