11P-1. EDUARD JINDŘICH NEBESKÝ a HERMÍNA MILDOVÁ 

Antonínu Jakubu Nebeskému a Aloisii Vendulákové se v Domě U Modré Štiky v Praze (na rohu ulic Karlova a Liliová) dne 10. července 1852 narodil syn Eduard Nebeský, který zemřel blíže nezjištěného dne a roku pravděpodobně v Praze č.p. I/I na Královských Vinohradech (dnes Šafaříkova č.p. 8, Praha 2).

Byl to měšťan a sládek. Švagr JUDr. Jan Podlipný mu svěřil kontrolu pražských hasičů.

Měšťanství však pozbyl v roce 1888 pro zaviněný úpadek.

V blíže nezjištěný den a roku (pravděpodobně před rokem 1877) se oženil s Hermínou Mildovou z Prahy, narozenou v roce 1853.

Jejím otcem byl Josef Milde, měšťan a majitel pivovaru v Praze a matka byla Kateřina roz. Chlupatá. 

V Karlově č.p. 180 (U Modré štiky) se jim narodila (křty u sv. Jiljí v Praze): 

- 12. května 1877 dcera Hermína Nebeská, která zemřela 4 hodiny po porodu dne 12. května 1877

- 13. března 1879 dcera Miloslava Marie Kateřina Aloisie Nebeská 

- 5. dubna 1880 dcera Kateřina Johana Aloisie Hermina Nebeská, která zemřela po 4 měsících svého života dne 5. srpna 1880

Nejspíše po narození poslední dcery se přestěhovali, neboť od roku 1880 bydleli na Královských Vinohradech v č.p. I/I (dnes Šafaříkova ulice č.p. 8 v Praze 2). 

Minimálně od roku 1887 se v novinách objevují inzeráty na "Laciné letní byty", které nabízí majitelka vily Hermína Nebeská ve Šternberku u Smečna. 

Podařilo se mi zjistit, že adresa byla Šternberk 55, Ledce. Dnes je zde základní škola a dětský domov. Dříve zde byla lázeňská budova a domy na ubytování lázeňských hostů. Ob dva lázeňské domy dál, v č.p. 58 bydlel krátce Karel Havlíček Borovský, na fasádě domu je pamětní deska.

Šternberk je malá osada, součást obce Ledce. Původně to byla samostatná osada a nesla jméno Bílý Újezdec, snad podle opukové bělavé půdy polí. Vyskytuje se však i další starší názvy Aujezdec, Újezd či Bílý Újezd. První zmínka o obci je z roku 1406. Stávala zde pouze tvrz, poplužní dvůr a mlýn. Před rokem 1475 ji získal Bedřich, purkrabí z Donína. V majetku tohoto rodu zůstala až do roku 1611, kdy ji od svého zadluženého zetě odkoupil Jaroslav Bořita z Martinic a připojil celý statek ke Smečnu. Ke konci 18. století byla ves přejmenována na Šternberk. Jméno dostala podle Josefy ze Šternberka, manželky hraběte Karla Františka z Martinic (zemř. 1789). V roce 1801 zde byly zřízeny lázně. 

Tvrz Bílý Újezdec je poprvé zmiňována roku 1563, tehdy snad byla renesančně přestavěna. Po roce 1611 přestala být panským sídlem a nebyla udržována. V době, kdy došlo k přejmenování na Šternberk, byla tvrz upravena na jednoduchý barokní zámeček, který se později stal jednou z lázeňských budov. Za první republiky patřil objekt spolu se sousední novostavbou organizaci Péče o mládež, po válce zde byla poddůstojnická škola, od roku 1955 domov důchodců. V poslední době je zde dětský domov. 

Zdejší voda byla již v 16. století považována za léčivou. V roce 1800 dala hraběnka Marie Anna Clam-Martinicová posoudit vodu doktorem Františkem Ambrožem Reussem a již roku 1801 zde byly zřízeny Lázně Šternberk s výstavnou kolonádou. Lázně bývaly oblíbenými lázněmi Pražanů, léčilo se zde i množství významných osobností. Karel Havlíček Borovský se sem přijel léčit na doporučení doktora Polipského po návratu ze čtyřletého vyhnanství v jihotyrolském Brixenu (právě odsud se již těžce nemocen přesunul do Prahy, kde 29. července 1856 zemřel). Filolog Josef Jungmann zde napsal své Zápisky (stěžuje si v nich na hanebnou češtinu tehdejších měšťanů), historik František Palacký si při této příležitosti prohlédl Martinický archiv ve věži smečenského zámku. Kromě pití a koupelí v železité vodě se léčilo dietou, pitím mléka a čokolády, tichem a odpočinkem, které působilo na zažívací systém i nervovou soustavu. Šternberk byl i díky pěknénu okolí významným výletním místem. Miroslav Tyrš sem vedl ve 2. pol. 19. století jeden z pěších výletů pražského Sokola. 

