11H. ALOIS NEBESKÝ a MARIE ŘEHÁKOVÁ

20.02.2021

Josef Nebeský a Marie Etcerová měli syna Aloise Nebeského, který se narodil 27. července 1873 a zemřel ve svých 52 letech dne 12. ledna 1925 v  Hoříně č.p. 7.

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Marií Řehákovou, která se narodila roku 12. července 1849 a zemřela ve svých 33 letech dne 18. října 1882. Blíže nezjištěného dne a roku se oženil podruhé, a to s Annou Růžičkovou, která se narodila 20. listopadu 1836 a zemřela ve svých 36 letech dne 6. března 1872.

V Hoříně č.p. 7 se jim narodila: 

15. dubna 1907 dcera Miloslava Sára Nebeská

Blíže nezjištěného dne a roku se provdala za Hugo Epsteina, který se narodil 19. října 1897 v Mělníce č.p. 65. Byl to inženýr.

Jeho otcem byl Žid Alfred Epstein a matka byla rovněž židovského vyznání Olga Münzer. Rodina Epsteinů pocházela z Turnova, byli to obchodníci s kůží a kožešinami. Rodina zde měla i vlastní koželužnu. Zatím nejstarší dohledaný Epstein byl Abraham Samuel Epstein, narozen asi roku 1730 v Turnově. Manželkou Abrahama Samuela Epsteina byla Riwka Sara Schouba, narozená asi roku 1741 rovněž v Turnově.

První židovské domy v Turnově se soustřeďovaly do ulic kolem náměstí. Až po rozsáhlém požáru v roce 1643 se většina židovských domů začíná soustřeďovat do samostatného celku, konkrétně na Trávnice a do budoucí Palackého a Krajířovy ulice. Turnovské ghetto se postupně zaplnilo 22 domy, které po zavedení povinného číslování domů v roce 1770 získaly římská čísla. Římské číslování židovských domů bylo nakonec nejdéle trvajícím separačním znakem, neboť v Turnově se udrželo až do roku 1875 a zrušeno bylo patrně až v souvislosti s nařízením o vedení nových pozemkových knih. 

Nejstarší záznam o domě č.p. 476 (V) pochází z roku 1755 a již tehdy se jednalo o dům židovský. Později je s místem spojeno zejména pokolení Epsteinů, další velmi početné židovské rodiny, která se v Turnově nejčastěji věnovala obchodu s kůžemi. Nejinak tomu bylo i v případě Izáka alias Ignáce Epsteina, který dům koupil v roce 1854 a kromě koželužství se věnoval ještě zpracování kamenářské kompozice. Jeho syn Leopold (8. dubna 1863 - 5. května 1940) pokračoval v otcových šlépějích. S manželkou Žofií měl dvě dcery, které i se svými rodinami zahynuly v Osvětimi.

Ze seznamu pasažérů víme, že již v roce 1920 Hugo Epstein (v tu dobu ještě svobodný) přicestoval z nizozemského Rotterdamu prvně do New Yorku. Bylo to lodí S.S. Rotterdam, která vyplula 15. září 1920 a do New Yorku připlula 25. září 1920. Hugo jel za strýcem H. Münzerem, který žil na adrese 234 S. Wells Street, Chicago, Illinois.

Loď S.S. Rotterdam měřila 203 metrů, tonáž 24 170 tun. Trup měla rozdělen na 13 vodotěsných oddílů. Spodní část trupu byla dvojitá. Měla dva samostatné čtyřnásobné expanzní motory. Páru zajišťovaly dva jednoduché motory a osm dvoukotlů vytápěných 54 ohni. Navrhovaná rychlost byla 16,5 uzlů. Přepravit S.S. Rotterdam mohl 3 440 cestujících, 525 v první třídě, 515 ve druhé a 2 400 cestujících ve třetí třídě. Jídelna pro první třídu měla rozměry 28 x 23 metrů a mohla pojmout asi 500 osob. Podlaha byla pokryta gumou. Společenský sál o rozměrech 16 x 12 metrů byl zakončen tmavým španělským mahagonem. Měl klavír a varhany. Velká vstupní hala byla dokončena v krémově lakovaném dřevě a měla široké schodiště s kovanými zlacenými ornamenty a měděným zábradlím. Vedla do palmové zahrady o rozměrech 14 x 12 metrů. Uprostřed velká kupole s vitrážovými okny osvětlovala zahradu a schodiště. Knihovna měřila 10,5 x 12 metrů a byla vyzdobena ve stylu Ludvíka XVI. v italském dřevě juglans. Dále zde byl horní a dolní kuřácký salónek, 265 kabin první třídy, 48 luxusních kajut pro jednu osobu a 12 apartmánů s vlastním salonkem. Počet koupelen první třídy byl asi 100. 

S.S. Rotterdam měl posádku 472 lidí, 51 sloužilo na palubě, 119 na strojích a 302 v "civilní" službě. Číšníků bylo 126 pro první třídu, 55 pro druhou a 31 pro třetí. Na prádlo bylo 15 služebných a pracovalo zde 44 kuchařů. Byly zde elektrické myčky s kapacitou 400 ks za hodinu. Existovaly zde také stroje na stahování brambor a leštění nožů.

