Troja

Název obce Troja původně příslušelo pouze zámku postavenému v letech 1683 - 1692, osada dostala tento název teprve v 18. století. Starší název osady Ovnec nebo Ovenec (ze staroslověnského Ov = beran) je pravděpodobně podle knížecího ovčince, který se zde nalézal. Vzhledem k Přednímu Ovenci, v místech dnešní čtvrti Bubeneč, se nazýval Zadním Ovencem, někdy také Horním. 

Krajina trojské kotliny je bohatě členěná. Nad pravobřežní nivou v údolí řeky se zdvihá úbočí členité říční terasy. Vltava zde protéká širším údolím, ve kterém se rozlévala několika prameny mezi řadou ostrovů vytvořených nánosy. Jejich tvar a poloha se v průběhu let neustále měnila, zejména za velikých povodní. Mapa okolí Prahy z roku 1743 ukazuje v těchto místech nejméně 11 ostrovů, postupem doby tyto ostrovy mezi Trojou, Bubenčem a Podbabou splynuly v jeden celek a jako jedno území je již popisováno v Josefínském katastru roku 1785.

V dřívějších dobách byly pravděpodobně tyto změny ve vltavském řečišti poměrně časté, ještě na počátku 18. století vznikly náplavem tři pusté ostrovy proti Troji, které užívali chalupníci ze Zadního Ovence. 

Stráně bohnické plošiny po pravém břehu řeky jsou velmi příkré, jejich povrch je rozbrázděn řečišti několika potoků. Na úpatí svahů je nanesen pruh pobřeží, který v průběhu času podléhal působení Vltavy a jejich přítoků.  Na tomto pobřeží se utvářela ves Zadní Ovenec, nověji Troja. 

Osídlení této lokality sahá hluboko do pravěku. První sídliště z mladší doby kamenné bylo objeveno v místech dnešní usedlosti Kazanka (vypichovaná keramika), v těchto místech a odtud ještě dále na východ bylo odkryto větší knovízské sídliště. Všechny tyto nálezy jsou na konci údolí ke Kobylisům v místech, kudy vedla stará cesta od holešovického brodu nazývaná od středověku Dlážděnka. Na západní straně osady Troja v místech usedlosti Černohouska (dnes na území Zooologické zahrady) byly objeveny popelnice a ještě dál v Podhoří bylo zjištěno sídliště haštalské kultury. 

V bohatém místopisném pramenu v tzv. viničních knihách ze 16. století je připomínána vinice na vrchu Hradiště u Holešovic. Vrchem Hradiště byl pravděpodobně míněn ostroh mezi Vltavou a územím, kterým vede Dlážděnka do Kobylis. Pro hradiště byl tento ostroh zřejmě malý, ale snad zde bylo strážiště nad dálkovou cestou, která se v Kobylisích větvila jednak na Mělnicko a a do Polabí, jednak na východ na Jirny, Vyšehořovice a pak pokračovala stezkou na Moravu. Toto strážiště střežilo nejen předhistorickou osadu v Troji, ale i vstup do dejvicko-bubenečské oblasti, kde se nacházelo rozsáhlé sídliště, které lze pokládat za předhistorickou Prahu. Ve viničních knihách se rovněž uvádí vinice na Vrabí hoře, což je název dodnes nezjistitelný.

Eduard Štorch v knize Praha v době předhistorické předpokládá, že jedna z cest do dejvicko-bubenečské oblasti překračovala brodem přes Vltavu. Přesné místo se však nepodařilo lokalizovat i přesto, že trojský katastr v příkrých stráních neposkytuje mnoho míst pro výstup z vltavského údolí vzhůru na plošinu. Mimo zmíněnou cestu Dlážděnku do Kobylis jsou jen dvě cesty vedoucí údolím na plošinu: první vychází od dvora č.p. 7 kolem usedlosti Havránka a směřuje do Kobylis a do Ďáblic, druhá vede do Bohnic a přes Drahaňskou roklinu k vltavskému brodu v Roztokách. Druhá uvedená cesta kolem zámku byla nejspíše důležitější i vzhledem k tomu, že se od ní oddělovalo před Bohnicemi druhé rameno, které vedlo přes Čimice na Chaby, které by východiskem cest na Mělnicko. Všechny tři zmíněné cesty byl vzájemně propojeny pobřežní cestou na úpatí strání. 

