15. PODPISY NA LISTINÁCH

Prostí lidé, řemeslníci, nádeníci, a hlavně jejich ženy, písmo ve svém životě nepotřebovali. Žili ale v byrokratických státech, které písmo vyžadovaly, redukovaly identitu lidí na jejich podpis. Kdo se neuměl podepsat, nebyl. Tak vznikl "malovaný " podpis analfabetů, známé křížky. 

Tři křížky místo podpisu, takzvané znamení ruky, se objevují už několik set let. Podle některých historiků jde o přenesení symbolu Svaté trojice pro stvrzení smlouvy. Ve středověku se za třemi křížky někdy objevovala poznámka napsaná jinou osobou, která potvrzovala, že je vlastnoručně napsal jejich negramotný autor.

Vídeňská historička Anna Staudacherová zkoumala tyto podpisy ve vídeňských svatebních a křestních matrikách z let 1748 - 1904 a došla k překvapivým závěrům. Podoba podpisu se vyvíjela. Ve druhé polovině 18. století se používalo jednoho křížku, okolo r. 1790 přišly dva a brzy poté tři křížky. Tvar křížků a jejich uspořádání (do řady, do sloupce nebo dokonce do V) byly také různé, nepodléhaly ale dobové módě, nýbrž potřebě podpis individualizovat. Na tom zřejmě analfabetům velmi záleželo. Přijali samu ideu podpisu jako nezaměnitelného znamení své identity, a jejich malované křížky tak byly nakonec stejně individuální a nezaměnitelné jako podpisy skutečné. Podepisovali se - a tedy byli.

Židi údajně většinou používali tři kolečka (z nechuti ke křížům).

Podpis třemi křížky ubýval s rozvojem vzdělanosti a postupným úbytkem negramotnosti. Úřady se s ním však setkávají i nyní.