9L. TOMÁŠ NEBESKÝ a ? 

23.11.2021

Tomáši Nebeskému a Anně ? se v Letkách č.p. 7 dne 29. května 1795 narodil syn Tomáš Nebeský, který zemřel jako vdovec ve svých 56 letech dne 26. září 1851, pravděpodobně v Praze.

Žil v Letkách č.p 7, dnes součást Libčic nad Vltavou. Dům, resp. všechny původní domy z Letek se již nedochovaly.  

Byl to sladovnický tovaryš.

Později žil v Praze č.p. 1046/II. Jedná se o dnešní Vodičkovu ulici v Praze 2. 

Mapa z roku 1842
Mapa z roku 1842

Kdy a s kým se Tomáš Nebeský oženil, zatím nevíme. Ale v Praze podle policejních přihlášek žilo několik Nebeských a v mnohých případech - sládků.


Blíže nezjištěnému Nebeskému a Marii Nebeské (nar. 1801) se narodil:

- 5. února 1828 syn Anton Nebeský

Na rohu ulic Karlova a Liliová stojí dodnes Dům U Modré štiky. Původní stavba pivovarského domu byla zbořena v roce 1903 a nahrazena budovou novou, kterou postavil v letech 1905 - 1906 Eduard Rechziegel. Podle legendy sem chodil dokonce Václav IV. se svým kouzelníkem Žitem na víno. Dům měl tedy historicky várečné právo. Na počátku 20. století se proslavil zejména tím, že zde 15. září 1907 byl otevřen první stálý biograf v Praze (Bio Ponrepo Viktora Ponrepa), který v roce 1911 navštívil i Thomas Alva Edison. Pivovar byl zrušen v roce 1911, vytáčel 5 000 hektolitrů. 

Dům U Modré štiky patřil v 1. pol. 19. století rodině Nebeských. Fungoval zde zprvu hostinec a vinárna U Nebeského. Po smrti ? Nebeského se Marie Nebeská provdala za měšťana Karla Knoblocha, nar. roku 1807. 

Karel Knobloch zde vedl Pivní a vinný salón Karla Knoblocha. Do historie místopisu se tento podnik mimo jiné zapsal jako první, který nabízel plzeňské pivo v Praze a jako místo častých setkání známých literátů a výtvarných umělců.

Karel Knobloch již v roce 1842 podepsal smlouvu s nově založeným Měšťanským pivovarem v Plzni o výhradním prodeji jejich piva v Praze. Konkurenční staroměstský hostinec Kopmanka však o dva roky později začal dovážet stejné pivo, povozy překládal v karlínském (tehdy mimopražském) hostinci U města Hamburku, čímž obcházel Knoblochovu exkluzivitu dovozu do Prahy. Situace se vyostřila v soudní spor mezi Knoblochem a pivovarem, čímž o výhradní prodej v hlavním městě přišel (roku 1844). Teprve poté se plzeňské pivo začalo do Prahy dovážet ve větším množství, včetně později známé pivnice U Pinkasů, jíž bývá dle legendy prim prodeje Prazdroje připisován ... 

Karel Knobloch v Pivním a vinném salónu točil Plzeňský Prazdroj i vlastní pivo Salvator z místního pivovaru, který vedl nevlastní syn Anton Nebeský. Často zde sedával Jan Neruda, který hostinského i jeho restauraci opakovaně zmiňoval ve svých fejetonech v Národních listech. V 60. letech 19. století celý podnik U Modré štiky převzal právě Anton Nebeský, tchán pražského primátora Jana Podlipného, zatímco Knobloch přenesl svou živnost na jiná místa (krátce do lokálu U Tří divých mužů, budoucího sídla známé kavárny Montmartre, nebo na Betlémské náměstí č.p. 1004). Zejména prostory na Betlémském náměstí si získaly velkou popularitu, malíři a sochaři zde tehdy založili tzv. Archu, v níž se scházeli např. František Ženíšek, Josef Mukařovský, Antonín Chittussi, či sochař Josef Václav Myslbek. Karel Knobloch zemřel ve svých 67 letech dne 13. října 1874. Po jeho smrti převzal jeho hostinec synovec a akademický malíř František Knobloch. Mezi další známé umělce, kteří u Knoblochů často sedávali, patřili spisovatelé Vítězslav Hálek, Ignát Herrmann, Ladislav Quis, Josef Václav Sládek, Antal Stašek, jakož i malíři Josef Matěj Navrátil, Josef Mánes či Václav Brožík. František Knobloch na jaře roku 1881 přenesl podnik do prostor na Ferdinandovu třídu č.p. 1011 (dnešní Národní třída), kde v pozdějších letech vznikla kavárna a divadlo Viola. Dostal se do dluhů a 10. listopadu 1881 spáchal sebevraždu na Střeleckém ostrově, čímž Knoblochův hostinec zanikl. Stylizovaná podoba restaurace se objevuje ve filmu režiséra Otakara Vávry Příběh lásky a cti (1977) o životních osudech Jana Nerudy a Karoliny Světlé. V roli hostinského Knoblocha zde vystoupil herec Miloš Vavruška. 

