11B-5-1. JAROSLAV LUDVÍK rytíř NEBESKÝ z WOJKOWICZ a LOUISA VRANÁ

16.10.2021

Janu Křtiteli Nebeskému a Františce Machalické se v Třebešicích č.p. 1 dne 15. července 1872 narodil syn Jaroslav Ludvík Nebeský z Wojkowicz. Zemřel ve svých 49 letech dne 22. prosince 1921 v Praze.

Byl to velkoobchodník a velkostatkář. V Nymburce č.p. 253 a č.p. 449 provozoval velkoobchod s uhlím. Od otce dostal deskový statek v Dolním Bezděkově.

Ve svých necelých 24 letech se v Třebešicích dne 13. června 1896 oženil s nezletilou 20ti letou Alojsií (Louisou) Vranou, narozenou dne 4. září 1875 ve Skalsku č.p. 26. Jaroslav Ludvík Nebeský byl v tu dobu akvizitor (= obchodní jednatel) při c. k. vojenské zásobárně v záloze. Za plnoletého byl prohlášen c. k. okresním soudem v Nymburce dne 27. května 1896.

Louisa zemřela ve svých 54 letech dne 25. září (srpna ?) 1929. Jejím otcem byl František Prokop Vraný, rolník ve Skalsku č.p. 26 a poté nájemce dvora v Třebešicích č.p. 1 a matka Kateřina Havlová, dcera Štěpána Matouše, statkáře z Katusic č.p. 8. Marie Matoušová zemřela 25. března 1913, její manžel o 7 let dříve, dne 4. ledna 1907.

otec František Prokop Vraný
otec František Prokop Vraný
matka Marie Vraná
matka Marie Vraná

V Třebešicích č.p. 1 (zámek) se jim narodili:

- 18. dubna 1897 dcera Marie Louisa Jaroslava Nebeská, která se ve svých 19 letech dne 19. června 1916 provdala za inženýra Josefa Srba, druhým manželem byl právník JUDr. Šebek (nar. 11. května 1896 v Praze), Marie Louisa Jaroslava zemřela ve svých 82 letech blíže nezjištěného dne roku 1979

- blíže nezjištěného dne roku 1903 syn Jan Nebeský 

- blíže nezjištěného dne roku 1907 syn Ludvík Nebeský


Marie Louisa Jaroslava Nebeská dle vyprávění pamětníků prý "uměla žít". Např. se snažila prodat nějaký prsten Holanďanovi, za což byla v roce 1949 až 1950 ve vězení. 


Zámek Třebešice bychom ještě před několika lety jen těžko hledali mezi křovinami uprostřed prázdných budov zdevastovaného statku. Menší venkovský renesanční zámek s barokními přestavbami (původně gotická tvrz) je jednopatrová budova trojkřídlého půdorysu s mansardovou střechou. V přízemí jsou zachovány zbytky renesančních kleneb. Kolem zámku byl obnoven vodní příkop, hlavní vstup do zámku vede po mostě přes vodní příkop do střední části budovy. Kolem zámku se rozkládají rozsáhlé zahrady, v nichž bylo zřízeno několik jezírek různé velikosti, dále komplex venkovských stavení z různých historických období a domácí farma. V zahradě, hospodářských staveních a v interiéru jsou instalované různé umělecké artefakty současných umělců. 

