BERNÍ RULA

Základní daní pozdního feudalismu u nás byla daň ze zemědělské půdy, jejíž rozvrhování a vybírání bylo vydrženou výsadou stavovské obce. Již v předbělohorské době se stalo povolování berní žádaným panovníkem hlavním bodem jednání stavovských sněmů a současně také hlavní zbraní šlechty proti absolutistickým snahám vládnoucího rodu. Po okleštění stavovských práv Obnoveným zřízením zemským (pro Čechy vydáno 1627) zůstává berní agenda vlastně jediným význačným právem stavovské obce českých zemí. Předbělohorská berní přiznání z jednotlivých dominií měla mnoho závad - především tu, že vrchnosti v nich nepřiznávaly skutečný stav poddaných. Nesrovnalosti se stupňovaly v letech Třicetileté války, která s sebou přinášela vylidňování celých vsí a opuštění obdělávatelné půdy. Vlivem této situace si dvůr dočasně vynutil zavedení spotřebních daní z potravin, tzv. akcízů, jejichž vybírání bylo plně v kompetenci zeměpanských úřadů. Aby stavovské sněmy neztratily svou poslední zbraň proti trůnu natrvalo, musely se postarat o vypracování přehledných podkladů pro berní repartici (= poměrné rozdělení). Tímto podkladem mohl být pouze podrobný soupis daní podrobené půdy - zemský katastr. 

Berní rulu z roku 1654 lze tak označit za první zemský katastr. Ještě staršími seznamy, které zatím nemají povahu katastru, jsou soupisy poplatníků Království českého; zlomky z těchto soupisů se dochovaly už z let 1523, 1544, 1571 - 1579 a také z let 1603, 1615 a 1620, ovšem za nejdůležitější lze považovat soupis poplatníků z roku 1615, převzatý do archivu desk zemských za Antonína Gindelyho (zemský archivář v letech 1862 - 1892, tzv. role berničná). Berní rula se stala základem pozdějšího tereziánského a také josefského katastru.  

Předělem v evidenci obyvatel se stala Třicetiletá válka, po jejímž skončení se začaly pevně organizovat kanceláře městské i vrchnostenské a vyžadovala se stálá, pevná a dědičná pojmenování osob. Z příjmí (nebyla dědičná) se začala ustalovat dědičná rodová příjmení a vznikaly přísně vedené matriky. Úsilí osvícenského státu o přesné, ustálené a praktické příjmení vyvrcholilo vydáním patentu císaře Josefa II. ze dne 1. listopadu 1780, jímž se ustaluje příjemní (dědičné); upravuje se jeho užívání a stanoví se povinnost je používat. Židovskému obyvatelstvu dědičných zemí se nařizuje přijmout stálá příjmení s platností od 1. ledna 1788. 

Nejčastěji používaná jména rodná (křestní) se v jednotlivých enklávách (hlavně české a německé) dosti lišila. Přesto na území, kde žilo převážně české obyvatelstvo, se nejvíce vyskytuje Jan (23 %), dále Václav, Jiří, Jakub, Matěj, Martin, Tomáš, Mikuláš. U žen se nejfrekventovanější jména určují obtížněji, protože počet žen (ve velké většině jde o vdovy) není v berní rule velký. Přesto asi nejčastějšími jmény budou Anna, Dorota, Kateřina, Ludmila, Alžběta, Máří Magdalena. Je zajímavé, že jméno Marie, jež od 18. století s přehledem vede (díky prosazení mariánského kultu), se v berní rule až tak často nevyskytuje.