Na konci 19. století místo začalo postupně ztrácet na atraktivitě, počet hostů se rok od roku snižoval, až byly lázně před 1. světovou válkou zrušeny. Tvrdí se, že část jejich popularity tehdy převzaly Poděbrady. V roce 1928 našly chátrající budovy nové využití - byla zde zřízena "Vychovatelna pro mravně vadnou mládež". Po 2. světové válce zde byl krátce domov důchodců, poté ústav sociální péče a zvláštní internátní škola. Prameny minerálních vod nadále chátraly, stejně jako bývalé lázeňské vily, divadlo v přírodě, bažantnice, lipová alej a zámecký park. V poslední době historické budovy bývalých lázní slouží jako dětský domov. 

V bývalém lázeňském parku se nacházejí prameny železité vody:

- Pramen dr. Prokeše (zvaný mezi místními obyvateli "rybička")

- Masarykův pramen

- Pramen dr. Tůmy

 - Jindřichův pramen

Z dalšího pramene už voda vytéká jen mezi keři. Dříve byl i tento pramen upravován a zastřešen jako ostatní, ale časem toto zařízení zchátralo a dále se nerekonstruovalo. Proto se nyní tento pramen uvádí jako Zarostlý. 

Dne 29. června 1874 se zde ve Šternberku č.p. 55 narodila Anna Paulina Eduardina, otec sládek Václav Labuťka, syn zemřelého Václava Labuťky, měšťana a sládka v Praze č,p. 1047/II, matka Marie Hájková, dcera po zemřelém Josefu Hájkovi, měšťanu z Kostelce nad Orlicí. A za kmotry šla Anna Nebeská, dcera Antonína Nebeského, majitele pivovaru v Praze a Eduard Nebeský, sládek v Praze. Dítě jim ale za půl roku zemřelo.

Dne 19. října 1876 se zde narodila Hermina Maria Antonia, a to opět sládku Václavu Labuťkovi, který je již ale zapsán jako sládek a majitel domu ve Šternberku č.p. 55. Za kmotru šla Luisa Nebeská, choť majitele pivovaru v Praze č.p. 180/I. Jedná se o Aloisiii Vendulákovou, provdanou Nebeskou, dceru sládka pivovaru U Medvídků a matku předchozích kmotrů Anny a Eduarda.

Dne 30. dubna 1878 se zde narodila Marie Juliana, otec Karel Matička, domovník ve Šternberku č.p. 55, syn mlynáře ve Slaném Františka Matičky a matka Antonie Bušková, dcera lázeňského ve Šternberku č.p. 5. Za kmotru šla Marie Labuťková, dcera Václava Labuťky a nějaký cukrář na Kladně.

Dne 12. srpna 1878 se zde narodila Rosa Josefa Klara, a to opět sládku a majiteli domu ve Šternberku č.p. 55 Václavu Labuťkovi. Za kmotry šel naopak Josef Hájek, sládek v Kronstadtě v Sedmihradsku a Antonín Nebeský, sládek a majitel pivovaru v Praze, který zemřel náhle v prosinci 1878. Rosa zemřela ve svých necelých 4 letech. 

Dne 16. prosince 1878 se zde narodil Karel Jindřich Matička. Za kmotru šla manželka hostinského ze Šternberka  a Kateřina Beránková, manželka Richarda Beránka, mlynáře ze Šternberka.

Dne 4. března 1871 se narodila a dne 3. prosince 1882 zde byla pokřtěna Marie Františka Anežka, otec neuveden, matka židovka Františka Dalměřicová, dcera zemřelého Isáka Dalměřice, krejčího v Mladé Boleslavi a zemřelé Marie Landové. Za kmotry šel František Šulc, domovník ve Šternberku a manželka jeho Magdalena, pěstounové dítěte narozeného v pražské nemocnici. A dále Františka Buřičková, Luisa Strašková a Františka Nündlmannová, sestry III. řádu a majitelky domu ve Šternberku (jedná se o Kongregaci Šedých sester III. řádu sv. Františka).

