Číčovice

16.04.2021

Číčovice tvoří dvě vesnice, a to Velké Číčovice a 500 m na severovýchod od nich Malé Číčovice. Obě vesnice mají zemědělský charakter, každá má přibližně 35 domů.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1470, zápis v Zemských deskách je z roku 1542, rok předtím shořely při požáru Pražského hradu téměř všechny soupisy zemských desek a tak byli vyzváni vlastníci zemskodeskovních statků, aby do obnovených Zemských desek učinili zápisy o svém majetku. Tak v roce 1542 Jan purkrabí z Donína zapsal svůj statek Bílý Újezdec (u Slaného), jehož součástí byl i majetek v "Czieczowiczich obogich"- Ze zápisu vyplynulo, že Číčovice kdysi patřily k panství hradu Okoř a onen hrad v roce 1470 vyženil Janův děd Bedřich purkrabí z Donína, když si vzal za manželku Barboru, dceru Bořivoje z Lochovic.  

Bořivoj z Lochovic měl s Dorotou z Okoře dceru Barboru, která se jako dědička okořského statku vdala za příslušníka významného českého panského rodu Bedřicha purkrabího z Donína. Ti měli dva syny, kteří založili dvě rodové větve v Čechách. Starší Ješek (Jan) byl předkem benátecké větve a mladší Bořivoj větve újezdecké (Bílý Újezdec). Po rozdělení dědictví po otci v roce 1476 mezi bratry získal Bořivoj po otci Okoř, Lopatu, Roztoky, Bílý Újezdec a některé zastavené statky příslušné ke hradu Křivoklátu. Oženil se s Johankou z Veitmile a měl syna Jana. Ten v roce 1518 prodal Okoř Hynkovi Bořitovi z Martinic na Smečně a za své sídlo si vybral tvrz v Roztokách. Číčovice byly od okořského panství odebrány a připojeny ke statku Bílý Újezdec. Tak byly také Číčovice Janem z Donína zapsány do obnovených Desek zemských v roce 1542.

Jan z Donína měl s manželkou Annou ze Svojšína syny Kamila, Jana, Václava, Víta a Bedřicha. Držitelem Bílého Újezdce se stal nejstarší Kamil († 1562, svobodný). Dědili po něm bratři Jan a Václav, ale ti vzápětí v roce 1562 prodali oboje Číčovice a ves pustou Třebovízek Ctiborovi, Václavovi a Janovi starším bratřím Služským z Chlumu a Jiříkovi Ottovi z Losu. Bratři se rozdělili tak, že každý držel nějaký poplužní dvůr. V další generaci se v držení Číčovic objevuje Šťastný (Felix) Služský z Chlumu, zřejmě syn Ctiborův.

Šťastný Služský z Chlumu byl také stavitelem číčovické tvrze a v roce 1588 se mu podařilo koupit v Číčovicích díl Ottův z Losu. Měl jediného syna Jana Benjamina, který po smrti otce v roce 1590 dědil Číčovice. Od svých příbuzných získal v roce 1606 Tuchoměřice a s nimi statek číčovický spojil. Nepodržel však uvedeného majetku dlouho a v roce 1615 vše prodal Otovi Jindřichovi z Vartenberka (vklad do Desek zemských v roce 1617). V zápise je zmiňována existence krčmy "vejsadní" a masného neb řeznického krámu v Malých Číčovicích.  

Oficiální název obce je Číčovice, neboť Malé Číčovice a Velké Číčovice byly sloučeny v roce 1950. V průběhu historie bylo možné zaznamenat následující podoby názvu obce: w Czieczowiczich obogich (1470, 1542), wes welike Czicziowicze, wes male Czicziowicze (1562), na Czicziowiczjch, w Cžicziowicze, male Cžicziowicze, Welke neb horžeyssi Czicziowicze (1617). Význam názvu obce je jazykovědci vykládán takto: místní jméno Číčovice vychází z osobního jména Číč, staročesky Čieč (např. v roce 1258 Chech iudex) a znamená Číčův, tedy Číčův dvůr.

Odvození jména vsi od staročeského osobního jména Čéč nijak neznamená, že lze spojovat jméno Čéče z Budějovic, nejvyššího sudího Království českého v letech 1256 - 1264, s dějinami obce (a tím se snad pokoušet o posouvání počátků historických dějin obce do této doby). Takové spojení je nesmyslné a nekritické. Čéč z Budějovic, nejvyšší sudí z doby vlády Přemysla Otakara II., neměl s Číčovicemi nic společného. Ve výkladech jazykovědců (Profous, Místní jména v Čechách) je jméno Chech judex uvedeno pouze jako příklad a doklad existence jména ve staročeské slovní zásobě již v polovině 13. století a to je vše. Nicméně platí, že jméno obce je odvozeno od nějakého Čéče, který byl na základě analogií z jiných míst s největší pravděpodobností lokátorem vsi, či držitelem dvora, okolo kterého pak vzniklo další osídlení jako základ vsi.

