0. POČÁTEK RODU

30.12.2021

Genetická rozmanitost Evropy je podle nejnovějších analýz překvapivě malá, přestože Starý kontinent byl opakovaně osidlován z východu a národy se v průběhu staletí stěhovaly a promíchávaly i během válečných konfliktů, vzniku i rozpadu říší či států.

Výzkum ukázal, že chromozomy Y většiny evropských mužů vedou k pouhým třem jednotlivcům, kteří žili v období přibližně před 3 500 a 7 300 lety. Jak je možné, že právě tyto tři linie se dominantně prosadily v Evropě, je zatím předmětem spekulací. 

Jisté geny Evropanům předali i neandrtálci (Homo sapiens), ovšem představují spíše stopovou přítomnost a většina DNA souvisí až s příchodem moderního člověka (Homo sapiens recens) někdy před 40 000 lety. Kromaňonci (Homo sapiens fossilis) byli prvními Evropany poměrně dlouho, ovšem pak přišla někdy před 8 000 lety zemědělská revoluce a na Blízkém východě začala populační exploze. Kultury lovců-sběračů s nízkou hustotou osídlení začaly vymazávat zemědělské kultury. 

lebka neandrtálce
lebka neandrtálce
lebka kromaňonce
lebka kromaňonce
srovnání lebky člověka moderního typu a eandrtálce
srovnání lebky člověka moderního typu a eandrtálce

Nejasný je ovšem mechanismus šíření nového způsobu života, tedy v jakých proporcích se šířil pouze způsob obživy a nakolik ho provázel příchod nových osadníků. Ukazuje se, že Evropany spoluvytvářeli jak usedlíci, tak nově příchozí a před 4 500 lety zásadně ještě přispěl kočovný lid kurganů, který se také označuje jako kultura šňůrové keramiky či Yamma. Tento lid je spojen s chovem koní a užívání kola, s jejichž pomocí po expanzi z ukrajinských stepí poměrně rychle ovládl nejen sever a střed Evropy a Balkán, ale i Střední Asii. Podle vědců jde o lid, který mluvil proto-indoevropským jazykem.

mapa rozšíření neandrtálců
mapa rozšíření neandrtálců

Češi mají nejvíce chromozómů Y společných se západní Evropou - 35% podíl mutace M173, která je dominantní u Basků, Katalánců a Angličanů. Indoevropští nájezdníci se projevují 26% podílem mutace M17, která je nadpoloviční u Maďarů, Poláků a Ukrajinců. Nižší - 17% podíl je přítomnost mutace M170, která se silněji vyskytuje u Chorvatů, Laponců a Němců a nakonec nejmenší 9% podíl má u české populace mutace M172, která je nejsilnější u Turků.

Podrobná analýza DNA pak odhalila opakující se genetické vzory. Zmíněné chromozomy Y jsou kousky DNA, které jsou velmi užitečné při studiu populace. Každý muž má chromozom Y, zděděný od svého otce. Na rozdíl od většiny DNA, Y chromozóm není dále namíchán a mění se pouze velmi pomalu případnou mutací. Sledování těchto mutací pak pomáhá vytvářet rodokmen otců a synů a putovat zpět v čase. Každý člověk může mít několik synů, nebo žádného - a zatímco některé větve během generace vymřou, jiné se dále rozmnožují - větví. 

Díky tomu vystopovali vědci otcovské linie většiny Evropanů ke zmíněným třem jedincům. Právě jejich chromozomy Y daly potomkům výhodu. Především příchod kurganských pánů koní naznačuje, že muži tohoto lidu možná monopolizovali ženy a plodili potomky s velkým množstvím partnerek. Až v následujících dvou tisících letech v období mezi 2 100 a 4 200 lety se mužské linie začínají více větvit (počet plodících mužů je na vzestupu), což zřejmě dokládá postupný návrat k monogamii.