V roce 1882 to bylo poslední dítě, které bylo uvedeno na této adrese. Kdo a kdy koupil tedy dům z rodiny Nebeských? Koupil ho manžel Hermíny Eduard Nebeský, bohužel ale na konci lázeňské "zlaté éry,  a dostal se tak do finančních problémů, neboť v roce 1888 pozbyl měšťanství pro zaviněný úpadek, jak se dočteme na jeho domovském listu ... Nebo to byla přímo jeho manželka Hermína Nebeská a psala se i jako H. Nebesky ? ... 

Přechylování příjmení spočívá v tvorbě příjmení opačného pohlaví, převážně však u žen, a to úpravou výchozího příjmení, většinou příjmení osoby mužského pohlaví (Nebeský - Nebeská, Novák - Nováková). Jak dosvědčují dobové zápisy, bývala jména žen stejně volná jako jména mužů. Žena tedy byla samostatně pojmenovaná osoba, často nezávislá na jméně mužově, např. podle původu. Např. Eliška z Křivé, žena Jana Pšeničky z Račína, M. Š. Plachý koupil dvůr od Mariany Bosákovic, manželky Jakuba Koklštejna. Postupně se ustálilo několik způsobů zápisu jmen osob ženského pohlaví:

- křestní jméno ženy a její zaměstnání (Káče děvečka, Anna kuchařka, Babora markytánka)

- křestní jméno ženy a její příbuzenský vtah (Anna matka Probošta, Manda žena Pátka, Dorota vdova po Novotným, Anna dcera Hejla). Tento způsob zápisu se užíval také v latinsky vedených matrikách (Ludmilla filia Jakobi Holan, Anna vidua post Vitum Slaby).

- křestní jméno ženy spojené s přídavným nebo podstatným jménem, utvořeným ze jména nebo názvu mužova, příp. otcova zaměstnání (Mariána ševcova, Dorota Karáskova, Kateřina mlynářka)

- častá byla přípona -ka (Cejnar - Cejnarka, Bohdal - Bohdalka)

- nejfrekventovanější byla přípona -ová, příp. z počátku bez diakritiky -ova (Novák - Novákova i Nováková)

- méně častá byla přípona -na (Přemyslovna, Stuartovna)

- zejména na Moravě se používala přípona -ice (Ocelice), jako se dávno označovali lidé např. podle svého vůdce, vladaře (Markvartice) a z toho názvy sídel (Markvartice, Vršovice)

Označování žen s příponou -ová je doloženo od 15. století a takové označování vyjadřovalo především povolání muže, které s ním zpravidla žena nějakým způsobem sdílela: císařová, rychtářová, hospodářová, zámečníková, kantorová.

Sládek Václav Labuťka se narodil 7. března 1841 a zemřel ve svých nedožitých 40 letech dne 8. ledna 1881 (byl toto důvod prodeje lázeňského domu rodině Nebeských?). S manželkou Marií měli i syny Antonína (nar. 7. září 1867 u sv. Jiljí) a Václava (nar. 29. září 1870 u sv. Jiljí). Antonín byl obchodní praktikant a roku 1884 odešel k námořnictvu, v roce 1895 je v Popisném archu zapsán jako úředník Obchodní a živnostenské komory v Praze.  Václav byl c.k. nadporučík a v roce 1882 odešel do Kadetské školy. Dne 31. července se stal jednoročním dobrovolníkem na svůj náklad u 2. pěšího pluku.   

Už jeho otec Václav Labuťka (nar. 1815) byl sládkem v domě Antonína Nebeského U Modré štiky. Ale také v pivovaru v Praze č.p. 1047/II. Jednalo se o průchozí Pivovar U Rozvařilů, kde se pivo vařilo už za Karla IV., s hotelem i stejnojmenným šantánem a kinosálem v ulici Na Poříčí. Pivovar však v roce 1936 ustoupil novostavbě pojišťovny, která navázala na sousední banku Československých legií. Pasáž s bufety, restauracemi a koncertním sálem v podzemí patřila k nejživějším v Praze. Architekt zachoval nejen tradici průchozího domu, ale i charakter místa, které tradičně nabízelo pohostinství a zábavu. V roce 1991 zakoupila oba domy od ministerstva průmyslu ČSOB a podrobila ji velkorysé rekonstrukci. Restaurace a rychlé občerstvení U Rozvařilů i průchozí pasáž funguje stále. Bufet U Rozvařilů byl založen už za první republiky. Restaurace původně sídlila na rohu stejnojmenné pasáž U Rozvařilů, v níž bylo také divadlo E.F. Buriana (dnes Archa) v ulici Na Poříčí. Majitelem pivovaru byl Zítek. Pozemek byl průchozí až na Florenc.

Z webu Pivovary.info: