11S-5-2. JOSEF NEBESKÝ a CLOTILDA TERRAT 

Karlovi Nebeskému a Marii Husákové se ve Vodochodech č.p. 47 blíže nezjištěného dne roku 1893 narodil syn Josef Nebeský, který zemřel ve svých 67 letech dne 24. února 1960 ve Francii v Givors.

Od svých 14 let byl již "ve světě". Vyučil se kupeckým příručím v severních Čechách (v Úštěku), pak jako kupecký příručí prošel celými Čechami.

V roce 1914 za 1. světové války narukoval, záhy padl v Srbsku do zajetí, kde prodělal nejhorší fáze války, zejména hladový pochod přes Albanii. Přes ostrov Asinari se dostal do Francie, kde vstoupil do československých legií. Sloužil jako infanterista u 42. pěšího regimentu, záznam o zajetí v Itálii na ostrově Asinara je ze 30. ledna 1917.

Bojoval zejména u Vouziers.

V roce 1919 se oženil s rodilou Francouzskou Clotildou Marií Francoise Terrat, která se narodila 8. května 1900 a zemřela ve svých 54 letech dne 26. ledna 1954 v Givors. Jejím otcem byl Pancrace Terrat (zemřel v 68 letech dne 22. ledna 1928) a matkou Eugenie Combechevre (zemřela ve 45 letech dne 14. srpna 1908). 

Zůstal zde a hospodařil na vinicích a zahradách v Givors - Canalu ve francouzském departmentu Rhone.

Zde se jim narodili:

- blíže nezjištěného dne roku 1920 syn Marcel (Manuel) Nébesky, který zemřel ve svých 18 letech dne 13. listopadu 1938, pohřeb měl 15. listopadu 1939 v Givors

FARNÍ KRONIKA NOTRE-DAME DE GIVORS: Smuteční zápisník. Ve středu 15. listopadu naše farnost uspořádala dojemný pohřeb našeho krajana Marcela Nebeského. "Mladá garda", hluboce zasažená tímto smutkem, byla horlivá, aby doprovodila tohoto soudruha na místo jeho odpočinku. Zvláště jsme si všimli hluboké meditace, ve které obřad probíhal jak v kostele, tak během procesí. Jeho rodině, tak krutě postižené, posíláme upřímnou soustrast.

- blíže nezjištěného dne roku 1922 syn Eugene Nébesky, který zemřel nešťastnou náhodou ve svých 29 letech dne 27. října 1951 v Givors

- 21. března 1929 syn Michel Paul René Nébesky, oženil se s Nicole Boissy (bydliště 22 rue Yves Farge 697 00 Givors), zemřel ve svých 53 letech dne 19. ledna 1982 v Givors, pravděpodobně měli dva syny: Yannick Nebesky (bydliště Chatelaine-Chassagny 697 00 Beauvallon) a Patrick Nebesky (bydliště 15 rue de la Fraternité 342 00 Séte) 

GIVORS PASTILLES RICOLES. Potlesk početného publika, rodičů a přátel, byl uštědřen jak žákům, tak dospělým. Již nyní můžeme doufat, že soutěž v Grenoblu bude pro naši společnost úspěšná. Seznam všech, kteří získali medaili nebo diplom v soutěži jednotlivců, která se konala v květnu 1939, vydáme brzy před dokončením. Poděkování Excelsiorovi z Grigny, který byl tak laskav a poskytl nám svou pomoc ke zvýšení nádhery této oslavy. Zde jsou vítězové gymnastické soutěže pořádané "Mladou Gardou" během měsíce dubna. Tento seznam přečetl kněz na svátek 18tého: Žáci I. stupeň: ... Michel Nebesky, 110 bodů ... Blahopřejeme těm, kteří se díky seriózní a důsledné práci dostali na vrchol žebříčku. Svým úsilím slouží společnosti jako celku a přinášejí čest vlajce Mladé Gardy. 

Albánský pochod smrti - jednalo se o tragickou událost Velké války na sklonku roku 1915. Po napadení Srbska, bylo ze dne na den rozhodnuto odsunout tisíce zajatých vojáků Rakousko-Uherské armády do přístavu na jihu Albánie. 

