Rytířský rod Nebeských ???

31.10.2021

Že bychom snad opravdu kdysi byli rytířský rod ??? Trocha naděje mi svitla, když jsem objevila článek Jiřího J. K. Nebeského s názvem Vymyšlená šlechta aneb Sedmileté rytířství Jana B. Nebeského z Wojkowicz.

O rodu rytířů Nebeských z Vojkovic se dochovalo celkem 17 listin pocházejících z let 1407 - 1897. Nejstarší z těchto listin se týká mistra Jeronýma z Vojkovic, majitele tvrze Vojkovice, a pocházející z let 1407, 1412, 1413, 1415 a 1421, z nichž první 4 se nacházejí v originále v archivu Vysokého učení pražského. Ostatní listiny jsou vyňaty ze Zemských desek a pozemkových knih. Epochální význam má ovšem pro tento rod císařský a královský diplom od roku 1897, který byl na zvláštní požádání rytíři Janu Kř. Nebeskému z Vojkovic vyhotoven a Jeho cís. a král. Veličenstvem vlastnoručně podepsán na důkaz, že je tohoto starobylého rodu přímým potomkem.

Listář:

Rodopis rytířů Nebeských z Vojkovic 

Josef Mejtský (Příspěvky k dějinám šlechty v Čechách s připojením rodopisu rytířů Nebeských z Vojkovic, 1901)

Vojkovice byly tvrzí, t.j. opevněným sídlem rytířským, v Rakovnicku u Velvar ležící, která ale již v první polovici věku šestnáctého nebyla více v držení pánů z Vojkovic; neboť r. 1541 již pustá, připomíná se tvrze tato co majetek Jana staršího Křineckého z Ronova, který téhož roku na ní i na Ledcích manželce své Aleně roz. z Vartnberka věno ujistil. 

Rytíři z Vojkovic rozrodili se časem ve tři haluze, totiž "Soboly z Vojkovic", "Nosy z Vojkovic" a "Nebeské z Vojkovic", které vedle společného predikátu či titule "z Vojkovic" užívali i společného erbu, jenž svým prostým heraldickým obrazcem ve štítu připomíná na počátek věku třináctého. Rytíři z Vojkovic měli štít pošikem od pravé strany k levé rozdělený, v jehož dolní polovině pošikem dvě břevna od pravé strany k levé se nalézají. Nad štítem přilba se zavřeným hledím, jaké se ve skutečnosti užívalo, s přikryvadly a točenicí s rozletitými orlími křídly. Originál pečeti s takovýmto erbem nalézá se v archivu musea království Českého.

V tituláři vydaném r. 1534 připomínají se mezi členy stavu rytířského zástupcové všech tří jmenovaných haluzí rytířů z Vojkovic, jmenovitě Jakub Sobol z Vojkovic, Jan Nos z Vojkovic a Václav z Vojkovic, který poslednější, poněvadž není uveden co příslušník ani haluze Sobolů a také ani haluze Nosů, náleží patrně haluzi třetí, totiž Nebeským z Vojkovic. Tituláře byly schematismy obsahující jména živoucích právě členů stavu panského a rytířského, které, ačkoliv vydávány byly úředníky od desk zemských, přece nikdy úplně nebyly. Z pravidla připojovýny byly k tzv. "Notulářům", čili spisům obsahujícím formuláře, dle kterých spisovány býti měly právní listiny. 

Nejstarší známý potomek tohoto starobylého rodu jest Jeroným z Vojkovic a na tvrzi Vojkovicích. Týž studoval na vysokém učení pražském, kdež r. 1407 dosáhl hodnosti bakaláře a o pět let později, tj. r. 1412 stal se mistrem svobodných umění. Na akademii pražské - jak se tenkráte vysokým školám pražským říkalo - připomínán jest až do r. 1415, neboť až do té doby o něm současný pergamenový kodex zprávy chová.

Mistři svobodných umění, pokud na akademii pražské působili, a bakaláři, kteří vysíláni bývali na nižší školy v hodnosti rektorů, pokud v úřadech svých setrvali, nesměli se ženiti a proto každý, kdož se oženiti chtěl, musel se prve úřadu svého vzdáti. 