Původní pivovar Nebeských U Modré štiky byl na počátku 20. století stržen a na jeho místě postaven nový dům stejného názvu. Anton Nebeský víme, že byl měšťan, sládek a velký vlastenec. Zemřel ve svých 50 letech dne 9. prosince 1878. Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Aloisií Vendulákovou, která se narodila 6. března 1830 a zemřela ve svých 47 letech dne 20. dubna 1877

V pivovarském domě U Modré štiky se jim narodili:

- 7. srpna 1853 syn Anton Nebeský, rovněž měšťan a sládek

- 13. dubna 1855 dcera Anna Nebeská, která se provdala za JUDr. Jana Podlipného, Anna byla česká spolková činovnice, sufražetka a aktivistka za práva žen, předsedkyně Ústředního svazu žen a ženského oddílu Ústřední matice školské, členka Sokola, resp. Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, zemřela ve svých 88 letech dne 25. září 1943

Narodila se do česky mluvící rodiny jako jediná dcera majitele pivovaru U Modré štiky a vlastence Antonína Nebeského. Jejím vychovatelem byl do roku 1869 Josef Barák, pak navštěvovala výchovný ústav. Docházela rovněž do ženské jednoty pražského Sokola. Dne 13. dubna 1875 se u sv. Jiljí na Starém Městě pražském provdala za advokáta Jana Podlipného, s nímž měla celkem 6 dětí. Z pěti synů jeden zemřel krátce po narození. Anna Podlipná pak začala být činná v rámci českého ženského emancipačního hnutí se zaměřením především na vzdělávání žen. Stala se členkou Amerického klubu dam, založeného mecenášem Vojtou Náprstkem roku 1865. Zde se seznámila s Marií Riegrovou, Josefou Náprstkovou či Renatou Tyršovou, se kterými později založila jeden z prvních dívčích penzionátů v Čechách, Domácnost. Byla rovněž zakládající členkou a posléze od roku 1897 dlouholetou předsedkyní dobročinného spolku Ústřední matice školská, založeného dne 11. února 1894 na Staroměstské radnici, který získával prostředky pro financování vzdělávání. Za svou veřejně prospěšnou činnost byla oceněna Řádem císařovny Alžběty. Roku 1914 ovdověla. Anna Podlipná zemřela v sobotu 25. září 1943 v Praze. Byla pohřbena spolu se svým manželem, dcerou, zetěm a dalšími členy rodiny do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. 

Jan Podlipný se narodil 23. srpna 1848 v Hněvčevsi v rodině chalupníka Josefa Podlipného. Otec byl řezník, hostinský a hospodář. Soudí se, že rodina patřila k zámožnějším. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v oktávě přestoupil na Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval roku 1868. Na právnické fakultě Univerzity Karlovy v dubnu 1874 získal doktorát. O rok později, 13. dubna 1875, se oženil s Annou Nebeskou. Za dalších 5 let, roku 1880, složil advokátní zkoušky a otevřel si vlastní advokátní kancelář. V roce 1891 byl za mladočeskou stranu poprvé zvolen do městské rady. Dne 2. ledna 1897 byl zvolen starostou královského hlavního města Prahy. Ve své programové řeči se vyslovil pro přičlenění okolních měst a obcí k Praze. Roku 1889 se stal prvním starostou České obce sokolské. V roce 1895 byl jakožto starosta ČOS členem Slavnostního výboru III. Všesokolského sletu. Byl členem první České společnosti gymnastů; vystupoval jako aktivní sportovec a zeměbranec. České sportovce doprovázel také na závody do zahraničí. Zúčastnil se české výpravy na druhé olympijské hry v Paříži roku 1900, byl častým členem soutěžních porot (jury). Rád a často jezdil do Francie, se sportovci i za uměním, několikrát navštívil pařížský salón krásných umění (Salon des Beaux Arts), roku 1900 byl členem české výpravy na Světové výstavě v Paříži. Za zásluhy o rozvoj česko-francouzských vztahů byl vyznamenán Řádem čestné legie, medailí města Paříže a města Périgueux. JUDr. Jan Podlipný žil a zemřel v Praze na Starém Městě v domě č.p. 309 v Bartolomějské ulici 13, kde je umístěna i pamětní deska z roku 1924 věnovaná Československou obcí sokolskou. Pamětní deska je i na jeho rodném domě v Hněvčevsi (okres Hradec Králové). Pochován je na Olšanských hřbitovech - hřbitov č. IV, odd. 8, hrob 1-2.

  • Řády, vyznamenání, odznaky, diplomy a drobná plastika z pozůstalosti jsou ve sbírkách Národního muzea v Praze.
  • Pomník Jana Podlipného od sochaře Jaroslava Brůhy z roku 1935 byl postaven v Praze - Libni na Elsnicově náměstí na počest Podlipného zásluh o připojení Libně k Praze dne 12. září 1901.
  • Ulice pojmenované po JUDr. Janu Podlipném: ulice Podlipného v Praze - Libni
  • sokolská Župa Jana Podlipného

- 22. října 1859 syn Karel Nebeský, pracoval jako úředník u banky Slavie

- 15. října 1860 syn Jan Nebeský, byl to doktor, dne 1. září 1900 se oženil s Jaroslavou Kotrbovou, nar. 5. července 1881 v Hrdlořezích (rodiče František Kotrba a Marie Kratochvílová)