Po 1. světové válce většina Američanů opustila Evropu a zastavila se i emigrace, počet cestujících se stal k dosažení zisku nedostatečným. Toto bylo více kompenzováno vývozem zboží. Později byla opět obnovena pravidelná linka Rotterdam - New York. Dokonce s touto lodí plul 2. dubna 1921 sám Albert Einstein. Ve 20. letech 20. století S.S. Rotterdam pravidelně podnikal plavbu z New Yorku do Středozemního moře. V roce 1935 S.S. Rotterdam narazil na útes poblíž Morant Cays jižně od Jamajky. V letech 1937 a 1938 podnikla loď dlouhou plavbu do Jižní Ameriky. Její pouť skončila v roce 1940. 

Za jakých okolností a kdy se Hugo Epstein seznámil s Miloslavou Sárou Nebeskou zatím nevíme. Každopádně v době úmrtí Hugova otce Alfreda Epsteina dne 19. července 1932, který byl obchodníkem s kůží v Mělníku, již byli manželé. 

V Mělníce se ale Miloslavě Sáře a Hugovi narodila:

- blíže nezjištěného dne roku 1932 dcera Milada Epsteinová

V Praze se jim pak narodila:

- blíže nezjištěného dne roku 1936 dcera Marcela Epsteinová

Vzhledem k tomu, že se jednalo o smíšenou česko-židovskou rodinu, musela rodina emigrovat do ciziny, aby unikla transportu do koncentračního tábora. 

Již koncem 30. let rychle ubývalo možností vycestování židovských uprchlíků. Všechny evropské státy pro Židy postupně zavíraly hranice a stavěly jejich přicestování do cesty různé byrokratické překážky. Nemalá část židovských uprchlíků prchala z pohraničí kvůli narůstajícímu antisemitismu a protižidovským útokům henleinovců. Přeplněná nádraží, vozy a vozíky, kola, motocykly a automobily - tak se snažily uprchlíci odvést alespoň zbytek svého majetku, který museli v pohraničí zanechat. Nejvýraznějším předělem byl tzv. "anšlus" Rakouska, jeho vynucené obsazení nacistickým Německem a připojení k "Třetí říši", v březnu 1938. Tisíce rakouských Židů se pokoušely utéct do okolních států. Z pohraničí začalo prchat do československého vnitrozemí tisíce osob. Celkem 170 401 osob - 141 037 osob české národnosti, 10 496 Němců a 18 673 Židů. Tento proud znovu zesílil již ve druhé polovině září, ještě před Mnichovskou dohodou (29. září 1938). Další vlnu židovských uprchlíků pak vyvolala Křišťálová noc, celoněmecký státem organizovaný pogrom, který se v pohraničí českých zemí konal zpravidla s jednodenním zpožděním, 10. listopadu 1938. V mnoha městech v pohraničí hořely synagogy, byly rabovány židovské byty či obchody a zatýkáni židovští muži, kteří byli deportováni do koncentračních táborů. Od května 1938 do Křišťálové noci z pohraničí utekli prakticky všichni židovští obyvatelé - podle celoříšského sčítání lidu z května 1939, při němž museli Židé vyplňovat speciální "doplňkové karty" - zde již žilo pouze něco málo přes 2 000 Židů. Většina z nich byli židovští "míšenci" nebo žili ve smíšených manželstvích. Protižidovská atmosféra druhé republiky nebyla namířena pouze proti židovským uprchlíkům, ale i proti československým občanům židovského původu. Advokátní a lékařská komora brzy vyloučili své židovské členy a zbavili je tak výkonu povolání. Nová vláda a ministerstva začala ve skutečnosti urychleně připravovat osnovy protižidovských zákonů. Dne 27. ledna 1939 pak přijala nařízení o odstranění Židů ze státní služby, o přezkoumání státního občanství a nařízení, podle nějž museli všichni "cizinci, pokud byli emigranty", ve lhůtě od 1 do 6 měsíců opustit československé území. Politika druhé republiky byla proti Židům na jednu stranu posilována německým nátlakem, na druhou stranu byla ale brzděna obavami před intervencemi západních států (Velké Británie) a ze ztráty exportních trhů. Uprchlíci mohli převádět svou hotovost do zahraničí se souhlasem Ústavu pro péči o uprchlíky a Československé národní banky, ovšem za cenu citelných srážek ve prospěch státu. Českoslovenští občané směli zpočátku vyvézt až 80 000 Kč, z částky přesahující 15 000 Kč však museli zaplatit poplatek ve výši 20 - 30 %. Cizinci - židovští uprchlíci z Německa, Rakouska či z pohraničí - mohli do zahraničí převést maximálně 50 000 Kč, z částky nad 7 500 Kč jim však mohla být sražena až polovina. Tyto peněžní prostředky sloužily na splácení britsko-francouzské půjčky, poskytnuté na podporu vystěhovalectví do Palestiny. Asi nejdramatičtější ze zorganizovaných legálních transportů do Palestiny z Prahy odjel v noci ze 14. na 15. března 1939, zatímco byly české země obsazovány německou armádou. Zřízení "Protektorátu Čechy a Morava" (15. března 1939 - 9. května 1945) znamenalo, že politicky angažovaní uprchlíci se museli schovávat před gestapem a vycestovat mohli pouze nelegálně, německé úřady podporovaly (oficiálně až do října 1941) emigraci Židů - tentokrát všech Židů z českých zemí.  