Není pochybnosti, že Jeroným z Vojkovic úřadu svého se vzdal a to patrně za tím účelem, aby dědictví své ve Vojkovicích, tvrz, dvůr poplužní, dvory kmetcí s lidmi i se vším, což k tomu dědictví příslušelo, ujal a snad také se oženil, neboť r. 1421 byl již na svém rytířském sídle, tvrzi Vojkovicích "seděním". Byl to muž zajisté učený a přívrženec ideí Husových. Roku 1421 následuje příkladu celé řady jiných vladyků, dal se i se zbožím svým pod ochranu Pražanů, kteří jsouce ve spolku s městy královskými a stranou podobojí, vládli znamenitou mocí brannou. 

O přijetí tom zachovala se nám v souvěkém rukopise zpráva, kterou v listáři v doslovném znění pod č. V uvádím.

On náležel patrně stavu panošskému, poněvadž jmenován jest "venerabilis vir" a nikoli miles. Že ale místo obvyklého "famous" (slovutný) nazván jest "venerabilis" (úctyhodný, vysocectěný), toho příčinu hledati dlužno v jeho postavení, jaké zaujímal co učenec. 

Žel, že není nám o osudu jeho nic bližšího povědomo, ani kdy a jakým způsobem přešla tvrz Vojkovice do rukou cizích. Zprávy o tom zanikly v třesku zbraní válek husitských. Zdá se, že tato pohnutlivá doba pustošících válek jako tak mnohým rodinám, stala se i rodu rytířů Nebeských z Vojkovic osudnou a že v období těchto válek ztratili jmění své i kolébku rodu svého. Jisto jest, že rod ten v době pozdější sídel rytířských více nedržel a proto také - až na jedinou výjimku - v ohledu majetkovém desky zemské o něm úplně mlčí. Ve starých knihách gruntovních Starého města Pražského připomíná se při roce 1436 jako někdejší majitel domu (nyní č.p. 1130/12 v Zlatnické ulici) "dobré paměti" Matiáš z Vojkovic, kterýmižto slovy vedle predikátu "z Vojkovic" rovněž označena jest jeho šlechtická kvalita. Ze zprávy té dovídáme se, že zůstavil manželku jménem Alžbětu, která jmenovaného roku dům po něm zůstalý prodala za dvacet kop grošů sládku Duchkovi Klíčanskému. 

V jakém poměru příbuzenském tento Matyáš z Vojkovic k Jeronýmovi z Vojkovic se nacházel, dosud zjistiti se nedalo; soudíme-li však podle let, kdy oba se připomínají, pak dle vší pravděpodobnosti, mohli býti bratři, kteří se po roce 1415 oddělili, z nichž jeden přijal za díl svůj statek otcovský a druhý hotové peníze, jakž se velmi často dělo.

Jakž již v předu uvedeno, shledáváme rodu toho v roce 1534 tři haluze, jež sluly Sobolové, Nosové a konečně Nebesští. Poslední přešla do královského města Velvar, kdež při roce 1540 připomíná se Václav Nebeský, který jest nepochybně totožný s Václavem z Vojkovic uvedeným v tituláři od r. 1534. 

Tomu nasvědčuje jednak okolnost, že - jak již připomenuto - kmen pánů z Vojkovic ve tři haluze vypučel, třetí že slula Nebeských, že titulář od r. 1534 skutečně tři representanty kmene toho uvádí, dva z nich příjmením Sobol a Nos a třetí jen z Vojkovic, z čehož plyne, že tato třetí haluz byla ona Nebeských a dále že Václav Nebeský r. 1540 ve Velvarech držel pozemky deskové.

V jakém příbuzenském poměru tento Václav z Vojkovic, jinak Nebeský, k pozdějším členům haluze Nebeských z Vojkovic se nalézal, není dosud nad pochybnost zjištěno. Zdá se však, že byl buď strýcem aneb dokonce starším bratrem pozdějšího Jana staršího Nebeskýho z Vojkovic. Otcem jeho býti nemohl, poněvadž již v roce 1534 nalézá se mezi členy stavu rytířského a protože členství tohoto stavu bylo v roce přijatého dědičné, byl by musel Jan starší co syn jeho současně s ním již stavu rytířskému náležeti, čemuž ale tak nebylo.

Kdežto haluz Sobolů z Vojkovic po roce 1550 na různých místech v Čechách osedlá byla a ráda též na Kutnohorsku se zdržovala, setkáváme se s rody Nosů z Vojkovic a Nebeských z Vojkovic v druhé polovici věku šestnáctého v Praze. Oba tyto rody držely se pohromadě a také konečně spolu Prahu opustily, aby sobě nová bydliště vyhledaly. 