Výpis z berní ruly (příjmení Nebeský):

- Nebeskej Jan, měšťan z Dolní Krče, panství Dolní Krč, soudní okres Praha, kraj Kouřimsko (list I, díl 195), byl to sedlák, který měl 40 str. rolí, 12 sel na zimu a 10 sel na jaro, choval koně a dobytek 

- Nebeský ?, pustý statek v Bohumilči, panství Pardubice, soudní okres Pardubice, kraj Chrudimsko (list I, díl 75)

-  Nebeský Adam, sedlák z Brozánek, panství Mělník, soudní okres Mělník, kraj Litoměřicko (list I, díl 12)

- Nebeský Jakub, přívozník z Pšovky, panství Pšovka, soudní okres Mělník, kraj Litoměřicko (list I, díl 100)

- Nebeský Jakub, sedlák z Obory, panství Veltěže, soudní okres Louny, kraj Žatecko (list II, díl 630), měl 30 str. rolí, 12 sel na zimu, 7,1 sel na jaro, měl 3 potahy, 2 krávy (může chovat 3), 2 jalovice a 5 sviní

- Nebeský Jakub, sedlák z Obory, panství Veltěže, soudní okres Louny, kraj Žatecko (list II, díl 630), 5 str. rolí leží ladem, může chovat 1 krávu, statek je ale pustý

- Nebeský Jan (50 let), sedlák z Rokytna, panství Pardubice, soudní okres Pardubice, kraj Chrudimsko (list I, díl 76), měl manželku Alžbětu Nebeskou (53 let), dceru Annu (11 let) a čeledína Jiříka (18 let) a Matěje (10 let), všichni byli katolíci

- Nebeský Martin, chalupník z Nové Vsi u Bakova, panství Zvířetice, Studénka, Valečov, Kněžmost, soudní okres Mnichovo Hradiště, kraj Boleslavsko (list I, díl 102), měl 6 rolí, 1 sel na zimu, 1 sel na jaro

- Nebeský Svatoš, chalupník z Všechlap, panství Vlkava, soudní okres Nymburk, kraj Boleslavsko (list I, díl 14), měl 13 str. rolí, 3 sel na zimu, 2 sel na jaro, vnově se osazují léta 53

- Nebeských, dům U Nebeských ve Vladislavově ul. 48, soudní okres zderazská čtvrť, kraj Pražská města (list I, díl 63), celkem zde bylo 397 domů a 99,5 osedlých 

- Nebeských, dům U Nebeských v Hybernské ul. 1006b, soudní okres svatojindřišská čtvrť, kraj Pražská města (list I, díl 95), předchozí vlastník pravděpodobně Havel G. z Freudenberka (hejtman království panství poděbradského a kolínského), celkem zde bylo 186 domů a 50,5 osedlých

- Nebešovský, sedlák z Brozánek, panství Mělník, soudní okres Mělník, kraj Litoměřicko (list I, díl 12)

Příjmení Čacký / Čadský i Moudřich se v Berní rule z roku 1654 vůbec nevyskytuje.

SOUPIS PODDANÝCH PODLE VÍRY

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 není prvním soupisem obyvatelstva Českého království, ale je soupisem nejvýznamnějším a nejúplnějším. První dva seznamy z let 1602 a 1609 zachycovaly pouze osoby katolického vyznání stavu panského a rytířského. Vznikl na základě ustanovení Obnoveného zřízení zemského z roku 1627, kterým byla úředně povolena pouze katolická víra. Císařským dekretem ze 13. prosince 1627 byla proto zřízena reformační komise, která měla zjistit vyznání u příslušníků stavu panského a rytířského, částečně rovněž u měšťanstva a svobodníků, a současně vyhotovit soupis nekatolíků. Komise však bohužel pracovala jen v krajích Bechyňském, Prácheňském a Plzeňském, takže celé území tehdejších Čech nepokryla. 

Soupis poddaných podle víry byl vypracován podle jednotlivých krajů. S kraji se v Čechách setkáváme po pol. 13. století, kdy nahradily tehdy již nepostačující hradskou správní soustavu. V jejich čele stávali zprvu krajští popravci, později krajští hejtmané, kteří měly přesně vymezeny úkoly v oblasti politické, správní, trestně právní a hospodářské. 

