Tvrz Číčovice

Na počátku roku 1554 se obrátil budoucí pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice a jiní významní duchovní a šlechtici na Ignáce z Loyoly se žádostí o vyslání Tovaryšstva Ježíšova do Čech. Ve stejném duchu psal i v říjnu téhož roku řádovému generálu i sám Ferdinand I. Habsburský. Situaci v Čechách přijel prozkoumat horlivý "apoštol Německa" Petr Canisius. V roce 1555 Petr Canisius napsal Ignácovi, že vyslání jezuitů do Čech je nejen možné, ale i vhodné. Z nabízených zpustošených klášterů si Canisius vybral starý dominikánský klášter u sv. Klimenta. Ten se rozkládal proti Karlovu mostu na staroměstském břehu Vltavy, tehdy na jednom z nejfrekventovanějších míst tehdejší Prahy. Dominikánům byl za to náhradou nabídnut opuštěný klášter klarisek Na Františku. Dne 21. dubna 1556 dorazilo z Říma do Prahy prvních dvanáct jezuitů, aby se zde stali oporou upadajícího katolického náboženství a školství. Jezuité velice brzy začali s výchovou a s opravou zpustošeného kláštera. Po krátkém vypovězení Tovaryšstva Ježíšova ze země dekretem z 1. června 1618 se již po dvou letech, po osudné bitvě na Bílé Hoře roku 1620, jezuité vracejí do Čech. Od roku 1622 převzali činnost i na Karlově univerzitě, která přešla do jejich správy. V 17. století získala klementinská kolej větší počet statků v bližším i vzdálenějším okolí Prahy. K nejdůležitějším statkům patřily Tuchoměřice u Prahy, Libešice na Litoměřicku a Opařany v jižních Čechách, u kterých později vznikly významné rezidence.

Majetek jezuitů se stále zvětšoval, před zrušením jezuitského řádu  Josefem II. v roce 1773 patřily ke statku Tuchoměřice, který spadal ke koleji sv. Klimenta, i některé přilehlé vesnice a statky. Byla to Kopanina (Přední) s dvorem, Číčovice, Libochovičky, statky Letky, Okoř a vsi Řepory (Řeporyje), Kopanina (Zadní), Nová Ves a Zlíchov. 

V blízkosti Tuchoměřic byly vesnice, které spravovali také jezuité, která ale nepatřily přímo pod tuchoměřickou rezidenci. Náležely však ke koleji sv. Klimenta pro seminář sv. Václava. Ke statku Středokluky patřily dále některé přilehlé vesnice jako Knežovsi (Kněževes), Dobrovíz, Kozinec, Běloky, Chejnov, Zájezd, Velký Kněževes. 

Poslední držitel Tuchoměřického zámku z rodu Služských z Chlumu byl Jan Benjamin, který roku 1615 prodal Tuchoměřice se zámkem, poplužním dvorem, ovčínem, pivovarem, chmelnicí, vinicemi, dvěma mlýny, rybářskou chalupou na Muráni, dále ves Kněžívku, tvrz a dvůr Číčovice s Malými a Velkými Číčovicemi Ottovi Jindřichovi z Vartemberka. Prodávající si však vymínil právo pohřbu pro členy svého rodu v tuchoměřickém kostele. 

Otto Jindřich z Vartemberka měl poněkud dobrodružnou až násilnickou povahu. Roku 1618 se účastnil pražské defenestrace. V dalším roce se pak aktivně zapojil do sporu o dědictví po nejbohatším magnátovi té doby Albrechtu Janu Smiřickém ze Smiřic. Unesl Elišku Kateřinu ze Smiřic z vězení na hradě Rumburku, kam ji umístil její otec pro mravnostní delikt s člověkem neurozeným, panským kovářem. Vzal si ji za manželku, aby se domohl obrovského bohatství Smiřických. Při známém výbuchu jičínského zámku v roce 1620  však přišel nejen o naděje na zisk, ale i svou choť, která zahynula pod ruinami zámku, o jehož zkázu se snad sama přičinila. Pan z Vartenberka za povstání jako věrný zastánce vyznání podobojí, ale téměř okamžitě po bělohorské porážce vycítil, že je vášnivým katolíkem. Byl omilostněn za účast na vzpouře a aktivně se hlásil o podíl na konfiskacích. Přesunul se raději na své severočeské panství, proto asi prodal Tuchoměřice a Číčovice. Na svém panství začal provádět násilnou rekatolizaci, takže jeho poddaní povstali a ubili ho i s jeho třetí ženou roku 1625 na zámku Červený dvůr v Markvarticích u Děčína. 