Z rodu Nebeských z Vojkovic byl Jan starší Nebeský z Vojkovic - co poslední panoš kmene, jenž psal se z Vojkovic - na obecném sněmu drženém na hradě Pražském r. 1543 v pondělí před sv. Filipem a Jakubem za člena stavu rytířského přijat, vydav k deskám zemským obvyklý revers.

Tento Jan starší, jsa starého rodu panošského, a sice alespoň již ve třetím koleně, nepočínaje v to Jeronýma z Vojkovic, byl proto za člena rytířského stavu přijat bez oněch podmínek, které všem ucházečům kladeny byly, kteří teprve královským majestátem vladyctví obdrželi a o přijetí za členy stavu rytířského se ucházeli. Osoby takové byly z pravidla zároveň měšťané a těm pak kladena byla podmínka, aby v reversu svém k deskám zemským učiněném slíbili za sebe i za dědice své, že se do stavu městského více navracovati nechtějí čili jinými slovy, aby se od svého přijetí za vystouplé ze stavu městského pokládali. 

Tato podmínka Janu staršímu Nebeskému z Vojkovic - stejně jako i jiným osobám, které stavu městskému nenáležely - poněvadž úplně bezúčelná, kladena nebyla. Jest také pozoruhodno, že ani Jan starší ani potomkové jeho, ač domy šosovní v Starém městě Pražském drželi a později při městě Mělníku osazeni byli, přece právo městské formálně nikdy nepřijali, jak to celá řada rodů panských i rytířských učinila a proto také v knihách pozemkových nikdy jako měštěnínové uvedeni nejsou. V tomto ohledu náleží rod rytířů Nebeských z Vojkovic k oné menšině starobylých rodů šlechtických, kteří ani po odklizení dávných sporů mezi šlechtou a městy známou smlouvou Svatováclavskou z r. 1517 svých náhledů se neshostili, ale za nesrovnatelné se svým privilegovaným postavením pokládali, aby městské právo přijati měli. 

Zda-li zmíněný Jan starší byl r. 1543 již v Praze osedlý, zůstává nerozluštěno, poněvadž nebylo zvykem v dotyčných reversech k deskám zemským kladených o tom se zmiňovati. Jelikož ale do té doby v knihách městských jméno jeho nikde se neobjevuje, jest pravděpodobno, že tou dobou v Praze osedlý nebyl. S určitostí lze však tvrditi, že rodina rytířů Nebeských z Vojkovic v první polovici věku šestnáctého šosovní zboží v Praze nedržela (šosovné bývala zvláštní daň, která byla placena ve prospěch určitého města). 

Poněvadž pak není v reversu svém také ani jako úředník jmenován - což se vždy uvedlo, když kandidát nějaký veřejný úřad zastával - dlužno míti za to, že byl v držení nějaké menší svobodné usedlosti, jakými bývaly dvorce neb mlýny.

Též připomínán jest v reversu svém k deskám zemským učiněném jako "Jan starší Nebeský z Vojkovic". Slova "starší" užívali předkové naši ku bližšímu označení čili určení osoby ve dvou případech. Předně: šlo-li o dva strýce mezi sebou, kteří stejné křestní jméno měli, ti pak rozeznáváni podle let a sluli jeden "mladší" a druhý "starší". V druhém případě odlišováni slovem tím otcové od svých stejnojmenných synů. "Strýcem" nazýván u našich předků nejen bratr otcův k téhož dětem, ale i bratranec k bratranci, jakož i vůbec každý mužský příbuzný se strany otcovy, čili po meči. Mužští příbuzní se strany matčiny čili po přeslici sluli v poměru k potomkům po meči "ujcové". 

Poněvadž ale zmíněný Jan starší Nebeský z Vojkovic tenkráte syna míti ještě nemohl, an by jinak, jak zvykem bylo, v dotyčném reversu bylo uvedeno, že se přijímá i se synem svým, např. Janem, do stavu rytířského, tedy mohlo slovo "starší" jen znamenati, že kromě něho byl na živu z rodu toho ještě jiný Jan Nebeský z Vojkovic, a to nepochybně strýc prvnějšího, vzhledem ke kterému tento označen byl jako "starší".

