9H-B-2. ANTONÍN FRANTIŠEK FERDINAND NEBESKÝ a EMILIE MICKE

Pavel Nebeský a Terezie Sklenářová měli syna Antonína Františka Ferdinanda Nebeského, který se narodil dne 23. prosince 1804 v Brozánkách č.p. 4 a zemřel ve svých 74 letech dne 1. prosince 1879 v Krotoschine v tehdejším Prusku, nynějším Polsku.

Antonín František Ferdinand Nebeský se ve svých 30 letech dne 29. ledna 1835 oženil v Kratošíně s Emilií Micke, která se narodila dne 25. března (června ?) 1811 v Kratošíně a zemřela ve věku 43 let dne 8. dubna 1855 tamtéž.  

Otcem Emilie byl Carl Ludwig Ferdinand Micke, který se narodil 8. března 1768 a zemřel 26. března 1828 v Kratošíně. Matka byla Johanna Christine Vieweg (Viebeck ?), narozená roku 1783 a zemřela 27. října 1834 v Kratošíně. Sestra Emilie se jmenovala Ernestine, provdaná Trachmann, narodila se 21. září 1809 a zemřela v polském městě Wielkopolski dne 1. prosince 1879. Všichni byli evangelického vyznání.

Krotoszyn (česky Kratošín, německy Krotoschin, židovsky Kortshin) je město ve středním Polsku. Město v tehdejším Kališském vojvodství ve Velkopolské provincii Polského království založil místní šlechtic a účastník bitvy u Grunwaldu, Wierzbieta Krotoski, jemuž v roce 1415 král Vladislav II. Jagellonský udělil městská práva. Zpočátku šlo o tzv. soukromé město vlastněné rodinami Krotoských, Niewieských, Rozdrazewských a Potockých. V roce 1453 město zasáhl velký požár a poté mu král Kazimír IV. udělil nové výsady, zřídil týdenní trh a tři výroční trhy. Město se rozvíjelo jako oblastní obchodní a řemeslné středisko na křižovatce obchodních cest Kališ - Hlohov a Toruň - Vratislav. Během Třicetileté války v roce 1628 se ve městě usadili protestanti z Německa. Během švédské invaze do Polska v roce 1656 Švédové město vyplenili, to se však brzy zotavilo a konání vyhlášených veletrhů bylo obnoveno. V roce 1793 při druhém dělení Polska bylo území připojeno k Pruskému království, ale již v roce 1807 ho Poláci znovu krátkodobě získali a připojili k Varšavskému vévodství, avšak v roce 1815 bylo znovu připojeno k Prusku. V roce 1871 se stalo součástí Německého císařství a město spadalo pod pruské Poznaňsko (Posen). Kratošínský hrad se stal centrem mediatizovaného knížectví vytvořeného v roce 1819 z držení pruské koruny a bylo uděleno knížatům z Thurn-Taxisu jako kompenzace za postoupení pruského poštovního systému a poněmčeno. Během velkopolského povstání v roce 1848 Němci a Židé zaútočili na místní polské úřady a Poláci se museli přesunout do Kožmína. V letech 1918 - 1919 se mnoho místních obyvatel účastnilo Velkopolského povstání, během něhož povstalci 1. ledna 1919 město osvobodili, téměř dva měsíce po vyhlášení nezávislosti Polska. Dne 1. září 1939, první den invaze do Polska, který byl zároveň začátkem 2. světové války, německá armáda zaútočila také na Kratošín. Dne 2. září Němci bombardovali vlak s polskými civilisty, kteří prchali z Kratošína před Wehrmachtem a zabili 300 osob. Dne 4. září město obsadili. Němci zde založili tranzitní tábor pro polské válečné zajatce a táborem prošlo přes 4 500 polských vojáků. Během německé okupace byla polská populace masově zatýkána, diskriminována, vyhoštěna a popravována a území germanizováno. Přesto se místním Polákům podařilo zorganizovat podzemní odbojové hnutí, které zahrnovalo tajné vzdělávání v polštině, skautské jednotky a místní buňku Zemské armády. Město bylo osvobozeno sovětskými jednotkami a místními Poláky v lednu 1945.

