Dědibaby

Dědibaby jsou malá vesnice, část obce Vojkovice. Název vesnice vznikla jako složenina slov dědi (dědové) a baby. Vyvíjel se od varianty de Jedibab, de Diedibab, Gedybabich a Gyedybab, Dyedybabiech, Diedibabi, Diedibabiech, v Diedibabech až k podobě ve vsi Gegibabech v 17. století. První písemná zmínka o Dědibabech pochází z roku 1295, kdy ve vesnici žili vladykové Přibík, Martin a Jakub z Dědibab. Podle všeho byly Dědibaby rozděleny na dvě části - duchovní a vladyckou (zemanskou) a na obou je zmiňována tvrz (obvodové zdivo její podzemní části se dosud zachovalo). V obvodovém zdivu se dochoval také špejchar ze 14. století. Kromě obou částí vsi se v 16. století uvádí též poplužní dvůr. Dědibaby stály na křížení dvou cest.

Duchovní část pak přešla po roce 1420, kdy ji král Zikmund zapsal společně s dalším zbožím Lévovi z Dědibab a Vilémovi z Klučova, do světských rukou. Ve 2. pol. 15. století se dostala od zadlužených vladyků do držení Nového Města pražského. Později se zde vystřídalo několik majitelů, až do roku 1454, kdy byla tato část i se statkem prodána k Bukoli. Na vladyčí části seděl roku 1358 Mareš, držitel zboží v Libkovicích a dvora s vinicí v Jeviněvsi. Jeho příbuznými byli bratři Jan a Zdeněk. Jan byl v letech 1387 - 1413 Vyšehradským kanovníkem. Kromě těchto vladyků (měli na štítu čtyři kotouče) se v této době ještě zmiňují Ctibor (v roce 1402 žil v Praze a roku 1407 v Bukoli). Toto rozdělení vsi na dvě části vydrželo až do začátku Třicetileté války. Někdy mezi léty 1623 - 1626 pak odkoupil Vilém mladší z Lobkovic oba samostatné díly vsi a připojil je k Beřkovicím. Odtud později připadly pod Veltrusy.

Příslušníci jejich rodu nejspíše v 1. pol. 14. století založili tvrz připomínanou poprvé okolo roku 1400. Už ve 2. pol. 14. století zadlužení vladykové část vsi prodali probošství vyšehradské kapituly. Od 70. let 14. století vladykové naopak rozšiřovali majetek, ale v 1. po.. 15. století svůj díl Dědibab prodali. Vystřídali je jiní příslušníci drobné šlechty, k nimiž patřil okolo roku 1434 Václav Pratvurst z Tuchlovic. Vyšehradský díl po roce 1420 získalo Nové Město pražské, které jej pronajímalo, ale od 2. pol. 15. století ho vlastnili drobné šlechtické rody. Tvrz ztratila sídelní funkci a ve 2. pol. 15. století nebo v 16. století zanikla. V letech 1623 - 1626 obě části vsi koupil Vilém starší z Lobkovic, který Dědibaby připojil k hornobeřkovickému panství.