Pozemky v Třebešicích patřily od 12. století (jako většina okolního kraje), nejstaršímu cisterciáckému opatství, které sídlilo v nedalekém Sedleckém klášteru. V průběhu 13. století zde stála gotická vodní tvrz, menší než je do současnosti zachovaná renesanční budova. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1309, kdy byl jejím vlastníkem Konrád Kutner, bohatý měšťan z Kutné Hory. V roce 1319 získal od krále Jana právo zastavit ho zpět sedleckému opatství, které ho získalo v roce 1327. V roce 1415 sedlecké opatství tvrz a statek v Třebešicích opět prodalo, v průběhu husitských válek se zde vystřídalo několik různých majitelů. V roce 1530 získal statek Zikmund Materna z Květnic (sňatkem s Ludmilou z Libodřic) a za jeho panství a za vlády jeho syna Adama prošla tvrz zásadní přestavbou. Z tohoto období (kolem roku 1550) pochází celková dispozice a větší část současné podoby budovy: tři křídla kolem čtvercového nádvoří, s arkádami na kamenných sloupech na vnitřní straně a dvěma malými rohovými věžemi na vnější straně. Z této doby pocházejí též sgrafitové dekorace na vnějších fasádách a pískovcové okenní a dveřní ostění, které se zachovalo na několika místech. Pravděpodobně zde působilo několik italských mistrů, kameníků a štukatérů. Čtvrté křídlo na západní straně dvora se nezachovalo. Zámek byl obklopen vodním příkopem napájeným vodu z nedalekého potoka, vodní příkop však byl vysušen a zasypán již v 17. století. V roce 1620 prodal Jindřich Materna statek Petru Lukaveckému z Lukavce a v roce 1644 vlastnictví přechází na Václava Rudolfa Věžníka z Věžníka. Jeho syn Bernard František z Věžník v roce 1679 zakoupil rovněž sousední Nové Dvory a oba statky spojil do jednoho. V roce 1718 Josef Jaroslav Věžník přestavěl zámek v pozdně barokním stylu: z této doby pochází nová barokní mansardová střecha a plastické členění vnějších fasád se štíty nad okny a hlavním vstupem. Uprostřed čelního nádvoří naproti bráně do zámku byla postavena kamenná socha Panny Marie. 

Po rodině Věžníků se na zámku vystřídali další dva majitelé a roku 1764 kupuje statek Třebešice spolu s Novými Dvory hrabě Jan Karel Chotek z bohaté a známé rodiny Chotků, která majetek vlastnila po několik generací. Chotkové však zde nikdy nežili, protože nejprve bydleli na zámku v Nových Dvorech. Ani zde však nebyli zcela spokojeni, nejprve zámek v Nových Dvorek přestavěli, nakonec Jan Rudolf Chotek v letech 1802 - 1822 vybudoval zcela nový zámek Kačina, což je jedna z nejvýznamnějších empírových staveb v České republice nepříliš rozšířeného stavebního slohu. Po roce 1764 tedy zámek v Třebešicích využívali pouze správcové majetku a budovy začaly chátrat. Přesto v té době vznikly i nové zajímavé stavby. V průběhu 18. století byla postavena krásná, velká kamenná sýpka se 4 dřevěnými podlažími a z poloviny 19. století pochází většina dalších hospodářských budov, zejména staré stáje s nízkými cihlovými sklepy (dnes částečně pobořeny), a další stodoly, včetně tzv. velké stodoly (80 x 15 metrů), která je považována za jednu největších a nejkrásnějších v Čechách.

V roce 1911 umírá pan Emerich Chotek, poslední člen kačinské větvě rodu, a veškerý jeho majetek, včetně Třebešic a Nových Dvorů dědí jeho synovec, Quido Thun - Hohenstein. Quido však rodinné jmění prohýřil v sázkách, před svými věřiteli uprchl do Říma, kde se stal velitelem švýcarské gardy na papežském dvoře. Stát dal jeho majetek do dražby (rozloha statku se ovšem v důsledku pozemkové reformy z let 1919 - 1922 zmenšila na přibližně 120 hektarů) a v roce 1924 statek v Třebešicích kupuje Dr. Ing. Vojtěch Vraný, bratr Louisy Nebeské. 

Vojtěch Vraný se narodil 24. srpna 1883 ve Skalsku č.p. 26 a zemřel ve svých 77 letech blíže nezjištěného dne roku 1960. Ve svých 34 letech se oženil dne 22. června 1918 s Vlastou Formánkovou, která se narodila blíže nezjištěného dne roku 1895 v Kutné Hoře. Byl to agronom, jeho rodina si statek pronajímala a vedla ho již od konce 19. století. Statek zmodernizoval a kromě dalších věcí provedl celkovou rekonstrukci zanedbané budovy zámku, do zámku zavedl elektrický proud, centrální vytápění a vodu, vyměnil většinu oken a dveří a opravil střechu. Po vypuknutí 2. světové války se v zámku usídlilo velení gestapa a po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl celý statek zestátněn a Dr. Vraný byl nucen se s celou rodinou vystěhovat. Při vystěhování si neměli s sebou nic vzít a historický nábytek i další majetek byly brzy rozkradeny nebo zničeny (zcela stejný osud potkal i rodinu Svatavy Nebeské z Brozánek č.p. 2). 