Antonovi Franzovi Ferdinandovi Nebeskému a Emilii Micke se v Kratošíně narodila:

- 18. října 1835 dcera Emilie Franziska Pauline Nebesky, která se dne 21. února 1856 v Kratošíně provdala za Heinricha Wilhelma Reicha z Kratošína, zemřela ve svých 78 letech dne 29. ledna 1913 ve městě Samter / Szamotuly (v dnešním Polsko)

- blíže nezjištěného dne roku 1836 syn Franz Nebesky, který zemřel blíže nezjištěného dne stejného roku

- 21. ledna 1838 dcera Marie Alwine Nebesky, která se blíže nezjištěný den a rok provdala za Otto Julia Eduarda Trachmanna, který se narodil v Kratošíně dne 17. listopadu 1834 a zemřel ve věku 79 let v roce 1913 v Londýně v Anglii. Marie Alwine Nebeská zemřela v pouhých 37 letech dne 16. září 1875 v Kratošíně. V Kratošíně se jim narodili: 

• blíže nezjištěného dne roku 1860 syn Otto Emil Hugo Trachmann
• 8. listopadu 1860 syn Otto Franz Ferdinand Trachmann, který zemřel ve svých 72 letech dne 29. března 1933 ve městě Neumünster, spolková země Šlesvicko-Holštýnsko v Německu
• 11. listopadu 1863 dcera Martha Emilie Elisabeth Trachmann 

- 25. ledna 1839 syn Pavel Nebesky, který zemřel ve svých 16 letech dne  1. června 1855 v Kratošíně

- 29. září 1841 syn Karl Nebesky, který zemřel ve svých 71 letech dne 2. února 1912 v Kratošíně

- 20. srpna 1843 dcera Ida Nebesky, která zemřela ve svých 34 letech dne 24. července 1877, blíže nezjištěného dne a roku se provdala za Otto Brauna

- 10. července 1844 syn Franz Maxmilian Nebesky, který zemřel ve svých 61 letech dne 18. května 1905, blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Emmou Elisabeth Kade, dne 17. února 1874 se oženil v Pleschenu (dnešní Pleszew v Polsku) s Friederike Mathilde Trustaedt, narodili se jim tři děti - Martha Nebesky (1875 - 1907), Valeska Emilie Nebesky (1876 - 1877) a Johannes Arthur (Junnek) Nebesky (1878 - 1953)

- 29. listopadu 184? dcera Emma Therese Nebesky, která se blíže nezjištěného dne a roku provdala za Hermanna Eichholze

Za jakých okolností se náš předek Antonín František Ferdinand Nebeský oženil v tehdejším Prusku, zatím netušíme. Každopádně název Prusko pochází od Prusů, baltských kmenů příbuzných Litevcům a Lotyšům. Ve 13. století bylo Prusko dobyto řádem německých rytířů. V 17. století bylo Prusko připojeno k významnějšímu Braniborskému markrabství a v 18. století se název přenesl na celý stát. Nejvyššího významu a vlivu dosáhlo Prusko právě v 18. a 19. století. 

V 18. století se Pruské království stalo významnou mocností. V 19. století pruský premiér Otto von Bismarck dosáhl sjednocení Německa v Německé císařství. Po 1. světové válce a pádu monarchie se Prusko stalo Svobodným státem v rámci nové Výmarské republiky. V roce 1947 bylo oficiálně rozhodnutím spojenecké kontrolní komise Prusko zrušeno. 

Dne 18. ledna 1701 se syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich  III., prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře "Králem v Prusku" jako Fridrich I., čímž založil později velice mocné Pruské království. Prusko pak ve slezských válkách v letech 1740 - 1745 získalo od Habsburské monarchie většinu Slezska a Kladsko, území původně Koruny české. Území dokázalo ubránit i během Sedmileté války. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době mělo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát. V letech 1772 - 1795 se Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (mimo jiného i Velkopolsko), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.

V období napoleonských válek (1803 - 1815) ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. Dne 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko. 

V letech 1851 bylo Prusko poraženo Dánskem, Šlesvicko s početnou německou menšinou bylo přičleněno k Dánsku, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko zavázalo Šlesvicku ponechat jeho práva. Důsledkem bylo, že roku 1864 Prusko s Rakouskem bojovalo proti Dánsku a v této válce bylo Dánsko poraženo. Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Prusku připadlo Lauenbursko s titulem vévodství. Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku a o Šlesvicko-Holštýnsko pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Pruskou armádou byla do českých zemí zavlečena epidemie cholery, která si vyžádala desetitisíce obětí, především z řad civilního obyvatelstva. V této válce již o vítězství nerozhodovaly jen početní stavy armád, ale i technická převaha moderních zbraní a kvalita fungování rozsáhlých velitelských štábů té či oné strany. Výraznou roli tu sehrály nové vynálezy jako železnice či telegraf. V našich zemích začal během bojů vůbec poprvé aktivně působit např. Červený kříž.