ZIMA

13.01.2020

ADVENT

Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období 4 neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec, zpěv.

Advent začíná první neděli adven, tedy nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem.

Tradičním symbolem adventu od 19. století je adventní věnec, který má v různých oblastech různou podobu, v ČR (a v katolických zemích) nejčastěji se čtyřmi svíčkami, z nichž tři jsou fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Tradice zapalování svíček pochází ze židovské tradice zapalování osmi svící o svátcích zvaných Chanuka. Dříve byly věnce zavěšovány na stuhách, v poslední době jsou především kladeny na stůl. První svíce = svíce proroků (památka na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista), druhá svíce = betlémská (reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky), třetí svíce = pastýřská (vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz), čtvrtá svíce = andělská (představuje mír a pokoj).

Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. Vánoční svátky začínají Slavností narození Páně neboli Božím hodem vánočním, 25. prosince. V současnosti se jednotlivé adventní neděle označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Tradice:

- zdobení domovu jmelím, které má přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích vánoc.

- pečení perníčků

- pečení vánočního cukroví (původ v pohanské tradici oslav slunovratu)

- otvírání adventního kalendáře dětmi (i ony svým způsobem musí dodržovat půst, aby jim Ježíšek přinesl dárky)

- výzdoba domovů vánoční hvězdou

- stavění betlémů (jesliček) po vzoru sv. Františka z Assisi

- pečení vánočky (mistři pekaři do nich dříve zapékali mince, která předpovídala svému nálezci zdraví a bohatství po celý příští rok, popraskaná a nepovedená vánočka znamenala neštěstí)

- zdobení vánočního stromečku (původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým, větve jehličnanů se staly symbolem věčného života)

- mísa s ovocem (má symbolizovat tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru)


SV. BARBORA

Je patronkou horníků a dělostřelců. Nejčastěji bývá zobrazena s věží a palmovou ratolestí.

Velmi známým zvykem bývalo řezání třešňové větvičky "barborky", a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její údajnou čarovnou moc. Uříznutá "barborka" se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete. Kolikátý den od uříznutí větvičky "barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným. Jindy děvče uřízlo větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byli sympatičtí. Věrilo se, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve.

Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnsela do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamená brzké vdavky.

Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.


SV. MIKULÁŠ

Podle tradice obchází sv. Mikuláš v předvečer svátku sv. Mikuláše ve společnosti anděla a čerta rodiny s dětmi, děti jsou tázány, zda jsou hodné, mohou přednést básničku nebo zazpívat písničku. Hodné děti dostávají sladkosti, zlobivé děti pouze uhlí, brambory. Sv. Mikuláš proslul svojí štědrostí k potřebným, jednak v různých legendách, zejména O šlechtici a jeho třech dcerách, ve které anonymní finanční dar nadělený rodině v hmotné nouzi pomohl zachránit dcery před nešťastným osudem a umožnil jim sňatek podle jejich představ.


SV. LUCIE

Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol ji tam odvést, nedokázali se svatou Lucií pohnout z místa. Nakonec jí podřízli hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304 zemřela.

Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na které jsou vidět dvě oči.

Pranostika

Lucie noci upije a noci nepřidá. Dalo by se říci, že to ale již dlouhou dobu neplatí. Toto rčení totiž pochází z doby před předchodem z juliánského kalendáře na daleko přesnější kalendář gregoriánský v 16. stol., kdy zimní slunovrat skutečně připadal na dobu kolem 13. prosince. Změnou kalendáře a vyrovnáním časových chyb došlo k posunu o několik dní.