11. ŠKOLA

"Po celá desetiletí byla jediným zdrojem vzdělání v našem okolí škola v Klecanech, založená v době Marie Terezie. Sem docházeli i naši předkové husinečtí. Každý, kdo potkal ty malé poutníčky, kteří za základními vědomostmi putovali neschůdnou cestou v závějích, mrazech, dešti a slotě, politoval je, ale pomoci nikdo nemohl, nemohla pomoci ani obec, protože byla malá, a dětí, které docházely do školy, nebylo mnoho přes deset a pro tak malý počet nebylo ani pomyšlení zřídit vlastní školu."

Těmito slovy začíná pamětní kniha, která se začala psát při příležitosti vzniku nové školy na hranicích Husince a Řeže v roce 1936. Dne 14. září se počalo vyučování, dne 27. září byla škola slavnostně odevzdána svému účelu na ustavující schůzi místní školní rady. Odpoledne se konala slavnost, starosta obce pan Václav Nebeský předává školu místní školní radě a její předseda pan Jan Dosoudil pak předá symbolicky klíče od školy řídícímu učiteli Aloisovi Bielovi. Následovala veřejná prohlídka školy, zábava v hostinci pana O. Listíka a večer se konala taneční veselice. 

"Nebylo politické ni stavovské roztříštěnosti, celá obec byla jednotna a všichni měli na mysli jen heslo, jež si sami zvolili: Vše pro dítě - vše pro školu."

U příležitosti významného výročí - 80 let od vzniku řežské školy - byl zahájen provoz v nové přístavbě školy. Naplňuje se tak přání prvního ředitele školy pana Biela: "Aby škola byla uchována na dlouhá léta pro příští žáky, aby i ti se z krásného stánku mohli radovat."

Základní školu v Řeži sama pamatuji. I když to bude znít jak z filmu pro pamětníky, tak i já jsem zde ještě zažila spojené dvoutřídky - v přízemí v jedné třídě seděla 1. a 2. třída a v prvním patře pak 3. a 4. třída. Měli jsme dřevěné lavice, které byly k sobě spojené, sklapovací sedačky (děti se tak nemohly houpat na židlích jako dnes), deska stolu byla šikmá (abychom se nehrbili) a na tužku byl nahoře žlábek a díra pro kalamář, ten už za mě využit nebyl, pera už byla plnicí. Za školou směrem k řece Vltavě byl z doby války betonový bunkr, ve kterém jsme si před odpoledním vyučováním často hráli. Byla tam i stará zrezivělá kamínka, ve kterých jsme zakládali své první ohníčky ...