Kouřimsko bylo velmi důležitým krajem jak z hlediska historického, tak - díky své zeměpisné poloze poblíž hlavního města Království - také ekonomického. Jeho území, rozložené v blízkosti velkých řek, nedosahovalo vysoké nadmořské výšky, takže bylo vhodné především pro zemědělskou výrobu. Do jeho jižní části zasahovala  středočeská vrchovina, tvořená převážně žulou a jí blízkými horninami, projevující se především nízkými kopci s táhlými skalnatými úbočími, do nichž se hluboce zařízla koryta řek a potoků. Obdobně modelovanou krajinu nacházíme také na severozápadě Kouřimska, ovšem i zde mírně zvlněný povrch postupně přecházel v úrodnější nižší polohy. Celý severovýchodní okraj Kouřimska pak lemovala úrodná polabská nížina, zasahující do velké části území kraje. Sever Kouřimska tak byl velice vhodný pro rozvoj zemědělství, kdežto řemeslníci se objevují výhradně v městech a městečkách. 

Povolání záviselo zvláště na poloze a na velikosti lokality. Ve většině městech či v centrech panství byla povolání variabilní. Na začátku každého soupisu jsou po majitelích uváděni rovněž úředníci patrimoniální nebo městské správy (hejtman, rychtář, obecní starší, písař sirotčí, písař důchodní, šafář apod.) a teprve po nich ostatní obyvatelé. Zde se objevuje rozsáhlá škála řemesel (ševci, krejčí, mlynáři, pekaři, řezníci, krčmáři, sladovnická čeládka, kuchařky, pošmistři, apatykáři apod.). Ve městech se uvádí např. branný a zvoník, při zámcích či panských dvorech se objevuje preceptor, komorná, štolba, vrátný, maštalíř, páže, lokaj, klíčník, klíčnice, chodec, posel, felčar a podobně. Někde se rozlišoval dokonce zahradník - zahradníček, pekař - pekárek, truhlář - truhlařík. V blízkosti řek se uvádí povolání přívozný a rybář. Zvláštní postavení měli Židé, kdy jich dvě třetiny tvořili kramáři či vesničtí handlíři. 

Soupis poddaných představuje významný pramen pro poznání věkové struktury obyvatelstva. Jde sice většinou o poněkud zkreslené údaje, protože ne všechna panství uvádějí malé děti, ale přibližnou představu o počtu a věkové struktuře obyvatel v polovině 17. století si vytvořit můžeme. Děti byly zapisovány nejčastěji od deseti let, což byla věková hranice, kdy šlo dítě poprvé ke zpovědi. Věk dětí se často zapisoval ve zlomcích (6/52 nebo 5/4), tedy na týdny nebo je uváděn na čtvrt roku. Nejvíce obyvatel najdeme ve věkové kategorii do padesáti let, starší lidé jsou výjimkou. 

U vyznání se uvádí, zda je osoba katolík či nekatolík, u nekatolíků pak, zda je či není naděje na přestoupení ke katolické víře. U nekatolíků jsou velmi často poznámky "je luterán", "vše luteryánští", "musí bejt" (katolický), "je cizopanský", "nejsou katoličtí a žádná naděje, jsou zavilí". 

Mnoho vesnic bylo vypáleno ... bylo "proměněno ve velikou ruinu", byla "do gruntu zruinována a spálena", "kteráž někdy se jmenovala Žíšov, všechna dokonce spustla a lesem zarostla", "k poslední ruině přišlo a posavad z ní povstati za možné není". Vojska obou stran se při taženích nebo průchodech krajem zaměřovala pochopitelně zvláště na církevní stavby a jejich majetek ... "soldáti Jeho Mti Cís. okolo Prahy ležící zvon roztloukli a preč odvezli", "pustých, spuštěných a větším dílem bez zvonův", "kostel stojí v celosti". Často jsou jmenovitě zapsány mlýny, ovčíny, pivovary, sladovny. 

Další ucelený soupis obyvatel byl oficiálně proveden až v roce 1754.