25. PROTEKTORÁT ČECHY a MORAVA

25.01.2020

Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) byla část československého území, od 15., respektive 16. března 1939 do 8. - 9. května 1945 okupovaná nacistickým Německem. Okupované území Německo anektovalo (anexe = trvalé připojení cizího státního celku k jinému státnímu celku) a zřídilo autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Okupací a anexí okupovaného území Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo.

Mnichovská dohoda byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Zástupci čtyř zemí - Adolf Hitler, Benito Mussolini, Édouard Daladier a Neville Chamberlain - se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k samotnému jednání nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků (appeasementu). Po abdikaci Edvarda Beneše se novým prezidentem stal Emil Hácha. Československo přišlo o svá historická pohraniční území, které náležely zemím Koruny české od středověku, docházelo k vyhánění Čechů, těm, kteří v pohraničí zůstali, Němci odebrali národnostní a některá občanská práva. V té době byla vyhlášena všeobecná mobilizace (proces přípravy na válečný konflikt), Československo dokázalo během pěti dnů shromáždit 1 128 000 vojáků a bylo připraveno se bránit. Německo ale po připojení Rakouska ke Třetí Říši obklopovalo Československo ze severu, západu i jihu. Československo navíc ztratilo své pohraniční opevnění, které podle Mnichovské dohody muselo do 10 dnů opustit bez toho, aby došlo k jeho poškození. Německá armáda tak lehce obsadila české pohraničí a vyhlásila Protektorát Čechy a Morava, na Slovensku byla o den dříve vyhlášena Slovenská republika. Norimberský soud v roce 1946 prohlásil Mnichovskou dohodu za neplatnou, neboť Německo ji nemělo nikdy v úmyslu dodržet.

Po vyhlášení Protektorátu zahraniční politiku převzala Německá říše. Protektorát měl pouze zástupce u říšské vlády. Hlavou protektorátu byl státní prezident - Emil Hácha. Skutečným držitelem moci pak byl Říšský protektor v Čechách a na Moravě (Konstantin von Neurath, 1941 - 1942 Reinhard Heydrich, Kurt Daluege, Wilhelm Frick), který potvrzoval členy protektorátní vlády. Hrubě byla porušována československá ústava týkající se lidských práv. Od 21. června 1939 byla vydána říšským protektorem série diskriminačních protižidovských předpisů, Židům bylo znemožněno volně nakládat se svým majetkem, poté i podnikat.

Reinhard Heydrich (zemřel po atentátu 4. června 1942) a Karl Hermann Frank (velitel říšské policie, za vyhlazení Lidic oběšen v roce 1946 na Pankráci)
Reinhard Heydrich (zemřel po atentátu 4. června 1942) a Karl Hermann Frank (velitel říšské policie, za vyhlazení Lidic oběšen v roce 1946 na Pankráci)

Krátce po obsazení českého území byla okupační mocí spuštěna velká vlna zatýkání. Šířil se bojkot všeho německého, poslouchal se zahraniční rozhlas, projevoval se nesouhlas při promítání v kinech i při divadelních představeních. Výrazným protiněmeckým vystoupením byla 30. dubna 1939 pouť na Říp, akce u hrobu Františka Palackého a při převozu těla Karla Hynka Máchy na Vyšehrad. Manifestaci v Praze na výročí vzniku Československa dne 28. října 1939 gestapo rozehnalo brutálně za pomoci střelných zbraní. Byl při ní zabit dělník Václav Sedláček, smrtelně zraněn pak student Jan Opletal. Dne 17. listopadu 1939 byly na příkaz Adolfa Hitlera zavřeny české vysoké školy a studentské koleje, zatčeny byly stovky studentů a internovány v koncentračních táborech na německém území, vedoucí představitelé českých vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni. Tato represivní opatření vyloučila veškeré možnosti otevřeného odporu vůči okupační moci. Český národ se však bránil nadále - např. organizovaný ilegální odboj, rozšiřování letáků a ilegálních časopisů.

