11B-3. JAN NEPOMUK VÁCLAV NEBESKÝ a ANNA SOUČKOVÁ
Josefu Nebeskému a Anně Říhové se dne 27. listopadu 1872 v Rožďalovicích č.p. 134 narodil syn Jan Nepomuk Václav Nebeský. Zemřel náhle na srdeční mrtvici ve svých nedožitých 58 letech o půl druhé v noci dne 4. dubna 1930.



Jan Nepomuk Václav Nebeský byl vrchní velitel sboru stráže bezpečnosti v Praze.
V časopise Policejní hlídka ze dne 15. dubna 1930, který byl přílohou časopisu Naše vojsko, se k jeho náhlé smrti dozvíme, že: ... předešlého dne večer dlel ještě oficielně na zábavním večírku "Dětské feriální péče stráže bezpečnosti" na Slovanském ostrově, cítil se zdráv a dobře se bavil v kruhu svých svěřenců, přátel a hostí až do půlnoci. Pak pocítil nevolnost a odebral se domů. Nevolnost však neochabovala; zavolal si sám telefonicky lékaře - posléze zavolána záchranná stanice. Při převozu do nemocnice však vrchní velitel zemřel.
Zpráva o náhlém jeho úmrtí rozšířila se ještě v noci po Praze a působila jako blesk z jasné oblohy. Zábava na Slovanském ostrově byla pod dojmem této zprávy ukončena a účastníci rozcházeli se vzrušeni do svých domovů.

V úmrtí vrchního velitele Nebeského je veliká tragika! Nyní, kdy již měl dosáhnout své životní mety, kdy těšil se již také na zasloužený odpočinek po namáhavé a zodpovědné životní lopotě, zasáhla neúprosná Smrt a Osud rozhodl jinak - byl vyrván z kruhu své rodiny, které cele žil, byl vytržen ze své horlivé činnosti úřední a bylo mu odepřeno dočkat se sklizně životního snažení. S jakým zanícením mluvil o vytoužených okamžicích budoucího odpočinku ve své jihomoravské zahradě! Není jistě zjevem náhodným, že zažijeme každou chvíli náhlé úmrtí nějakého kolegy z našich řad. Je to jistě důsledek věčně rozrušující a nervy drásající služby policejní.
Jméno zesnulého zůstane trvale spjato s počáteční etapou budování československé pražské bezpečnostní stráže. Všichni, kdož Jana Nebeského poznali blíže, ať jako člověka, představeného, podřízeného či jako kolegu, podrží jej pro jeho milou, bodrou povahu a jeho předobré srdce jistě navždy v upomínce co nejlepší. On dovedl býti upřímným přítelem, dobrým, soucitným a spravedlivým šéfem a byl vždy a všude vysoce vážen svými nadřízenými pro svoji konciliantnost a svědomitost.
Nasvědčovala tomu při jeho pohřbu ohromná účast smutečních hostí a spousta květinových darů; pohřeb konal se 7. dubna z kaple německého ústavu pro soudní lékařství v Praze II. Kondukt stráže bezpečnosti s hudbou, sestávající ze škadrony jízdy a dvou rot pěší stráže bezpečnosti, jemuž velel velitel Tunkl, vzrostl spontánní účastí službou volné stráže bezpečnosti na více než 1 000 účastníků jenom z řad stráže bezpečnosti. Dostavily se i deputace jiných, mimopražských sborů stráže bezpečnosti a státně-policejních úřadů. Délka pohřebního průvodu zabrala celou Žitnou ulici.
Pohřbu zúčastnili se oficielně zejména pánové:
ministr vnitra dr. Slávik s ministerskými rady dr. Paterou a Ptáčníkem, zemský prezident Kubát s viceprezidenty Šromem a Bienertem a se šéfem prezidia vl. r. dr. Rackem, jakož i s četnou deputací tohoto úřadu, policejní prezident Šlechta v čele veškerého službou volného úřednictva pražského policejního ředitelství, Policejní ředitel košický, vrchní rada Eis. Generální velitel četnictva gen. Vyčítal a zemský četnický velitel gen. Knobloch s četnou delegací četnictva. Zástupci a deputace četných státních úřadů a mnoho jiných význačných osobností. Pražské hasičstvo vyslalo četu hasičů a vězeňská stráž vyslala deputaci.
Pěvecký sbor stráže bezpečnosti zapěl skvěle pod taktovkou sbormistra E. Karáska Foerstrův sbor "Z osudu rukou", načež po výkropu vzdal kondukt stráže bezpečnosti čest svému veliteli na poslední cestu.
Pohřební průvod bral se pak po Karlově náměstí, ulicí Žitnou a Anglickou na Mírové náměstí, kdež po výkropu a zahrání státních hymen nastal rozchod účastníků. Tělesné pozůstatky zesnulého projely lesem ručnic pěší stráže a tasených šavlí stráže jízdní, kterými vzdávána znovu poslední čest zesnulému, směrem k Olšanům do krematoria. Kremace konala se následujícího dne o půl desáté dopoledne opět za ohromné účasti příslušníků policejního ředitelství pražského s policejním prezidentem v čele.