V následujících desetiletích byly budovy statku používány místním JZD. Hospodářské budovy byly až do 90. let 20. století využívány a zůstaly v poměrně dobrém stavu. Staré stáje však byly opuštěny v 70. letech a od té doby chátraly. Budova zámku byla dlouho využívána jako archiv Ministerstva zemědělství, později objekt získal Ústřední ústav geologický v Praze. Přetěžování nosných stěn a podlah archívem, spolu se zanedbanou údržbou a stavem spodních vod vedl k tomu, že došlo k závažným statickým poruchám budovy zámku, která měla tendenci se na několika místech hroutit. Ve 2. pol. 70. let sice byla státem zahájena rekonstrukce zaměřená především na statické zajištění, současně však při injektážích byly necitlivě odstraněny podlahy a část sgrafitové omítky. Po zajištění statiky byla dokonce další rekonstrukce zastavena a budova opět až do 90. let chátrala. 

Poté byl zámek se statkem a přibližně 120 hektary pozemků vrácen rodině doktora Vraného, vnukovi původního majitele. Celý majetek byl však v katastrofálním stavu a za tehdejší situace v zemědělství byl Dr. Vraný donucen statek nabídnout k prodeji. Několik let však žádného kupce nenacházel. Nakonec se v roce 2000 objevili současní majitelé, dva Italové z pražské galeria Futura (architekt a galerista Alberto di Stefano a výtvarník Eugenio Percossi). Od té doby probíhá rozsáhlá postupná rekonstrukce nejen zámku, ale též ostatních budov a zahrady, je obnoven vodní příkop okolo zámku, založena jezírka v zahradě atd. 

Louisa Vraná i její bratr Vojtěch Vraný měli ještě další sourozence:

- nejstarší byla Augusta Vraná, která se narodila 12. ledna 1869 ve Skalsku č.p. 26 a zemřela ve svých 49 letech dne 25. ledna 1918 v Týně nad Vltavou č.p. 26. Ve věku 25 let se v Třebešicích dne 10. září 1894 provdala za Josefa Karáska, který se narodil dne 22. května 1864 v Kostelci nad Labem č.p. 168 (nynější 269) a zemřel ve svých 79 letech dne 21. prosince 1943 na Smíchově č.p. 447. Josef Karásek byl majitel mlýna, spolumajitel 1. válcového mlýna v Čechách v Kostelci nad Labem, majitel mlýna v Týně nad Vltavou a poté snad úředním na pražském Smíchově. Měli celkem 7 dětí.

Augusta Vraná
Augusta Vraná
Josef Karásek
Josef Karásek

- dne 22. srpna 1871 se ve Skalsku č.p. 26 narodila Marie Vraná, která se ve svých 30 letech dne 27. listopadu 1901 provdala v Třebešicích za Karla Matičku, narozeného roku 1867 v Třebešicích. Byl to C. K. plukovní lékař I. třídy v záloze 14. pluku dragounů. Jeho otec byl rolník ve Volšanech č.p. 13, matka dcera Tomáše Kratochvíla ze Středokluk č.p. 16. Karel Matička zemřel ve věku 42 let dne 14. září 1909 v Třebešicích.

Marie Vraná
Marie Vraná
Marie Vraná
Marie Vraná

- dne 5. srpna 1877 se ve Skalsku č.p. 26 narodila Olga Vraná, která zemřela ve svých 68 letech blíže nezjištěného dne roku 1945. Ve svých 25 letech se dne 16. července 1903 provdala za Rudolfa Karla Schmidta, přednostu oddělení obecní účtárny a důchodů města Moravské Ostravy. Jeho otec Karel Schmidt byl ředitel uhelných dolů v Moravské Ostravě, matka byla dcera hostinského v Moravské Ostravě č.p. 27.

I rod Matoušů (po matce) měl významné členy, Karel Matouš byl velkostatkář v Nových Dvorech u Kutné Hory, koupil velkostatek Bohnice, Jiří Ludvík Matouš byl C. K. státní návladní Krajského soudu v Hradci Králové, od roku 1907 pak vrchní rada Vrchního zemského soudu v Praze, poté president C. K. Zemského trestního soudu v Praze a František Serafín Matouš byl ředitelem cukrovaru ve Zvoleněvsi u Kladna a v Černožicích nad Labem. Zdeněk Matouš, synovec Marie Matoušové, byl tajemníkem Obchodní komory v Praze, odbojář a dne 5. června 1942 byl nacisty popraven na střelnici v Praze - Kobylisích

Zpět na hlavní rodovou větev Nebeských.