Československá armáda byla zrušena, vzniklo vládní vojsko, ve kterém sloužili někteří vojáci z povolání. Toto zhruba sedmitisícové lehce vyzbrojené vojsko bylo sice podřízeno německému vojenskému zmocněnci, nikdy však nezasáhlo do bojů na straně wehrmachtu. Někteří byli posláni do Itálie k ochraně objektů, asi 700 mužů přeběhlo k partyzánům, zbytek byl odzbrojen a nasazen na opevňovací práce.

Bezpečnostní aparát - četnictvo a policie - se prakticky dostal do područí německé moci. Hlavní úlohu plnila německá státní policie (gestapo - Geheime Staatspolizei), která měla dvě řídící úřadovny - v Praze a v Brně. Gestapo vzniklo přeměnou tajné pruské policie dne 26. května 1933. Založil jej Hermann Göring, v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Šéfové gestapa byli v letech 1933 - 1934 Rudolf Diels, 1933 - 1936 Heinrich Himmler, 1936 - 1939 Reinhard Heydrich a 1939 - 1945 Heinrich Müller. Gestapo mělo několik úřadů - Úřad A (Nepřátelé) - komunisté a sociální demokrati, protisabotážní, reakcionáři a liberálové, atentátníci, Úřad B (Náboženství) - katolíci, protestanti, svobodní zednáři, Židé, Úřad C (Administrativa a záležitosti strany) - centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu, Úřad D (Okupovaná území) - oponenti vlády, církve a sekty, strany, západní území, kontrašpionáž, spojenci, Úřad E (Kontrarozvědka) - v říši, politické formace, na západě, ve Skandinávii, na východě, na jihu, Úřad F (Hraniční a pohraniční policie) - vykonávala dozor nad pohraničím, zajišťovala bezpečnost německých hranic, odhalovala utečence, překupníky a pašeráky, Místní úřady - organizační, správní, osobní, hospodářské a správní záležitosti, skupina pro zvláštní úkoly, exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků), kriminální policie.

Český bezpečnostní aparát byl činný jen v případě běžných kriminálních činů či přestupků. Četnictvo se k vlastnímu lidu chovalo loajálně, mnozí jeho příslušníci se snažili varovat občany před případným postihem gestapa. Bylo též jednou ze složek, které aktivně působilo v květnovém povstání českého lidu v roce 1945.

V první polovině roku 1939 byli pracující na práci v Německu získávány nábory - nucená práce pro Říši (totální nasazení). Postupem času byly zřízeny Úřady práce, byly zavedeny pracovní knížky a došlo k nucenému odvodu českých občanů na práci v Říši, přičemž podmínky se neustále zhoršovaly. V Německu bylo totálně nasazeno zhruba 650 000 Čechů.

Nejen že byly uzavřeny všechny české vysoké školy, ale postupně byl omezován i počet studentů na gymnáziích, zrušeno bylo přes 50 středních škol. Kulturní život byl přísně podřízen zájmům německé propagandy. Brzo po okupaci bylo zakázáno vydávat, prodávat a půjčovat anglickou, americkou, polskou, ruskou, jugoslávskou a zejména židovskou literaturu. V druhé polovině roku 1944 byla zakázána divadelní představení, výstavy. Uzavřeny byla muzea. Lepší úděl měl český film, ačkoliv rovněž podléhal velkému tlaku okupantů.

Již v březnu 1939 byla zavedena "nucená správa" hospodářských podniků. Byly ustanoveny ústřední svazy průmyslu, obchodu, řemesel a dopravy, které de facto určovaly objem produkce, sortimentu, rozdělování surovin a prostředků. Nacisté plně kontrolovali výrobu nejdůležitějších zbrojních podniků (Škodovka, brněnská Zbrojovka, Poldovka, Vítkovické železárny apod.). V zemědělství byly zřízeny jednotné stavovské korporace, byly stanoveny výměry ploch povinných osevů, povinné dodávky živočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny.

Po okupaci byl oficiálně vyhlášen kurz marky a koruny 1:10, ačkoli skutečný poměr byl 1:6-7. Ihned po okupaci německé armády skupovali ve velkém české zboží. Obchod se zahraničím byl usměrňován dle potřeb Německa. Pod přímý vliv se dostaly i banky a pojišťovny. Protektorát byl nucen platit tzv. "válečnou daň". Německo finančními machinacemi připravilo český stát během okupace o 43 tun ryzího měnového zlata.