Kdy a kde Jan starší Nebeský z Vojkovic zemřel, není známo. Jisto však jest, že v roce 1576, na živu již nebyl, neboť tou dobou byl syn jeho Jan Nebeský z Vojkovic - který vzhledem ku stejnojmennému otci svému nazván budiž II. - již zletilý a připomínán jest bez obvyklého přídavku "mladší", což by se bylo nepochybně stalo, kdyby vedle něho i otec jeho na živu ještě býval. 

Jan II. Nebeský z Vojkovic, jehož narození dlužno klásti do let 1550 - 1556, jest první svého rodu, který se ve věku šestnáctém v Praze objevuje a současně s ním i jeho erbovní strýc Václav Nos z Vojkovic. Oba dva náleželi k nejpřednějším právním zástupcům své doby a Jan měl v Praze velmi slušný nemovitý majetek. Již roku 1576 koupil v Novém městě Pražském v ulici Krupné od Tomáše Hatláka z Oujezda a manželky jeho Anny roz. z Vřesovic dům za jedno sto a deset kop grošů, roku pak 1583 koupil již druhý dům a sice již s manželkou svou Barborou. Původní název ulice byl Krupná, neboť se zde konaly trhy, podle nichž byla pojmenována i ulice Ječná. Od 15. století nesla název Krupičná. Od poloviny 18. století se jmenovala Salmova a od roku 1870 se používá současný název Salmovská.

Roku 1585 připomíná se v knihách kláštera Zderazského, kdy opět koupil s manželkou svou třetí již dům v Novém městě Pražském v zahradě Cygelovic ležící. On čítal ke svým klientům i nejvyššího purkrabí Pražského pana Viléma z Rožmberka, jehož zástupcem byl. Svrchu psané domy až na jeden do roku 1586 opět prodal. Co však s třetím domem se stalo, nebylo možno dosud zjistiti.

Roku 1610 vyskytuje se týž Jan současně s Ezechielem Nosem z Vojkovic - nepochybně bratrem jmenovaného již Václava Nosa z Vojkovic - při královském věnném městě Mělníku a jest pravděpodobno, že tou dobou byl tam již osedlý, neboť v Praze se více nevyskytuje. Lze tudíž předpokládati, že se on i příbuzný jeho Ezechiel Nos z Vojkovic v Praze úplně vyprodali, aby při městě Mělníku - kam již značný počet rodin šlechtických tou dobou přesídlil a kde vinařství pěstovali - se zakoupili. 

Jan II. Nebeský z Vojkovic připomíná se poprvé při městě Mělníku jmenovaného roku u příležitosti koupi knihovní pohledávky v obnosu 28 kop grošů českých od Evy, manželky Jana Myslíka. Ezechiel Nos z Vojkovic držel tam vinici, kterou ale již r. 1617 Filipu Fabriciovi z Rosenfeldu J. M. C. radě a sekretáři při kanceláři České prodal.

Tento Jan Nebeský z Vojkovic žil ještě r. 1620, neboť tou dobou Jan III. Nebeský z Vojkovic, syn jeho, připomíná se v pozemkových knihách s přídavkem "mladší".

Maje v úmyslu na Mělnicku se zakoupiti Jan III. vyjednával s dědici po Matouši Zvonařovi o koupi dvora "Zvonařovského" řečeného a složil na kupní cenu závdavek třiceti kop grošů míšenských K uskutečnění koupi té ale z příčin nám neznámých nedošlo a Jan z daného závdavku požadoval dvacet kop grošů zpět, což mělo za následek vleklý spor, který teprve po smrti jeho a sice v roce 1629, kdy syn jeho zletilý již Václav Nebeský z Vojkovic na místě svém i na místě svých Jana a Jiříka cestou narovnání z onoho závdavku po otci svém přijal deset kop grošů.

Zůstavil tudíž Jan III. tři syny, z nichž nejstarší byl Václav Nebeský z Vojkovic, který držel některé menší pozemky při městě Mělníku a které jeho Daniel Nebeský z Vojkovic r. 1680 se strýcem svým Janem Nebeským z Vojkovic vyměnil za pozemky v Brozánkách, vsi to u Mělníka ležící. Ke směně té zavdalo příčinu nepochybně pokročilé stáří Janovo, protože týž mohl býti tou dobou již šedesátníkem, neboť druhý bratr jeho Jiří, který současně s ním byl r. 1629 ještě nezletilý, připomíná se již co zemřelý. 