Ve vsi Malé Číčovice žilo v roce 1932 asi 252 obyvatel a byly zde evidovány tyto živnosti a obchody: cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie, holič, 2 hostince, kolář, konsum Včela, kovář, 2 obuvníci, 11 rolníků, obchod se smíšeným zbožím, trafika.

Ve vsi Velké Číčovice žilo v roce 1932 asi 210 obyvatel a byly zde evidovány tyto živnosti a obchody: obchod s dobytkem, družstvo pro rozvod elektrické energie ve Velkých Číčovicích, 2 hostince, kolář, kovář, mlýn, 4 rolníci, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář a 2 zámečníci.

Protéká zde Zákolanský potok, jehož dno a břehy jsou chráněné jako přírodní památka Zákolanský potok s populací raka kamenáče a raka říčního. Při potoce stojí bývalý vodní mlýn č.p 51 (součást usedlosti č.p. 52). Jižně od Malých Číčovic se poblíž kostela svatého Vavřince nachází přírodní památka Číčovický kamýk (345 m) - skalnatý buližníkový vršek s paleontologickým nalezištěm. V druhohorách byl kamýk ostrovem v moři. V malých lomech na jeho úpatí jsou naleziště křídových fosilií. Dříve zde bývala pastvina, dnes je kamýk zalesněn borovicí a akátem. Na jeho vrcholu se nachází zřícenina stavby o rozměrech 4 x 3 metry a výškou stěn do 2,5 m. Dole u základny má masivní kvádry, nahoře je zídka tvořená drobnými plochými kameny loupavé opuky. Jedná se s největší pravděpodobností o pozůstatky zvonice kostela sv. Vavřince, která byla postavena kvůli slyšitelnosti pro celé okolí na vrcholu kopce, v 270 m vzdálenosti od kostela. Původ stavby dokládá i pomístní název kopce "Zvonice". V literatuře a mapách se objekt vysvětluje i jako zřícenina tvrze (není dosud přesně lokalizovaná) nebo větrného mlýna.

Největší pamětihodností je kaple Nalezení svatého Kříže - barokní osmiboká stavba z let 1711 až 1714 na návrší na jihovýchodním okraji Malých Číčovic. V tuto dobu vlastnili Číčovické panství jezuité z Tuchoměřic. Kaple je v půdorysu osmiboká se stanovou střechou. Završena je sanktusníkem se zvonem. 

A právě v této kapli se dne 5. června 1807 ve svých 18-ti letech oženil můj pra pra předek Václav Nebeský, sedlák ze Želenic č.p. 7. Za nevěstu a tedy manželku si vybral tehdy 16-ti letou Annu Linhartovou, dceru sedláka Josefa Linharta z Malých Číčovic č.p. 2.

Její sestra, Barbora Linhartová, se 14. května 1822 provdala za Jana Čtrnáctého z Velkých Číčovic č.p. 2. Rod Čtrnáctých zde hospodaří už více jak 300 let (nyní č.p. 42).

Kostel svatého Vavřince se nachází v Černovičkách, části obce Středokluky, ale katastrálně spadá pod Číčovice. Jedná se o původně románský kostel zasvěcený svatému Vavřincovi, ochránci před ohněm. Byl vybudován ve 2. pol. 12. století na místě, kde byl v pohanských dobách uctíván Perunův oheň. K výraznějším úpravám kostela došlo až ve 14. století. K podstatným změnám došlo v roce 1764, kdy v rámci oprav a rozšíření kostela v barokním slohu vznikla nová sakristie a kruchta. V průběhu 19. století byla po několika obnovách provedena velká oprava kostela mezi lety 1905 a 1910.

Kostel se hřbitovem a ohradní zdí byl již ve středověku používán jako hřbitovní, což dokládají tři dochované náhrobky. Ve stěně kněžiště je náhrobek z roku 1353 s latinským názvem. Patří pravděpodobně pražskému měšťanu, obchodníku se suknem Budkovi, který byl také patronem kostela a kterému v té době patřila ves Černovičky, původním návem Černomice. V klenbě kostela je umístěn svorník s jeho erbem. Od počátku 15. století byly Černovičky majetkem rodu Bezdružických z Kolovrat. Druhý, mramorový náhrobek pod hlavním oltářem s nápisem v češtině, patří Vladislavu Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, který zemřel v roce 1575. Třetí náhrobek při jižní zdi kněžiště z roku 1572 náleží panně Kateřině z Martinic a na Okoři, neteři manželky Vladislava Bezdružického.   

Na hřbitově poblíž kostela stojí barokní hřbitovní kaple sv. Floriána postavená ve 2. polovině 18. století. 

Číčovice leží nedaleko zříceniny hradu Okoř. O historii hradu Okoře a tajemných podzemních chodbách, které mají vést i přes Číčovice se můžete více dočíst zde.