Dne 6. září 1621 tedy staroměstská kolej sv. Klimenta koupila statek Číčovice spolu s Tuchoměřicemi od Otty Jindřicha Vartenberka za 36 000 kop míšeňských grošů. 

Roku 1666 koupila kolej sv. Klimenta i statek Libochovičky - tvrz Libochovičky s poplužním dvorem, ovčincem, chmelnicí, vinicí, dvěma krčmami, mlýnem a rybník, též vesnici Hola za 8 000 zl. rýnských od paní Anny Walderové. Také tento rok kolej sv. Klimenta koupila stateček Letky, sídlo a vesničku s poplužním dvorem a vším příslušenstvím a se zásobami za 5 000 zl. rýnských. Z Letek pocházelo hned několik mých pra pra předků. Odtud se vlastně stěhovali a zakládali nové rodiny v bližším i širším okolí, tedy i v Číčovicích. 

Jižně od Malých Číčovic se poblíž kostela svatého Vavřince nachází přírodní památka Číčovický kamýk (345 m) - skalnatý buližníkový vršek s paleontologickým nalezištěm. V druhohorách byl kamýk ostrovem v moři. V malých lomech na jeho úpatí jsou naleziště křídových fosilií (mlžů, ostnokožců a mechovek). Dříve zde bývala pastvina, dnes je kamýk zalesněn borovicí a akátem. Na jeho vrcholu se nachází zřícenina stavby o délce přibližně 8,4 m a šířce 6,7 m. Nad terén vystupuje tato stavba někde metr, někde metr a půl. Dole u základny má masivní kvádry, nahoře je zídka tvořená drobnými plochými kameny loupavé opuky. Vnitřek celého objektu je vyplněn, ale bez kopání se nedá určit čím. Je však pravděpodobné, že zděné jsou jen stěny bloku a jeho vnitřek je saturován sutí z již neexistujících horních částí stavby. Ve východní stěně je zdivo přerušeno, snad provaleno, a pokud kdysi do objektu existoval vchod, mohl být pravděpodobně zde. Do travnaté plošiny v koruně objektu je dnes zasazena kamenné značky kóty 21 - 345 m.n.m.

Zvláštní je, že dnes s jistotou nikdo neví, o jakou stavbu se na vrcholu kamýku jednalo, k čemu objekt sloužil. Nemluví o něm ani historické prameny. Stranou od lidských obydlí, na vršku uprostřed polí, zarostlý, ztracený, zapomenutý. Jedná se s největší pravděpodobností o pozůstatky zvonice kostela sv. Vavřince, která byla postavena kvůli slyšitelnosti pro celé okolí na vrcholu kopce, je ale 270 m vzdálena od kostela, což je neobvyklé. Původ stavby dokládá i pomístní název kopce "Zvonice". V literatuře a mapách se objekt vysvětluje i jako zřícenina tvrze nebo větrného mlýna, stát tu mohla i strážní věž či středověké popraviště. 

O tvrzi víme, že ji postavil Šťastný (Felix) Služský z Chlumu, zřejmě syn Ctiborův. 

V místní paměti se ale dochovaly i jiné nepsané záznamy. Svatý Vavřinec, kterému byl již jmenovaný blízký hřbitovní kostelík zasvěcen, prý celý vrch v pradávné minulosti proklel, neboť ho nebyl schopen očistit a vypořádat se vlastními silami s démony, jež tento buližníkový vrch obývají. Tento římský světec kdysi nevydal chrámové cennosti prefektovi, rozdal je chudým a byl za to upečen zaživa. Zobrazován pak s opékacím roštem, stal se patronem hasičů, kuchařů, sklářů, archivářů, koželuhů či knihovníků. Na Kladensku se prý zjevil proto, aby z myslí lidí vymýtil  relikty starých pohanských kultů. Na Číčovickém kamýku to ale nemohl mít jednoduché. Západně od vrchu se totiž nachází slavné makotřaské  pravěké sídliště a svatyně lidu kultury s nálevkovitými poháry, kde byly archeology objeveny stopy praktikování rituálů, při nichž byly vyšším mocnostem předkládány lidské oběti.

Lidé se prý u prokleté Zvonice občas setkávají s podivnými, nevysvětlitelnými zvuky a jinými zvláštními úkazy. Na tomto zpustlém kamýku se tak pravděpodobně díky neúspěchu světce nelíbí lidem, nevyhledávají ho, nezušlechťují, a když už na něm jednou něco přeci jen postavili, proměnilo se to asi docela brzo v trosky a upadlo do zapomnění.