DĚTSKÉ HRY

ČAMRDY

Děti si shromažďují pěkné knoflíky (čamrdy) a nosí je navlečené na šňůrce. Čím je knoflík větší, nebo hezčí, tím víc platí. Často se stávalo, že prohrávající hráč si v zoufalství uřezal knoflíky od oblečení a moc tak po návratu domů maminku nepotěšil. S čamrdami se hrají hry shodným způsobem, jako hry s fazolemi (čára) nebo se cvrnkaly (do důlku).

HONZO VSTÁVEJ

Hra pro malé děti, při které se jeden hráč (Honza) postaví na čáru a ostatní stojí ve stejné vzdálenosti několik metrů od něho. Jeden z hráčů zavolá "Honzo vstávej" a Honza odpoví "Kolik je hodin". Hráč odpoví 3 čapí (nebo 2 slepičí, 1 žabí, 4 sloní) a všichni hráči postoupí o tento počet kroků směrem k Honzovi, přičemž napodobují kroky toho kterého zvířete. Honza kontroluje, zda někdo nešvindluje a vyhrává ten, kdo je u Honzy první. Záleží tedy na fyzické kondici hráčů. Ten, kdo vyhrál, dělá v další hře Honzu.

KÁČA

Káča je dřevěný váleček, dlouhý přibližně 7 cm o průměru cca 4,5 cm, který je dole zhruba od poloviny délky zašpičatělý. Na špičce je kovový cvoček, bránící otěru. Horní část má po obvodu několik rýh pro provázek. Ke káče se používá bič. Stačí klacek s tenkým, ale hmotnějším provázkem, nejlepší bič má místo provázku tenkou kůži. Provázek se omotá okolo rýh na káče, káča se postaví na zem na špičku, shora se přidržuje a trhnutím biče do strany se roztočí. Je třeba jí dát takovou rotaci, aby to při pozdějším bičování hráč neměl "přes ruku". Při roztočení většinou káča odskočí až několik metrů a je třeba ji stále honit a zvyšovat její rotaci vodorovným šviháním biče. Ten, kdo udrží káču nejdéle v rotaci, vyhrává. Bývalo to vždy věcí dětské hry. Mistra si ostatní děti vážily.

KULIČKY

Prodávaly se nejčastěji hliněné, různých barev, v látkovém pytlíku. Za daleko cennější byly považovány skleněnky nebo dokonce duhovky. Hráči se domluvili, o kolik kuliček se bude hrát. Každý si připravil dohodnutý počet kuliček a ze stanovené vzdálenosti 5 - 7 metrů postupně všichni házeli ve vylosovaném pořadí jednu po druhé směrem k důlku, do kterého se snažili trefit. Platilo i odražení kuličky. Když všichni doházeli, přeměřila se vzdálenost kuliček od kraje důlku. Tato vzdálenost určovala pořadí hráčů při další hře. Další části hry se říkalo cvrnkání - cvrnkalo se zapřením ukazováku za palec nebo zapřením palce za ukazovák. Hrálo se tak dlouho, až byly všechny kuličky v důlku.

PAN ČÁP ZTRATIL ČEPIČKU

Hráči se rozestaví do kruhu a jeden je uprostřed a dělá vyvolávač. Zavolá: "Pan čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku" a řekne libovolnou barvu. Hráči musí co nejrychleji najít na oblečení svém nebo některého spoluhráče, součást oblečení té barvy a rychle se jí chytit. Žádný hráč se nesmí dvakrát chytit při hlášení stejné barvy stejného oblečení jako minule. Pokud se to někomu nepodaří, jde dělat vyvolávače a vše začíná znovu.