12S. MUDr. LADISLAV NEBESKÝ a ALBÍNA KAROLÍNA KRONBERGEROVÁ
Františku Nebeskému a Julianě Cikánkové se v Neveklově č.p. 63 narodil dne 14. června 1893 syn Ladislav Nebeský. Ve svých 49 letech byl dne 22. září 1942 v berlínské věznici Plōtzensee popraven gilotinou.
Ladislav Nebeský byl lékař. Ladislav získal základní vzdělání v Neveklově, maturoval na gymnáziu v Benešově a poté v roce 1912 odešel do Prahy studovat medicínu. Jeho studia se potýkala s četnými komplikacemi. Nemohl spoléhat na finanční podporu od své rodiny, následně onemocněl závažnou plicní chorobou (pravděpodobně tuberkulózou) a 1. srpna 1914 byl mobilizován. Jako student medicíny byl od roku 1915 v aktivní službě záložní nemocnice v Milovicích, kde byl veden jako MUC Ladislav Nebeský. Za svou činnost byl vyznamenán stříbrnou medailí rakouského Červeného kříže. V roce 1918 vstoupil do nově vzniklé Československé armády, ze které byl propuštěn v roce 1921. Rigorózní zkoušky skládal po dobu čtyř let - poslední v roce 1924. Promoci měl 9. února 1924.
Svou profesní činnost začal 1. března 1924 v benešovské nemocnici. O rok později se přesunul do Sudoměřic, kde se stal primářem plicního sanatoria. V roce 1934 bylo sanatorium zrušeno a Ladislav Nebeský si musel hledat nové působiště. Začátkem března téhož roku přišel do Jilemnice a stal se vedoucím lékařem okresní nemocenské pojišťovny (ONP). Nejen pro své povolání, které navíc vykonával velmi obětavě a v rozsáhlém rajonu Jilemnicka, získal Ladislav Nebeský v Jilemnici prestižní postavení.
Během studií se začal Ladislav Nebeský hlouběji věnovat i poezii, za neznámých okolností se v roce 1912 setkal s Jaroslavem Vrchlickým a například v roce 1917 napsal sbírku veršů Za pět roků. V Sudoměřicích se přidal k tamnímu ochotnickému divadlu. V těchto zálibách pokračoval i v Jilemnici. Začal také vystupovat na různých besedách. Dne 3. října 1937 široce hovořil v Sokole Košťálov o životě Tomáše Garriguea Masaryka. Od roku 1925 byl členem České strany národně socialistické a v roce 1939 byl krátce členem Národního souručenství.
Ve svých 42 letech se 4. července 1935 oženil s Albínou Karolínou Kronbergerovou. Ta se narodila dne 13. června 1910 a zemřela ve svých nedožitých 83 letech 26. ledna 1993 v Jilemnici na povšechnou aterosklerózu.
Její otec byl Adolf Jiří Kronberger, narozen 27. února 1858 v Plané č.p. 17/II. Byl to policejní nadstrážník. Dědeček Georg Kronberger se narodil roku 1816 ve Wagrainu (Salzbursko v Rakousku). Její matka byla Antonie Růžičková, která se narodila dne 28. května 1880 v Novém Městě nad Metují, byla druhou manželkou Adolfa Jiřího. Albína měla ještě 3 sestry.
Ladislav a Albína Nebeských se odstěhovali do Jilemnice, koupili automobil Škoda Popular a dům v centru Jilemnice (ulice Jana Harracha č.p. 102), ve kterém si Ladislav Nebeský zřídil ordinaci. Dům byl později spojen s č.p. 101 a byla v něm zřízena základní škola. V podloubí domu je umístěna pamětní deska.
Zde se jim narodil:
- 28. ledna 1937 syn Ladislav Nebeský, který zemřel ve svých 84 letech dne 13. února 2021 v Praze, byl to český lingvista, básník, matematický badatel, pedagog, docent pro obor matematika, směr algebra a teorie čísel, autor binární poezie a jeden z autorů časopisu Slovo a slovesnost
Ladislav Nebeský se na Jilemnicku stal hlavním organizátorem protinacistického odboje. Stalo se tak poté, co se v Semilech sešel s Aloisem Štroblem a Františkem Hyškou, kteří vedli odboj na celém Semilsku. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl František Kučera a Josef Půst. Během vyšetřování nikdy nezmínil přesný název organizace, ve které se angažoval (nejdříve mluvil o "Národním odboji" a následně o "Maffii"). Šlo ale o Obranu národa. Jeho náplní práce bylo především kopírovat a distribuovat protinacistické letáky. Obsahem těchto letáků byly mimo jiné necenzurované zprávy z fronty, návody k poslechu zahraničního rozhlasu či různé články zamířené proti Říši. Dále vyzývaly k sabotážním akcím, proti železniční, silniční a telekomunikační síti, špatnému zacházení s německými raněnými (v Jilemnici se nacházel lazaret SS) a výzvy k obnovení Československa pomocí palných zbraní. "Mým hlavním cílem v odboji bylo zaplavit protektorát protinacistickými letáky a rozložit jej" uvedl Nebeský. Dále dal dohromady několik jednotek, které měly "demontovat a znovu získat území Sudet" - Jilemnice byla na samé hranici Protektorátu a Sudet. Za jeho domem na dvorku se několikrát sešli studenti místního gymnázia, který pak recitoval vlastenecké verše.