Z roku 1939 je dochován seznam pasažérů lodi S.S. President Harding, která vyplula dne 23. května 1939 z Hamburgu v Německu a dne 3. června doplula do přístavu v New Yorku v USA. Na palubě lodi byl Hugo Epstein.

S.S. President Harding byl sesterskou lodí S.S. President Roosevelt a obě byly "přepravníky třídy Harris", které během 1. světové války postavila americká námořní rada pro přepravu vojáků a nákladu. Ani jedna loď se nezúčastnila ve válce. Loď President Harding byla prodána belgickým zájmům a nakonec byla v roce 1940 potopena útokem německých letadel. Loď byla postavena v roce 1921 jako osobní loď. Loď byla spuštěna na vodu v roce 1923. Původně loď vlastnila společnost United States Lines, lodní společnost, která provozovala nákladní služby (1921 - 1989) a zaoceánské lodě (do roku 1969). Kermit Roosevelt, syn prezidenta Theodora Roosevelta, byl jedním ze zakladatelů společnosti. Loď byla ve zprávách několikrát. V roce 1939 odpověděl S.S. President Harding na SOS z francouzského tankeru (W. Emile Miguet) a zachránil posádku. Předpokládalo se, že tanker potopila německá ponorka. Druhá událost, která stojí za zmínku, se stala v roce 1939. Parník uvízl v hurikánu a 73 osob utrpělo zranění (23 vážně). Bezprostředně před 2. světovou válkou se S.S. President Harding podílel na záchraně padesáti vídeňských židovských dětí z budoucího područí nacistického Německa. Loď přepravila děti do Spojených států. V plánu bylo, že je rodiče nakonec budou následovat, ale jen málokomu se ve skutečnosti podařilo dostat ze země včas. Olejomalbu reprodukovanou na přední straně této pohlednice namaloval slavný německý námořní umělec Willy Stower (1864 - 1931). Obraz je datován někdy do 20. let 20. století.

Od roku 1940 jsou Hugo Epstein, Miloslava Sára Nebeská i obě dvě dcery, evidováni na adrese 4104 N Keystone, Cook, Illiois, USA. Hugo Epstein byl zaměstnán jako drogista u firmy Rubby Co. Záznam z Federálního sčítání lidu:

Miloslava Sára Nebeská měla přezdívku Mildred Evans, zemřela ve svých 71 letech dne 14. prosince 1978 ve městě Caldwell, Essex, New Jersey, USA, její manžel Hugo Epstein pak ve svých 83 letech, dne 26. října 1980 ve městě Cedar Grove, Essex, New Jersey, USA. 


A co se stalo s ostatními příbuznými rodiny Epsteinů v Turnově? Stali se obětí holocaustu jako jiní Židé. V Turnově tak na památku těchto lidí jsou do chodníku před domy, kde měly tyto oběti své poslední známé bydliště, umístěny dlažební kostky s mosazným povrchem - kameny zmizelých (německy Stolpersteine).

Turnovští Židé (včetně uprchlíků z Liberce a Jablonce nad Nisou - celkem asi 550 lidí) byli nejprve 13. ledna 1943 odvezeni na shromaždiště do Mladé Boleslavi, odtud 16. ledna 1943 do Terezína a 20. ledna 1943 transportem do Osvětimi. Po válce se jich vrátilo pouhých devatenáct, z nichž většina emigrovala do ciziny po komunistickém puči v únoru 1948. Komunistická totalita definitivně převzala moc v roce 1948 a brzy obnovila antisemitskou rétoriku, zvláště poté, co se nově vzniklý stát Izrael nestal socialistickým státem, jak bylo očekáváno. V roce 1968 s ním ČSSR na nátlak SSSR přerušila diplomatické styky, slovo "sionista" se stalo nadávkou, akademické studium oboru hebraistika a judaistika bylo zakázáno. Opuštěné synagogy se v lepším případě staly modlitebnami křesťanských církví či uzamykanými skladišti, v horším případě nebyly využívány, chátraly a v 60., 70. a 80. letech národní výbory vydávaly příkazy k jejich demolici. Ze zestátněného Židovského muzea v Praze komunistická vláda sebrala 1 500 svitků Tóry z českých a moravských synagog a prodala je v roce 1964 za tvrdou měnu do zahraničí. Útoky na židovskou identitu pokračovaly.


Zpět na hlavní rodovou větev Nebeských.