Místo, kde vycházel z Troje brod přes Vltavu, nelze tedy spolehlivě určit. Největší překážkou jsou nánosové změny ve vltavském korytu měnící tvářnost kdysi četných zdejších ostrovů. Na levý břeh Vltavy mířil brod nepochybně někam k Bubenči, ale nelze vyloučit, že ústil u mlýna později zvaného císařský, u kterého je kupovitý vršek pevnější horniny zdvihající se na břehu řeky, který mohl sloužit jako strážiště. Mapa neznámého autora z roku 1820 zde zaznamenává východisko přechodu Vltavy a Václav Vojtěch Šternberk, stavebník zámku Troja, zde chtěl zbudovat mostek. Měnící se vltavské nánosy v těchto místech patrně způsobily, že ve středověku byla spíše dávána přednost holešovickému brodu. 

Je pravděpodobné, že dvě části původní osady Ovenec byly dány vltavským brodem. U mnoha přechodů řek se setkáváme s osídlením po obou jeho stranách a patrně i zde je nutno v tom hledat takovéto vysvětlení. 

Pro posuzování vývoje osídlení Zadního Ovence nejsou dnes spolehlivým vodítkem ani tvary plužin, jednak jsou v mnohém poplatné složitému terénu, ale hlavně byly narušeny vinicemi zakládanými v okolí Prahy po roce 1358. Jinak se zde setkáváme výhradně s plužinami úsekovými prozrazujícími velmi starý původ.

Písemné prameny k trojskému katastru nejsou příliš četné, první pocházejí až z 1. pol. 13. století, kdy v seznamu statků svatojiřského kláštera jsou uváděny dva Ovence, bezpochyby je tím míněn Přední a Zadní. Z dalších zpráv se dozvídáme, že zde byl v roce 1433 mlýn, žili tu rybáři a dále jsou zmiňovány dvě usedlosti v držení Mikuláše Sedláka. Ze 16. století jsou zprávy četnější a řada záznamů se týká vysazování vinic zdejším mlynářem, předpokládá se však, že tu některé vinice byly již dříve. V listině Rudolfa II. je Zadní Ovenec označován za ves. V 17. století se píše o dvou dvorech, jeden náležel Martinu Havránkovi a dostal se do držení Alžběty z Lobkovic (byl to patrně svobodný zeměpanský statek, který vlastnil Václav Vojtěch ze Šternberka), druhý dvůr po třicetileté válce držela Alžběta Polyxena Dembinská a prodala jej Lidmile Šternberkové. V té době je doložena jako majitelka jednoho dvora v Zadním Ovenci Eva Kateřina Dobřenská, avšak není jasné jaký to byl dvůr. K roku 1605 připomíná Vacek ve svých dějinách mimo dvůr Alžběty z Lobkovic ještě dva dvory v té době náležející Šimonu Hrdému a Kateřině Chotkové, jedním z nich byl asi dvůr Lidmily Šternberkové a druhý pravděpodobně onen selský grunt zaznamenaný berní rulou z roku 1654. 

Nový zámek (nazvaný pak Troja) byl hrabětem Šternberkem vybudován na místě staršího dvora z něhož je z roku 1678 zachován nárys. Dřívější dvůr měl renesanční fasády. V místech zámku stával tedy deskový dvůr, jehož půdorys zaniknul pod přestavbou zámku a písemné prameny o něm jsou zcela nedostatečné. 

Druhý dvůr č.p. 7 na východ od zámku je rovněž přestavěn a neprozrazuje nic o svém dřívějším vývoji. Více by o něm prozradil důkladný stavebně-historický, popř. i archeologický průzkum. Nevíme totiž přesně, zda stojí na místě původního druhého Oveneckého dvorce. 

Obecně lze předpokládat, že původní ves byla soustředěna do jedné skupiny jak je u vsí pravidlem a původní jádro leželo mezi oběma výpadovými cestami na bohnickou plošinu. Stavba zámku a jeho zahrady zcela narušila původní dispozici vsi a celou prostoru zabrala pro zámecký komplex. Dvůr č.p. 7 byl asi vystaven na novém místě. Původní polohu si zachoval pouze mlýn č.p. 5, který byl v době budování zámku pustý. V jeho bezprostřední blízkosti byl zřízen pivovar a panská hospoda č.p. 4.

Obdobně lze uvažovat ještě druhou alternativu podoby osady Zadního Ovence vycházející ze dvou výpadových cest na bohnickou plošinu, při kterých mohla vzniknout dvě samostatná jádra vsi. V západní části by se pak nacházel velký poplužní dvůr (v místech zámku) a při něm pobřežní mlýn. Druhá skupina na východě by vznikla při druhé cestě se středem při druhém dvoře, kolem kterého se rozprostírala skupina rybářských domků a drobných chalup. Obdobně rozptýlené uspořádání mají některé vsi pod svahem na břehu řeky (například Podolí nebo Braník). Podle této druhé alternativy by i po výstavbě zámku bylo zachováno původní půdorysné uspořádání obce. 

Postupně prostor při pobřeží zastavěný převážně rybářskými domky pod velkostatkem č.p. 7 nestačil pro další výstavbu. Nové stavby vznikaly v 18. století u kovárny č.p. 25 severně od č.p. 7, ale hlavně na cestě od zámku do Bohnic, kde se řadily volným řetězovým způsobem vedle sebe, jak to terénní podmínky umožňovaly. V tomto duchu pokračovala i výstavba 1. pol. 19. století, která urbanistickou podobu obce příliš neovlivnila a ani neprojevila žádnou významnější realizaci. 

Vinice a na nich vyrůstající usedlosti s vlastním vývojem nikterak nezasahovaly do půdorysu vsi. Usedlosti vyrůstaly postupně z viničných sklepů a lisů a původní dřevěné budovy se postupně měnily na zděné stavby. Zvláště baroko a ještě před ním renesance přinesly módu venkovských vil, letovisek, které byly na vinicích budovány. Většinu vinic však zničila třicetiletá válka, a tak se letoviska postupně měnila v zemědělské usedlosti a vyrostly při nich nové hospodářské budovy nutné pro jejich provoz. 

Složitý terén neumožnil ani v moderní době rozrůstání velkoměsta do trojského území. Vznikaly často jen solitérní vily a domky, větší území zabrala pouze zoologická zahrada, později i botanická. Původní usedlosti a velkostatek ztratily svoji hospodářskou funkci a po 2. druhé světové válce začaly mnohdy chátrat. Mnohé stavby bylo v minulosti navrženo demolovat, mnohé se demolicím nebo nevhodným rekonstrukcím či dostavbám nevyhnuly. 

Blíže viz J. Vacek - Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí a Rybářská osada v Troji - památková zóna

• 1228 - 1233 V listině podávající seznam všech tehdejších statků kláštera sv. Jiří a v listině Řehoře IX. potvrzující klášterní zboží jsou uvedeny dva Ovence. Jedním z nich je patrně míněn Zadní Ovenec, čili nynější Troja
• 1433 Připomínán mlynář Míka ze Zadního Ovence
• pol. 16. stol. Připomínán Jakub Smrž, přebýval nejprve v Troji, kde měl kus řeky - místo rybářské nad mlýnem vedle dalších tamních rybářů
• 1534 Sousedé ze vsi Zadního Ovence uzavřeli smlouvu o rybolovu s mlynářem Janem Kopanem
• 1567 Zmíněn držitel dvou usedlostí v Zadním Ovenci Mikuláš Sedlák
• 1565 - 1574 Mlynář v Zadním Ovenci Šebestián Rouchovanský započal rozprodávat pozemky na vinice
• 1582 Na ostrově u Zadního Ovence byla prachovna, kterou Markéta přezdívaná Prachařka odkazuje své dceři Kateřině
• 1600 Císař Rudolf II. vznesl žádost k zemským stavům, že "ráčí toho milostivého úmyslu bejti u vsi Zadního Bubenče ostrov v řece Vltavě ležící i s touž vsí a jejím příslušenstvím k ouřadu nejvyššího purkrabství pražského náležejíc, za jistými příčinami a obzvláště pro kratochvíli svou a rozmnožování ptactva a bažantův k oboře staré u vsi Vovence proti k témuž nejvyššímu purkrabství slušné odměně dáti připojiti"
• 1603 Jaroslav Vchynský ze Vchynic místokomorník království českého prodal Alžbětě z Lobkovic mlýn v Zadním Ovenci s řekou, pilou, štěpnicí, loukami, dědinami, vinicí, platy z vinic, hájem, vyjma ostrova prachovou, které mu byly odňaty pro rozšíření bažantního fořtu
• 1605 Na rozkaz císaře koupil president komory Štěpán Jiří ze Šternberka dvůr v Zadním Ovenci od Martina Havránka mimo ostrovních pozemků, které zůstaly majetkem komorním a postoupil jej darem Alžbětě z Lobkovic
• 1624 Valdštejn koupil mlýn s příslušenstvím od Václava Megerle ze Solopysk a postoupil jej Maxmiliánu z Valdštejna
• 1654 V části vsi nejvyššího purkrabství pražského Zadní Ovenec bylo tehdy osm trvale usedlých hospodářů
• 1669 Alžběta Polyxena Dembinská prodala dvůr v Zadním Ovenci Ludmile Benigně Šternberkové, jejíž syn Václav Vojtěch hr. ze Šternberka byl vlastníkem svolného deskového statku v Zadním Ovenci
• 1678 - 1685 Stavba trojského zámku pro Václava Vojtěcha hraběte ze Šternberka
• 1680 Připomínána štěpnička na trojském ostrově proti Podbabě. Štěpnice podle urbárních zápisů nejvyššího purkrabství vznikly teprve po založení Lysolajské Podbaby v 17. stol., když se tamním domkářům nedostávalo půdy
• 1696 Václav Vojtěch hr. ze Šternberka vznesl žádost ke komoře, aby souhlasila se stavbou dřevěného mostku přes vltavské rameno pod mlýnem
• 1703 Založení mostu u Císařského mlýna pro přechod do Troje
• 1763 Jan ze Šternberka prodává zámek císařovně Marii Terezii
• 1776 Marie Terezie odkazuje Trojský zámek Ústavu šlechtičen, který jej však i se dvorem prodává Asfeldovi z Vydří
• 1785 Josefínský katastr z roku 1785 zaznamenává 29 domovních čísel
• 1788 Zámek byl za pruských válek velmi zpustošen. S Bubenčem, čili Předním Ovencem čítá 41 domů
• 1825 Troja se vsí Přední Ovenec - Bubeneč měla 75 domů a 739 obyvatel. Byla zde hospoda, mlýn a pivovar
• 1899 Zahájeny práce na kanalizování Vltavy pod Prahou, zejména pak zřizováním Vltavského průplavu z řečiště nad Trojským zdymadlem ke komorovému plavidlu u Podbaby
• 1930 Troja měla 231 domů a 2081 obyvatel
• 1.1.1992 Vznik samostatné městské části Praha - Troja

Osada Rybáře je mezi všemi pražskými chudinskými osadami raritou. Je totiž jedinou zachovalou osadou ležící ve vltavském záplavovém pásmu, která se zachovala do dnešních dnů. Osada se hospodářsky vázala na blízký panský dvůr v ulici Pod Havránkou č.p. 7/10, který vzniknul stejně jako trojský zámek ke konci 17. století a byl jeho hospodářským zázemím. 

Obyvatelé Rybář pracovali jako dělníci v Panském dvoře, jako řemeslníci nebo, jak název osady napovídá, rybařili. Osada totiž původně ležela u ramene Holešovického ostrova, který už dnes neexistuje a tím pádem ani říční rameno, které ho oddělovalo. V ulici Pod Havránkou tekl až do 60. let 20. století přímo po dlažbě potok z Haltýřů, poté byl zatrubněn, čímž nezaměnitelná atmosféra uličky vzala za své. Na ulici navazoval přívoz na Císařský ostrov, který byl v 70. letech nahrazen provizorním vojenským mostem, jenž byl v roce 1981 smeten povodní a na jeho místě byla postavena nová lávka pro pěší. Ta bohužel přinesla částečnou zkázu pro Rybáře, neboť  při výstavbě jejího poněkud předimenzovaného trojského předmostí bylo zcela zbytečně zbouráno několik domků mezi zdí parku Trojského zámku a ulicí Pod Havránkou. 

Tím živá ulička, ve které ještě přežívalo několik živností, ztratila svůj kolorit. Ještě větší zkáza ale začala hrozit celým Rybářům na konci 80. let, kdy na celé ploše byla naplánovaná výstavba megalomanské diplomatické čtvrti, do roku 1989 se však podařilo stihnout postavit jen východní část, takže vlastní Rybáře nebyly naštěstí zasaženy a byly posléze pod tlakem památkářů i místních obyvatel prohlášeny památkovou zónou. Dnes je spíš problém znovu osídlit a opravit již vystavěné domy, určené původně k demolici. Malebný shluk venkovských domků by si to určitě zasloužil. 

Blíže Praha neznámá - průvodce po pražských čtvrtích