Ze sepsaných pamětí se dozvíme, že ... nejdříve ustupovali Srbové na pobřeží Jadranského moře, zadní voj tvořili zajatci, tedy bývalí rakouští vojáci. Na hladový pochod nastoupilo 24 000 Čechů, když dorazili na pobřeží Jadranského moře, brali je Italové opět jako zajatce. Přežilo 4 000 lidí. Srbové - žádní Slované - je prý zabíjeli pouze pro vonuce. Ty kluky podřezávali, pokud se jedinec opozdil nebo mu bylo špatně, řezem od ucha k uchu, až mu hlava visela na zbytku těla a páteře. Italové rakouské vojáky uvěznili na ostrově Asinara. Tam byl nedostatek všeho, byla zde strašná nouze o jídlo, takže byli podvyživení. Po náboru se přepravili do Marseille. V Marseille jim dali uniformy a přiřadili je do jednotek.  

Ti, co útrapy války přežili a vrátili se domů, nechtěli o hrůzách a utrpeních války takřka mluvit.

Bitva u Terronu a Vouziers (18. - 31. října 1918) - během bitvy byla v okolí francouzského městečka Terronu nasazena Československá střelecká brigáda československé legie ve Francii. Tato brigáda s úspěchem bojovala proti německým jednotkám a nakonec úspěšně uhájila dobyté pozice. 

 Mezi čerstvé spojenecké pozice, které roku 1918 doplnila spojenecká vojska na západní frontě 1. světové války, se v létě roku 1918 postavila i nově vytvořená Československá pěší brigáda ve Francii. Ta byla tvořena 21. čs. střeleckým plukem pod vedením Ch. Gillana a 22 čs. střeleckým plukem pod velením A. Gardana. Po dokončení výcviku se začlenila do francouzské 53. pěší divize, která byla součástí francouzské 4. armády. Úkolem tohoto vojska bylo přejít řeku Aisnu východně od Remeše, vlomit se do nepřátelských německých opevnění a připoutat veškeré německé zálohy. Tím měl být umožněn útok americké 1. armády v prostoru Buzancy le Chesne, což mělo rozvrátit celou německou obranu v oblasti řeky Mázy. I. prapor 21. čs. střeleckého pluku měl 31 padlých, 175 zraněných a 12 nezvěstných. Celkem bylo padlých 275.

Československá pěší brigáda, která čítala 6 000 mužů, převyšovala počet německých sil v pásmu útoku. Dne 18. října v ranních hodinách začal útok a 21. pěšímu pluku se podařilo 20. října obsadit vesnici Terron-sur-Aisne a proniknout k pásmu německé obrany na návrších nad řekou. Další postup mohl znamenat pro německou armádu katastrofu, proto museli Němci stůj co stůj zahnat spojenecké síly zpět za řeku. Proto přesunuli posily a 21. října přešli do útoku. Němci podnikli tři protiútoky (a to za pomocí yperitových granátů), při kterých se I. prapor 21. pěšího pluku sice výtečně bránil, ovšem při třetím útoku byl vytlačen. Do bojů však zasáhl II. prapor 21. pěšího pluku a německá vojska se podařilo zahnat na útěk dříve než stihli dobyté území znovu obsadit. 

I ostatní československé pluky si vedly výtečně. 22. pěší pluk vedl urputné boje u vesnice Chestres a i jemu se podařilo obsadit německé pozice a donutit Němce k povolání záloh. Jednotky zde nasazené svůj úkol splnily, když vázaly zálohy, které Němcům chyběly při útoku amerických vojsk. Výkon československých vojáků byl vysoce hodnocen a vyzdvihl ho i velitel 4. francouzské armády generál Goutaud. Urputností, nasazením i oběťmi se boje v trojúhelníku Vouziers - Chestres - Terron vyrovnaly bitvě u Zborova, i když zůstaly v jeho stínu. Bitvy se zúčastnil pozdější československý generál a ministr obrany inženýr Otakar Husák, který byl před bitvou u Zborova 2. července 1917 těžce raněn. 

Na paměť bitvy je v Praze 6 - Bubenči pojmenovaná ulice Terronská, nachází se zde i pamětní deska. Přímo v obci Vouziers, v části Chestres (původně samostatná vesnice), která bojišti přiléhá, se nachází památník československým legionářům.