Smutné loučení bylo zahájeno zvukem varhan a Smetanovou "Modlitbou", přenesenou překrásně pěveckým sborem. Po té rozloučil se za sbor stráže bezpečnosti se zesnulým okresní inspektor takto:
"Řady úřednictva uniformované stráže bezpečnosti na vždy opustil jeho senior. Odešel vrchní velitel pražského sboru uniformované stráže bezpečnosti. Náhlý a nečekaný jeho odchod hluboce nás rozrušil. Vždyť ve své malosti lidské ani jsme nepomysleli, že nelítostná smrt uchvátí svou oběť právě v okamžiku, kdy nejméně jsme se toho nadáli. O to je jeho osud jímavější a bolestnější. Odešel dobrý člověk, který nikomu nedovedl ublížit. Více než 31 let svého života věnoval těžké, zodpovědné a při tom krajně nevděčné službě úředníka a velitele stráže bezpečnosti. Přišel jako mladý důstojník a musel projít všemi stupni svého úřadu, aby konečně dosáhnout mohl mety nejvyšší. Leč nebylo mu toho, žel Bohu, dopřáno. Právě v okamžiku, když takřka podávána byla mu kýžená a zasloužená odměna a uznání za jeho věrné služby, odchází, jsa poslušen rozkazu všech nejvyššího. Ty tam jsou všechny sny a plány, je konec péči a starostem tolik dojemným, které vždy měl o svoji rodinu.
Pane vrchní veliteli,
před několika dny, když v družné zábavě v našem středu hovořil jste o krásném moravském zákoutí, v němž hodlal jste trávit dny zaslouženého odpočinku, na který tolik jste se těšil, zval jste nás všechny srdečně a kamarádsky, abychom Vás určitě navštívili, až tam v tu stranu někdy zabloudíme. Nikdo z nás, a Vy nejméně, nadál jste se odpočinku, k němuž Vás dnes ukládáme. Loučíme se s Vámi, děkujeme Vám všichni ze srdce za vše, co pro nás jednotlivce i pro celek jste vykonal a ujišťujeme Vás, že skutečně neopomeneme u Vás se zastaviti, kdykoliv půjdeme oněmi místy, kde Vaše pozůstatky budou odpočívat.
Čest Vaší památce a pokoj Vašemu popeli! S Bohem!"
Stejně dojemně a vřele rozloučil se s vrchním velitelem obv. inspektor Filip za "Odborové sdružení stráže bezpečnosti". Na to zapěl pěvecký kroužek stráže bezpečnosti "Kde domov můj"; mezitím mizela rakev k nejčistšímu živlu - ohni. Loučení bylo velmi, velmi smutné!

Absolvoval nižší reálku (s vyznamenáním) a kadetní školu v Praze, nastoupil službu u 5. praporu polních myslivců, kde sloužil až do 16. prosince 1899, kdy jako nadporučík byl převzat do služeb úřednictva stráže bezpečnosti. jako okresní inspektor pak velitelem oddělení na Žižkově, poté pak velitelem oddělení na Dolním Novém Městě, kde stal se vrchním inspektorem.
Dle jmenovacího Dekretu prezidia c. k . policejního ředitelství ze dne 3. srpna 1904 č. 13455 P.P. byl c. k. revírní inspektor stráže bezpečnosti v Praze. Službou byl přidělen při komisařství v Nuslích, pak na Vinohradech, jako okresní inspektor pak velitelem oddělení na Žižkově. Dle Dekretu c. k . policejního ředitelství v Praze ze dne 8. května 1912 č. 11799 byl přeložen jako velitel oddělení ze Žižkova do Prahy - Dolní Nové Město, kde se stal vrchním inspektorem. V roce 1923 byl jmenován jako velitel stráže zástupcem vrchního velitele a posléze dne 13. května 1927 pověřen vedením vrchního velitelství stráže bezpečnosti.
Jan Nepomuk Nebeský min. od roku 1904 do roku 1914 bydlel na pražských Vinohradech č.p. 463/1 (pravděpodobně současná adresa Francouzská 463/13, Praha 2), od roku 1912 pak v č.p. 874/II (pravděpodobně současná adresa Šumavská / Slezská 874, Praha 2).


Dne 15. května 1900 se ve svých 28 letech v kostele sv. Petra a Pavla v Brně oženil s 26letou Annou Johanou Antonií Součkovou, nar. 13. června 1874 v Boskovicích. Jejím otcem byl Josef Souček, c. k. okresní hejtman v Boskovicích, syn Jana Součka, měšťana v Kuklenách a matkou Barbora Volodinská, dcera Felixe Maria Volodinského, měšťana v Uherském Ostroze.



V Praze se jim narodili:
- 26. února 1901 syn Viktor Nebeský u sv. Michala v Nuslích, student, zemřel ve svých 71 letech blíže nezjištěného dne roku 1972, blíže nezjištěného dne a roku se oženil se Žofií Podsedníčkovou
- 19. prosince 1904 syn Jan Nebeský
- 28. června 1911 dcera Helena Nebeská u sv. Apolináře