2. VÝZNAMNÉ RODY a další ZAJÍMAVOSTI

01.01.2020

Emfyteutické právo (německé právo, dědičné právo, purkrechtní právo, zákupní právo)

(Burgrecht, Erbrecht, Kaufrecht) (ius emphyteuticum, ius theutonicum, ius hereditarum, ius emtionis)

Ve 13. století došlo v českých zemích k mnoha zásadním změnám, k těm nejvýznamnějším patří zakládání měst a kolonizace. Tyto jevy spolu úzce souvisí. Zakládání nových sídel se provádělo na základě nového práva přišlého spolu s Němci do střední Evropy. Města a jejich obyvatelé získali řadu svobod a privilegií. Poddaní na venkově zdaleka takových výhod nedosáhli, ale podobně jako měšťané s panovníkem, uzavřeli se svou vrchností písemnou smlouvu (hamfešt, handfeste), která stanovila jejich práva a povinnosti. Tato analogie vedla k tomu, že se pro emfyteutické právo používal také termín právo městské (Burgrecht), česky purkrecht (knihy purkrechtní viz gruntovní kniha). Název německé právo neznačí nutně přítomnost Němců, jelikož se pro svou výhodnost rychle šířilo a vrchnost jej zaváděla i ve vesnicích již existujících, stejně jako získala status měst i starší sídliště. Smlouva byla výhodná pro obě strany. Poddaní získali dědičné právo k majetku (dědičný nájem, pacht), který drželi a za to museli odvádět každoroční plat v mincích (úrok), což významně přispělo k rozvoji peněžní ekonomiky. Kromě úroku museli odvádět ještě naturální dávky. Robota původně nebyla součástí této smlouvy. Naopak výhodou emfyteutického práva bývalo osvobození od veřejných robot (státních). Za určitých podmínek mohl hospodář svůj grunt zcizit (prodat, vyměnit, odkázat), nesmělo však být porušeno majetkové právo, které měla vrchnost. Součástí emfyteuze byl i slib člověčenství (poddanství), tedy věrnosti a poslušnosti. V 18. a 19. století se v dobových pramenech setkáváme s pojmem emfyteutizace, čímž se myslí raabizace.