Tak dostal se Daniel Nebeský z Vojkovic do Brozánek, kdež potomkové jeho přes dvě stě let na jedné a téže usedlosti hospodařili, svou pílí i neunavnou snaživostí vzdor všem možným nepřízním různých dob rod svůj před zchudnutím i úpadkem zachovali a s ním i hrdé vědomí ryze českého rytířského původu svého.

Daniel Nebeský z Vojkovic měl za manželku Kateřinu, jejíž jméno rodové z nedostatku současných matrik jest neznámo, a zemřel 1. listopadu 1708 v Brozánkách. Manželka jeho jen o několik měsíců smrtí jej předešla, neboť zemřela dne 25. března téhož roku. On zůstavil tři dcery - Dorotu, Kateřinu, Annu a šest synů - Václava, Daniela, Jakuba, Jiříka a Jana Nebeské z Vojkovic.

Ze synů těch byl Václav, narozený v otcovském statku v Brozánkách dne 10. července r. 1678 nejstarší. Týž ujal tento statek otcovský a pojal za manželku nám blíže neznámou Ludmilu, z kteréhož manželství pošli kromě šesti dcer jménem Anna Marie, Kateřina Lidmila, Veronyka, Dorota, Lidmila, Alžběta i tři synové: Václav Ferdinand, který však zemřel jsa ještě kojencem, pak Daniel a Václav, kteréhož s ohledem k otci jeho nazveme II.

Václav zemřel v Brozánkách dne 13. srpna r. 1753. Manželka jeho přežila ho o celých jedenácte roků a zemřela 25. prosince r. 1764. Ze synů jeho byl Václav II., narozený dne 6. srpna r. 1728, nejmladší, ujal po otci svém statek a byl dvakráte ženat. S první manželkou Alžbětou zplodil dítky: Annu Marii, Václava Filipa, Jakuba, Jiřího, Daniela, tři Jany, z nichž však dva zemřeli v útlém věku prvního roku, Antonína, Annu a Daniela. S druhou manželkou svou Annou zplodil celkem sedm dítek, z nichž tři jménem Josef, pak František a dcera Magdalena zemřeli v stáří do jednoho roku a toliko dcera Dorota a syn Josef Ferdinand k letům dospělým dorostli.

Z dítek těch Jiřík Nebeský z Vojkovic, z prvního manželství, narozený v Brozánkách dne 8. dubna r. 1760, ujal po smrti otce svého, zemřelého dne 22. září r. 1792, hospodářství, pojav dne 27. října r. 1789 za manželku Terezii Richterovou ze Strážkova a zemřel dne 19. března r. 1812. Manželka jeho přežila jej toliko o několik měsíců, neboť ještě téhož roku dne 17. prosince se světem se rozžehnala.

Také z tohoto manželství pošlo velice četné potomstvo a sice kromě čtyř dcer - Marie Magdaleny, Marie Anny, Rozalie, později provdané Ramšové, a Anny, později provdané Pátkové  - synové: Václav, Josef, Antonín a Jan Nepomuk, který však zemřel v stáří půldruhého roku.

Ze synů těch známé jest potomstvo:

1. Václava Nebeského z Vojkovic, narozeného dne 28. prosince r. 1790. Týž pojal za manželku Julii rozenou Vallachovou z Mělníka a zůstavil syna Jana Nepomuka Nebeského z Vojkovic, narozeného dne 7. prosince r. 1834, který opět s manželkou svou Annou rozenou Linhartovou z Chlumku zplodil syna Eduarda Nebeského z Vojkovic a dcery Boženu Annu a Otilii. Eduard Nebeský z Vojkovic narozený dne 2. června r. 1864 oženil se s Julií rozenou Linhartovou z Nelahozevsi, z kterého manželství pošly tři dítky: Miloslav (zemřel v útlém věku), Eduard narozený dne 13. března 1895 a Bohumil narozený dne 8. června 1897.