Protektorátní koruna
Protektorátní koruna

V září 1939 byly zavedeny potravinové lístky pro tři kategorie českého obyvatelstva - obyčejné spotřebitele, těžce pracující a velmi těžce pracující. V kategorii běžného spotřebitele bylo možno odebrat za týden následující množství potravin - 2 900 g chleba, příp. 1 200 g chleba a 900 g mouky, 500 g masa nebo masných výrobků, 210 g jedlých tuků, 2 litry mléka. Zemědělcům byly příděly úměrně kráceny. V prosinci 1939 byly zavedeny šatenky na textil a poukázky na obuv. Postupem času byly příděly potravin snižovány, a ceny na černém trhu se vyšplhaly závratným tempem nahoru (během 6 let i o 2 000 %).

Potravinové lístky
Potravinové lístky

Již 15. září 1935 byly přijaty tzv. Norimberské zákony: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. V Protektorátu byly tyto zákony poprvé použity v roce 1939 proti židovskému majetku. Židi byli systematicky zbaveni občanských práv. Protože šlo o "objektivní kritérium krve" člověka, bylo židovství určováno nejen současnou nebo dřívější příslušností té které osoby k židovskému náboženství, ale také současným či dřívějším náboženstvím rodičů a prarodičů, příp. manželského partnera.

Dne 27. května 1942 českoslovenští parašutisté provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který na následky atentátu zemřel. Téhož dne bylo vyhlášeno stanné právo a popravy se rozjeli ještě s větší brutalitou. Dne 10. června 1942 byly vypáleny Lidice, muži byli zastřeleni, ženy s dětmi poslány do koncentračních táborů, některé "rasově vhodné" děti byly předány na výchovu do německých rodin. Na Kobyliské střelnici byl 19. června 1942 popraven bývalý předseda protektorátní vlády a hrdina domácího odboje generál Alois Eliáš. Dne 24. června 1942 byly vypáleny Ležáky, všichni dospělí byli popraveni, děti poslány do koncentračních táborů. Popravy na Kobyliské střelnici trvaly 35 dní, a to od 30. května 1942 do 3. července 1942, dodatečně zde byli zastřeleni ještě 4. a 5. září 1942 představitelé Československé pravoslavné církve. Dne 1. července 1942 potkal stejný osud i mého předka - pra pra pra pra pra pra pra bratranec, úředník a poručík v záloze,  Antonín Nebeský, narozen 10. června 1907 v Radovesici v okr. Roudnice nad Labem, zde byl zastřelen ve věku 35 let pro účast na odbojové skupině Obrana národa.  

Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání pře. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda "stojí na svém právu", tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála. Novější význam patrně vznikl vlivem německého termínu Standrecht, tj. "právo vykonané na místě".

V roce 1944 došlo k rozmachu partyzánských skupin, 20. července 1944 byl spáchán atentát na Hitlera, po něm přišlo zásadní omezení postihující prakticky všechny oblasti života - příděly potravin klesly o polovinu, železnice směla přepravovat jen pracující, byla omezena kultura i sport, byla omezena činnost bank a pojišťoven, zrušena byla většina časopisů.

Na začátku roku 1945 se již válka chýlila ke konci, Němci začali prchat zpět do Německa, ale i tak ještě stále přes Protektorát přecházely kolony zajatců z koncentračních táborů, kteří absolvovali tzv. pochody smrti (primárně sice plnily úlohu evakuace před postupujícími spojeneckými vojsky, vězni však byli nuceni jít mnohakilometrové pochody bez dostatečné výživy, oblečení a odpočinku). Ještě i v prvních květnových dnech roku 1945, kdy docházelo k postupnému osvobozování Čech a Moravy, se konaly hromadné popravy pod taktovkou SS.

Protektorátní občanský průkaz obsahoval fotografii, podpis, razítko okresního úřadu, povolání, rodinný stav, narození, trvalé bydliště, byt, popis postavy, otisk pravého palce, práva a povinnosti držitele průkazu, místo pro úpravy bylo po válce využito pro dolepení papíru s určením národnosti.