8-1.1. JOSEF ČACKÝ a ROZALIE ALŽBĚTA FIŘTOVA, MARIE VOLFOVÁ

20.12.2020

Františkovi Josefovi Čadskému a Marii Šepsové se dne 16. listopadu 1875 narodil v Horoměřicích č.p. 93 syn Josef Čacký

Byl to zedník.

Bydlel v Horoměřicích č.p. 50 (současná adresa Požárníků 50, Horoměřice).

Ve svých 20 letech se mu dne 12. dubna 1896 narodil nemanželský syn Josef Fiřt, kterého roku 1899 legitimizoval a měl tak příjmení Čacký. 

Blíže nezjištěného dne a roku se oženil s Rozalií Alžbětou Fiřtovou, která se narodila dne 23. srpna 1875 ve Statenicích č.p. 32 a zemřela ve věku 37 let blíže nezjištěného dne roku 1912. Jejím otcem byl zedník Jak Fiřt z Horoměřic č.p. 50 a matka Magdalena Šrajerová ze Statenic č.p. 32.

V Horoměřicích č.p. 50 se jim kromě Josefa narodili: 

- blíže nezjištěného dne a roku syn Václav Čacký 

- blíže nezjištěného dne a roku dcera Vlasta Čacká 

- blíže nezjištěného dne a roku dcera Antonie Čacká, která se blíže nezjištěného dne a roku provdala za blíže nezjištěného Kostínka 


Josef Čacký se ve svých 38 letech oženil podruhé, a to dne 15. června 1913 s Marií Volfovou, která se narodila blíže nezjištěného dne roku 1888 v Broučkově Lhotě č.p. 8 (okres Tábor).

Blíže nezjištěného dne roku 1915 se mu narodil syn Antonín Čacký. Nevíme, zda se Josef Čacký o jeho narození alespoň dozvěděl. Vzhledem k vypuknutí 1. světové války v červenci 1914, byl Antonín zplozen zřejmě těsně před odjezdem Josefa na frontu.

Josef Čacký zemřel ve svých 39 letech dne 19. dubna 1915, kdy padl ve městě Bitola na srbské frontě v 1. světové válce. 


Bitola dnes leží v jihozápadní části Severní Makedonie, 14 km na sever od hranic s Řeckem, na břehu řeky Dragor v nadmořské výšce 576 m. Název je slovanského původu a je společný s chorvatským slovem obitelj, které dnes označuje rodinu a dříve označoval klášter. Během turecké nadvlády bylo město známé pod názvem Monastir, tento název se užívá pro město také v albánštině a řečtině a odkazuje na původní staroslověnský název.

Osídlení v tomto regionu je od doby kamenné. V roce 814 obsadilo město Bulharsko. V letech 1382 - 1383 zde byla po tvrdých bojích ustanovena turecká moc. Pod tureckou nadvládou zůstala Bitola až do roku 1912, kdy po první balkánské válce připadla Srbsku. Během konfliktu zde došlo k bitvě, během níž srbské vojsko porazilo tureckou armádu. 

V roce 1915 Bitolu obsadila bulharská armáda a spolu se značnou částí dnešní Severní Makedonie byla Bulharskem anektována (Německá říše, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Bulharsko bylo v tu dobu Ústředními mocnostmi). V roce následujícím byla obsazena jednotkami Dohody (Anglie, Francie, Rusko a Srbsko, později se přidala Itálie, USA, Belgie a další státy). Vzhledem k blízkosti soluňské fronty v následující 1. světové válce však místní obyvatelstvo strádalo až do roku 1918. Bitola byla prvním osvobozeným městem v závěru války po prolomení fronty v druhé polovině roku 1918. 

1. světová válka trvala od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. Formální příčinou války byl atentát na následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, v Sarajevu dne 28. června 1914. Měsíc poté vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích aliančních smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během zhruba 4 týdnů se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy.

Bitola 1914
Bitola 1914

- 15. ledna 1891 syn Antonín Čacký, pracoval jako kameník, byl u 2. pluku pevnostního dělostřelectva v rakousko-uherské armádě.

Podle taktického použití lze rakousko-uherské dělostřelectvo rozdělit do tří základních skupin. První skupinu tvořilo polní dělostřelectvo. To v sobě zahrnovalo veškeré dělostřelectvo působící na bitevním poli a bylo složeno z organizačních celků s výzbrojí od lehkých polních kanonů, přes lehké polní houfnice až po těžká velkorážní děla. Druhou skupinou bylo horské dělostřelectvo se speciálním dělostřeleckým materiálem přizpůsobeným pro použití ve vysokých nadmořských výškách. Třetí základní skupinu tvořilo pevnostní dělostřelectvo. To v sobě zahrnovalo veškeré dělostřelectvo obvykle velkých ráží určené k pevnostnímu válčení, ať už šlo o ofenzivní nebo defenzivní charakter. Šlo tedy o těžké velkorážní kanony nacházející se jak v pevnostech a na pobřežích, tak o těžká obléhací děla a moždíře, která naopak proti pevnostem bojovala. 

Pluk pevnostního dělostřelectva č. 2 (Festungsartillerieregiment Nr. 2) vznikl roku 1891, dislokován byl do polského Krakowa, velitelem byl v roce 1915 Jan Smrček. Podřízenými jednotkami byl 1. a 2. prapor, Osvětlovací oddíl, Balónový oddíl, Vozataský oddíl (kádr), Automobilový oddíl (kádr) a 1. a 2. náhradní rota.

V hodnosti vojína byl dne 22. března 1915 zajat v Přemyšli (dnešní Polsko).  

Přemyšl, místo zajetí
Přemyšl, místo zajetí

Blíže nezjištěného dne a roku si podal ve městě Taganrog přihlášku do ruských legií. Do Československých legiích v Rusku byl zařazen dne 30. března 1918 k 9. střeleckému pluku. Později byl přeřazen k 3. lehkému dělostřeleckému pluku. 

Taganrog, místo vstupu do Československých legiích
Taganrog, místo vstupu do Československých legiích

K 5. květnu 1920 byl demobilizován. Bližší informace o Českosloveských legiích najdete zde.

Po návratu z války bydlel Antonín Čacký dál v ulici Do Oříšků, ale nyní v č.p. 93 v Horoměřicích, dům je přímo naproti domu č.p. 109, kde se Antonín Čacký narodil. Ve svých 29 letech se v Liboci dne 27. října 1920 oženil s Boženou Karbanovou, která se narodila dne 9. prosince 1893 v Řepích č.p. 6 a zemřela ve věku 62 let dne 24. dubna 1956.

V Horoměřících č.p. 93 se jim narodil:

- dne 19. října 1923 syn Antonín Čacký, který se blíže nezjištěného dne a roku oženil s Vlastou Hromadovou, která se narodila dne 2. srpna 1929 v Suchdole č.p. 202, zemřela ve svých 54 letech dne 29. listopadu 1983, Antonín zemřel ve věku 82 let dne 12. ledna 2006