2. Antonín Nebeský z Vojkovic, narozen dne 4. března r. 1810 v Brozánkách, pojal dne 16. července r. 1833 za choť Annu rozenou Brázdovou ze Střem, hospodařil na otcovském statku v Brozánkách, kde dne 12. prosince r. 1852 také zemřel. Manželka jeho, která ho o více než třicet roků přežila, zemřela dne 14. března r. 1884. Manželé tito zůstavili tři dcery: Annu, provdanou Bernardovou, Marii, provdanou Vojtěchovskou, Rozalii a šest synů: Josefa, Jana, Václava, Antonína, Karla, Jana Kř. a Františka, Nebeské z Vojkovic. Z těchto synů prvních pět zůstavili potomstvo:

     1. Josef Jan Nebeský z Vojkovic, narozen dne 15. května r. 1834 pojal za choť Salomenu rozenou Schlöelovou z Vaduzu v knížectví Lichtenštejnském, zemřel v roce 1897 a zůstavil dítky: Oskara Nebeského z Vojkovic, doktora veškerého lékařství, narozeného r. 1873, Helenu a Giselu

     2. Václav Nebeský z Vojkovic, narozen dne 5. prosince r. 1835, s manželkou svou Marií rozenou Čermákovou zplodil tři dcery: Annu, Marii a Ludmilu.

     3. Antonín Nebeský z Vojkovic, narozen dne 7. listopadu r. 1837, byl dvakráte ženat, poprvé s Annou rozenou Bohdaneckou a podruhé s Marií Magdalenou Butovou z Hořína. Z prvního manželství pochází Antonín Nebeský z Vojkovic, narozený r. 1874, který v roce 1900 oženil se s Boženou Čermákovou, z druhého pak dcera Anna a syn Jan, který ale záhy zemřel.

     4. Karel Nebeský z Vojkovic, narozen dne 12. dubna r. 1840. S manželkou svou Alžbětou rozenou Hlavatou z Rodouně zplodil tři dítky: Josefa, který však v časném věku zemřel, Boženu, provdanou za G. Voldřicha, doktora veškerého lékařství, a Václava Karla Nebeského z Vojkovic, narozeného dne 21. února 1868. Týž pojal za manželku Ludmilu rozenou Nebeskou z Vojkovic, z kterého manželství pošly dosud tři dítky: Karel Nebeský z Vojkovic, narozen dne 25. září r. 1895, Václav Nebeský z Vojkovic, narozen dne 6. listopadu r. 1897 a Ludmila, narozena dne 7. února r. 1901.

     5. Jan Kř. Nebeský z Vojkovic, narozen dne 28. února r. 1842, velkostatkář a poslanec na sněmu zemském království Českého v kurii velkých statků nesvěřenských, pojal dne 4. listopadu r. 1867 za choť Františku rozenou Machalickou, z kterého manželství pošly následující dítky: Marie Anna Ludvíka, provdaná za Ludvíka Hausera, Karolina, provdaná za Ladislava Čecha, Jaroslav Ludvík Nebeský z Vojkovic, narozen dne 15. července r. 1872, který pojal za choť dne 13. června r. 1896 Louisu rozenou Vraných ze Skalska (z kterého manželství pošla dosud dcera Marie Louisa Jaroslava, narozená dne 16. dubna r. 1897), dále Ludmila Anna, provdaná za rytíře Václava Nebeského z Vojkovic, Božena Anna, provdaná za doktora veškerého lékařství a majitele sanatoria Stanislava Černého, Jan Kř. Nebeský z Vojkovic, spisovatel český, narozen dne 18. května r. 1880, Karel Borrom. Marie Nebeský z Vojkovic, narozen dne 10. ledna r. 1885. 


Vědomi příslušnosti ke starobylým rodům rytířským v zemích koruny České v rodě tomto niky neuhaslo, ale zářilo temnem věků minulých všem pokolením až do časů přítomných, kdy nejmladší ze synů Antonína Nebeského z Vojkovic, na živu zůstalých, urozený pán rytíř Jan Nebeský z Vojkovic, velkostatkář a poslanec na sněmu království Českého v kurii velkých statků nesvěřenských, pojal šlechetný úmysl zděděný starý český stav rytířský, který u dědů jeho neužíváním veřejně v zapomenutí upadl, obnoviti, což se mu také podařilo, tak že Nejvyšším rozhodnutím ze dne 30. prosince r. 1896 uznal Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. pošlost rodiny jeho na základě předložených, soudně ověřených dokladů z desek zemských a knih pozemkových od staročeského rodu rytířů Nebeských z Vojkovic za úplně prokázanou, a k jeho výslovné žádosti nebyl zděděný erb rodu jeho - jak se v takových případech děje - modernisován, ale ve starobylé původnosti zachován. Datum císařského diplomu na to vydaného jest dne 9. března r. 1897.