09. RUDOLF JAROŠ

Rudolf Jaroš (nar. 15. ledna 1869 v Praze, zemřel 7. dubna 1935 v Řeži) byl československý politik, meziválečný senátor a poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Původní profesí byl jirchářem (zpracovatel kůží), pak dlouho působil jako úředník nemocenské pokladny. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už od počátku 90. let 19. stol. se angažoval v odborovém hnutí a sociální demokracii. V roce 1896 založil Svaz kožedělníků, kterému potom předsedal. Byl redaktorem odborářského listu Kožedělník. Patřil zároveň mezi významné funkcionáře Odborového sdružení československého, napojeného na sociální demokracii. V roce 1907 se stal zemským tajemníkem Československé sociálně demokratické strany. Roku 1908 náležel mezi spoluzakladatele Velkonákupní společnosti konzumních družstev, jejímž předsedou byl v období let 1908 - 1923.

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 048. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.

V letech 1918 - 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Byl předsedou rozpočtového výboru. V parlamentních volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. V parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění znovu, nyní ovšem do dolní komory, jako poslanec. Fakt, že netradičně přešel z horní do dolní komory, byl způsobem vnitřními rozpory sociální demokracie v jižních Čechách, kde pak Jaroš jako výpomoc kandidoval. Zemřel během funkčního období, uprázdněné poslanecké křeslo již vzhledem k blízkosti voleb nebylo obsazováno.

Podle údajů k roku 1930 byl profesí úředníkem a starostou obcí Husinec u Klecan. Spustil stavbu školní budovy, ve které se velmi angažoval i budoucí starosta Václav Nebeský, pro nedostatek peněz ji ale musel v roce 1933 nechat zastavit. Za Jarošova starostování byla opravena i chátrající budova obecního úřadu v Husinci č.p. 10 a postavena hasičská zbrojnice v Husinci za výrazné podpory obecního zastupitelstva. Sbor dobrovolných hasičů, který se ustanovil na první hasičské schůzi 06.02.1927, totiž nebyl v nejlepší finanční situaci a jen díky půjčkám obce si pořídil stejnokroje a hasičskou stříkačku. Již v roce 1929 se plánovala stavba hasičské zbrojnice v Husinci za č.p. 22, nakonec se ale začalo stavět před domy č.p. 5 a č.p. 6, kde "hasičárna" stojí dodnes. A protože v závěru prací došly sboru peníze, dostavěla ji v roce 1931 obec sama a zároveň ji začala využívat i jako obecní skladiště.

Do 31. března 1931 Jaroš pracoval jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Praze a po té se soustředil na činnost ve Zdravé generaci, instituci zajišťující prázdninové rekreační pobyty pro děti dělníků.

Těžká hospodářská situace v Československu postihla i firmu Silika, která postupně omezovala práci, a až v létě 1934 zastavila veškeré práce úplně a rázem se tak na dlažbě octlo 30 místních občanů živících rodiny. Jaroš se sice v čele obce snažil pomáhat nezaměstnaným například odprodejem obecního dřeva k topení, pořádala se i tzv. chlebová akce nebo rozdávání chudinských příspěvků, ale i to bylo málo a po nebývalém rozkvětu ve dvacátých letech se obec musela potýkat z řadou nečekaných problémů.

V roce 1934 se znovu začalo jednat o koupi budovy pro školu. Slavnostní zahájení provozu nakonec proběhlo 27. září 1936. Závěrečné fáze stavby a otevření školy se však Rudolf Jaroš již nedožil. Ještě 31. března 1935 jel na jih Čech rozloučit se se svými voliči a sdělit, že už nehodlá kandidovat do sněmovny, že chce už jen "starostovat ve své milé Řeži", ale nastydl se tam a 7. dubna 1935 v Řeži o páté hodině ranní zemřel na zápal plic, jak uvádí Právo lidu z 9. dubna 1935. Dne 10. dubna 1935 se konal v Řeži Jarošův pohřeb, který přerostl v nevídaný akt smutku, jaký Řež jistojistě nepamatovala. Nejenže se pohřbu zúčastnila většina místních, ale přijelo i několik senátorů a poslanců (mezi nimi například Rudolf Bechyně - ministr školství, ministr železnic a ministr pro zásobování lidu či předseda senátu František Soukup) a další významní lidé, jako byl ředitel Centropressu Švihovský, starosta Kralup Vaníček a řada jiných. Článek z Práva lidu následujícího dne líčil, jak v Jarošově domku (Řež č.p. 11) spočívala na katafalku rakev pokrytá nesčetnými věnci a pak, po písni Dobrú noc, kterou zahráli členové orchestru Národního divadla, byla tichým průvodem nesena na obecní úřad v Husinci. Tam člen sociální demokracie a předseda senátu Fr. Soukup o Jarošovi velmi pohnutě mluvil, až donutil nejednoho z přítomných k slzám. Poté mluvil senátor Kříž za Jihočeské hnutí dělnické a Karel Bulvas za obecní zastupitelstvo. Za místní sociální demokracii pak hovořil Václav Nebeský, za místní hasiče Antonín Kvasnička, za místní organizaci Svépomoc Miloš Fiala, za Elektrárenské družstvo Otakar Bulvas a nakonec zarecitoval žák druhé třídy Mirek Hodan báseň, v níž se dojemně s Jarošem loučil za všechny místní školní děti. Pak byly starostovy ostatky za zraků stovek přihlížejících odvezeny do krematoria, kde se s ním 11. dubna 1935 rozloučila ještě celá řada představitelů sociální demokracie.