28. MĚNA a MĚNOVÉ REFORMY
Vývoj peněžní měny v českých zemích můžeme rozdělit do několika období.
DENÁROVÉ OBDOBÍ
Jedná se o dobu od poloviny 10. stol. do 13. stol. O upevnění denárové měny ve světě se nejvíce zasloužil Karel Veliký. Ten zavedl jednotný mincovní systém, kdy základní váhovou jednotkou byla původně tzv. karlovarská libra. Nejstarší české denáry se u nás objevily až za vlády Boleslava I. na konci 10. stol. V polovině 11. stol. kníže Břetislav I. přistoupil k první plošné mincovní reformě a nechal začít razit tzv. marku (hřivna).
Od roku 1210 se razily jednostranné brakteáty (bractea = tenký plech). Ty měly za výhodu možnost ražení více mincí najednou. Na druhou stranu se zas velmi často lámaly a rozpadaly se.
GROŠOVÉ OBDOBÍ
Další mincovní reformu provedl Václav II., který zavedl pražské groše a malé penízky. Jedním z podnětů k reformě bylo objevení stříbronosných rud v Kutné Hoře. Na konci 14. stol. se začal prohlubovat úpadek grošové měny, a proto se přistoupilo ke kontramarkování, tzn. že se na mince vyrážela speciální značka dokazující jejich kvalitu. Naposledy se razily pražské groše v roce 1547, a to v důsledku neúspěšného stavovského povstání. Znovu se groš objevil po roce 1573 pod názvem bílý groš. Kromě grošů se za vlády Jana Lucemburského u nás razili také zlaté mince zvané florény.
TOLAROVÉ OBDOBÍ
V 1. pol. 16. stol. se v Jáchymově začaly razit tolary z vytěžené železné rudy v Krušných horách, kterou objevili hrabata Šlikové. Od roku 1561 se Ferdinand snažil zavést zlatníkovou měnu, ovšem neúspěšně. V 17. a 18. stol. se k nám postupně dostávala měna rýnských a uherských zlatých.
DVACETIZLATKOVÉ OBDOBÍ
Za vlády Marie Terezie se od roku 1750 počítalo na zlatníky. Vedle tolaru byly raženy 10krejcar a 20krejcar. Měnu ovšam zhoršovaly časté války, což mělo za následek rozšíření papírových bankovek. Při tereziánských měnových opatřeních byly respektovány světový poměr mezi zlatem a stříbrem, který se ustálil na 1:14,56. Roku 1753 se uskutečnila měnová dohoda neboli konvence. Konvenční měnu negativně ovlivnila tehdejší nadprodukce zlata. Základní jednotkou konvenční měny se stal tzv. stříbrný zlatník - zlatý (Gulden). Vyžadovali se jednotné a shodné parametry peněz. Podle konvenčního čísla se mělo propočítávat mincování a hodnoty peněz v zúčastněných zemích. Nejnižší nominály byly ražené v obecném kovu, vysoké nominály byly jen na potištěném papíře (bankocetle). Roku 1857 se v českých zemích přestali mince razit úplně, a to z důvodu zrušení pražské mincovny. Pro české země byla zavedena vídeňská hřivna.
OBDOBÍ RAKOUSKÉ MĚNY
V letech 1857 - 1918 k nám pronikla decimální soustava. Za společnou minci byl zvolen stříbrný tolar a obchodní mincí se stala zlatá koruna. Roku 1866, kdy se schylovalo k prusko-rakouské válce, byly vydávány státovky, nebyly již kryty zlatem. Jeden zlatý měl 100 krejcarů. Roku 1892 byla reformou zavedena korunová měna. Jedna koruna měla 100 haléřů. Jeden zlatý byl dvě koruny, pětizlatková státovka tedy měla hodnotu 10 korun, proto se dnešní desetikoruně říká pětka.
OBDOBÍ ČESKOSLOVENSKÉ MĚNY
Na korunovou měnu navázala po roce 1918 Republika Československá s československou korunovou měnou. Dne 19. listopadu 1918 byl přijat zákon o náhradních obchodních platidlech, které měla vydávat Zemská banka Království českého v Praze. Aby se oddělilo staré oběživo pro potřeby nového státu, začala se papírová platidla kolkovat a razítkovat. Zákonem č. 119/1919 Sb. ze dne 9. března 1919 byl zřízen Bankovní úřad ministerstva financí. Měnovou jednotkou se stala československá koruna (Kč).
Protektorátní koruna (K) byla měnová jednotka vytvořená po okupaci českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Bankovky Československa zůstaly v oběhu až do roku 1944. Kurz protektorátní koruny byl uměle stanoven v poměru k říšské marce 1 RM : 10 K. Tato skutečnost vedla k drancování českých a moravských obchodů, když němečtí okupanti a říšští Němci v kurzu, který neodpovídal reálné hodnotě (ta byla asi 1:6), vykupovali zboží, potraviny, alkohol.
Se začátkem 2. světové války byl pak na území Protektorátu Čechy a Moravy zaveden přídělový systém.
Další měnová reforma proběhla 1. listopadu 1945 a zavedena byla měna označovaná jako koruna československá (Kčs).
Dne 1. června 1953 byla provedena měnová reforma, kterou se tehdejší komunistická vláda snažila dosáhnout znehodnocení měny, vypořádat se s přídělovým systémem, zastavit černý trh a také snížit poměr poptávky vůči chudé poválečné nabídce. Tehdejší mocí byla reforma prezentována jako vítězství pracujícího lidu a úder buržoazii, důsledkem však bylo znehodnocení úspor, propadnutí vázaných vkladů všeho obyvatelstva a pokles jeho životní úrovně. Měnová reforma poškodila velké množství drobných i velkých střadatelů, živnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál. Poměr byl 5:1 u hotovosti do 300 Kčs, u ostatních forem již šlo o poměr 50:1 (starých 50 Kčs za 1 Kčs nových peněz), u vkladů do 10 000 Kčs byl poměr 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, do 50 000 Kčs byl poměr 25:1 a vyšší částky byly v poměru 30:1.
Od rozdělení Československa v roce 1993 vstoupila v platnost koruna česká (Kč).