Na Semilsku začalo gestapo zatýkat velmi krátce po svém rozhodnutí o tvrdém zákroku proti českému odboji. Dne 7. února 1940 byl zatčen nejbližší spolupracovník Ladislava Nebeského František Kučera. Dne 14. února to byl Josef Vaněk, "spojka" mezi Prahou a Semilskem, následně 25. května další blízký Nebeského, Josef Půst. Zatčen byl také Josef Bernard, učitel a ředitel ochotnického spolku v Jilemnici. Většinu spolupracovníků Nebeského tento osud potkal mezi únorem a květnem roku 1940. Nebeský byl zatčen již během první vlny, a to dne 12. února 1940. Byl zatčen pouze necelý rok po vzniku Protektorátu (tj. 16. března 1939) a půl roku po vypuknutí 2. světové války. Během zatčení bylo kromě automobilu, pušky Flobert a psacího stroje Underwood zabaveno mnoho brožur s propagačním materiálem. Jelikož ve většině případech není uveden autor, těžko spekulovat, jestli je Nebeský něčeho z těchto materiálů autorem. Zkonfiskován byl také jeho dům, manželka Albína i syn Ladislav v něm ale mohli zůstat. Obyvatelé Jilemnice prokázali velkou solidaritu, za Ladislavem Nebeským například docházela parta okolo Stanislava Zindulky.
Ladislav Nebeský byl nejdříve vězněn ve Vrchlabí, které bylo již na území Sudet. Následně prošel věznicemi na pražské Pankráci, v Maršově u Brna, Drážďanech, Lipsku a jako poslední štací před soudem byla káznice v Gollnově u Štětína. Zde se potkal i se svým příbuzným MUDr. Oldřichem Hlaváčem, přiženěným do rodiny Nebeských. Nacisté používali při výsleších brutální způsoby a případ Nebeského nebyl výjimkou. Podle informací byly výslechy tak surové, že musel být často na celu zpět odnesen. Ve vyšetřovacím spise se výpovědi Nebeského záměrně dokola týkají jen několika málo informací.
Dne 13. dubna 1942 byl Ladislav Nebeský převezen do Berlína k soudu. 1. senát Lidového soudu v Berlíně rozhodl o trestu smrti a o trvalé ztrátě cti pro nadržování nepříteli a přípravy k velezradě. V dopisech své ženě se zajímal pomocí různých značek o dění v Čechách. Jeho manželka několikrát žádala o možnost ho ve vězení navštívit, ale nikdy jí to nebylo umožněno. Posledním místem pobytu Ladislava Nebeského se stala věznice Plötzensee. V této věznici bylo popraveno 667 českých odbojářů, dalších 100 jich zde bylo vězněno a mučeno. Dne 28. října byl v této berlínské věznici popraven také Štrobl (nadřízený Hyška a Nebeského) a 22. února 1943 i Josef Vaněk.
Ještě v den soudu udělala jeho manželka Albína poslední zoufalý pokus a napsala dopis, žádost o milost, který adresovala "Jeho excelenci, vysokému pánovi, Vůdci Adolfu Hitlerovi". Dne 29. dubna 1942 se s žádostí o milost obrátil na Lidový soud také Ladislavův otec František Nebeský. S odpovědí přišel až 3. září 1942 Říšský ministr spravedlnosti Otto Georg Thierack, který napal, že se souhlasem Vůdce a po domluvě s říšským protektorem se rozhodl nevyužít práva milosti a namísto toho nechá spravedlnosti volný průběh. Dne 21. září 1942 ve 20 hodin bylo Ladislavu Nebeskému oznámeno, že jeho poprava se uskuteční následujícího dne, 22. září 1942 ve 4 hodiny a 42 minut. V dopisech na rozloučenou se dál snažil být optimistický, smířlivý a statečný.
Z vyšetřovacího spisu:
"V přední části místnosti jasně osvícené elektrickým světlem, kde měla být vykonána poprava, byl černě pokrytý stůl na němž stál kříž a dvě hořící svíčky. Zadní část místnosti byla oddělena oponou. Popravčí a jeho tři asistenti stáli před onou zataženou oponou. V místnosti byl také přítomen správní ředitel Rohde a pastor Rosler. Ve 4 hodiny 42 minut byl odsouzený přiveden s rukama spoutanýma za zády dvěma vězeňskými dozorci. Dveře místnosti se zavřely, identita odsouzeného byla zkontrolována a následně dostal popravčí příkaz k provedení rozsudku Lidového soudu ze dne 13. dubna 1942. Opona byla stažena a popravčího asistenti převzali od dozorců odsouzeného. Ten si nepřál mít poslední prohlášení, byl klidný a odhodlaný. Bez jakéhokoliv odporu byl položen. Popravčí oddělil odsouzenému hlavu od těla gilotinou a oznámil provedení rozsudku. Celý proces trval jen několik málo sekund. Následně byl sepsán úmrtní list. Jeho cesta skončila 22. září 1942."
Kompletní vyšetřovací spis: