1. JIŘÍK NEBESKÝ a ANNA ???

30.12.2021

... Po smrti krále Vladislava II. Jagellonského, zemřelého v roce 1516, nastoupil na trůn jeho syn a nástupce, Ludvík Jagellonský. V Čechách ještě z dob Vladislavových trvaly rozepře mezi šlechtou a měšťany (jejich práva byla vymezena a uznána tzv. Svatováclavskou smlouvou roku 1517). Král Ludvík, který nebyl ani od křesťanských knížat, ani od českých a uherských pánů dostatečně podporován, se na počátku roku 1526, kdy přišly do Uher zvěsti o přípravách Turků na válku, obrátil o pomoc na řadu evropských vládců, na papeže, dokonce i anglického krále Jindřicha VIII. Uhry však zůstaly v přípravách na válku s Turky osamocené. Na pomoc přišly jen pomocné oddíly z Čech a Moravy. Pomoc z rakouských zemí, kterou přislíbil arcivévoda Ferdinand, se nedostavila včas. Srážka křesťanského vojska s více než dvojnásobně početnou a výborně vycvičenou armádou tureckého sultána Sulejmana I. dopadla katastrofálně. Dne 29. srpna  1526 bylo uherské vojsko rozdrceno v bitvě u Moháče, Ludvík se po prohrané bitvě na útěku utopil v bažinách. Jeho tělo bylo pohřbeno ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár, Maďarsko) do královské hrobky, vedle svých rodičů. Jeho osobou vymřela česko-uherská větev jagellonské dynastie. Ludvíkovou manželkou byla Marie, sestra rakouského arcivévody Ferdinanda Habsburského. Tak mohli Habsburkové uplatňovat nárok na uherský a český trůn, který také roku 1526 získali. Na rozdíl od uherského království však české stavy dědické nároky Ferdinanda I. Habsburského neuznaly a trvaly na svobodné volbě. Situace v zemi se po potlačeném protihabsburském odboji českých měst a části šlechty roku 1547 ještě více zhoršila ...


A právě do této doby se roku 1543 v Brozánkách narodil nám zatím nejstarší známý předek JIŘÍK NEBESKÝ. Zemřel tamtéž ve svých 51 letech roku 1594

Brozánky jsou vesnice, část obce Hořín, v okrese Mělník. Nachází se asi 1 km na sever od Hořína a 4 km na západ od Mělníka na nepatrném svahu severně od hořínské zámecké zahrady u ramene řeky Labe. Vesnicí protéká Vraňansko-Hořínský plavební kanál. V současné době je zde evidováno asi 76 adres a trvale zde žije cca 300 obyvatel. 

mapa z roku 1842 Císařských povinných otisků  stabilního katastru (nynější č.p. 2 je zde č.p. 14)
mapa z roku 1842 Císařských povinných otisků stabilního katastru (nynější č.p. 2 je zde č.p. 14)

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1327, ale v katastru obce byly nalezeny zlomky nástrojů a mincí z období, kdy zdejší kraj kolonizovali Keltové (5. - 1. století př. n. l.). Dá se předpokládat, že v dřívějších dobách zde byl brod, který dal později vznik i názvu obce (Brozánky / Broďánky =  místo u řeky nad brodem). Brozánky se následně staly součástí lenních majetků hradu Mělník. Žil zde staročeský usedlý vladycký rod Lévů, kteří užívali i predikát z Brozánek (ale u Teplic), v 16. století již drželi v Čechách jiná zboží. V roce 1534 připomíná se Jan Léva z Brozánek jako hejtman mělnický. Rodina Lévů z Brozánek zanikla úplně v 1. pol. 18. století.

K zajímavostem patří kaplička se zvonicí a špýchar. Bližší informace k obci najdete zde.

Rod Nebeských tedy hospodařil na statku Brozánky č.p. 2 (dříve pravděpodobně č.p. 1) již minimálně od roku 1500, a to až dosud, tj. více než 520 let. Zažil tak možná vládu posledního česko-uherského krále Ludvíka Jagellonského, ale jistě už vládu Habsburků (Ferdinand I., Maxmilián II.,  Rudolf II., Matyáš II., Ferdinand II., Fridrich Falcký, Ferdinand III., Ferdinand IV., Leopold I., Josef I., Karel VI., Marie Terezie, Karel Albrecht Bavorský, Josef II., Leopold II., František I. Rakouský, František I. Dobrotivý, František Josef I. a Karel II.), vznik Československa i samostatné České republiky (Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Emil Hácha, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman), přečkal osmansko-uherské války (1366 - 1526), vpád Pasovských (1611), České stavovské povstání (1618 - 1620), bitvu na Bílé hoře (8. listopadu 1620), popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí katem Mydlářem (21. června 1621), Třicetiletou válku (1618 - 1648), Selské povstání (1680, 1775), Sedmiletou válku Habsburků proti Prusku (1756 - 1763), Prusko-rakouskou válku (1866), revoluci proti Rakouskému císařství (1848), 1. světovou válku (1914 - 1918), 2. světovou válku (1939 - 1945), únor 1948, vpád Vojsk Varšavské smlouvy (1968) i Sametovou revoluci (17. listopadu 1989). 

Z Gruntovní knihy Brozánky 1584 - 1641 víme, že Jiřík Nebeský byl ve svých 41 letech v Brozánkách nejen držitelem gruntu, ale v roce 1584 rychtářem. Rychtářem v Brozánkách tak byl možná po roce 1547 už jeho otec. Právo rychty se v rodu Nebeských dědilo, a to po několik set let, proto níže uvádím podrobnější informace. 

Rychtář byl v období středověku představeným městské či vesnické obce (obdoba dnešního starosty). Během 15. a 16. století se obsah funkce změnil, od roku 1547 ve městě dosazený královský rychtář reprezentoval jen zájmy panovníka. Funkce královského rychtáře byla zrušena v roce 1783. K novému jmenování rychtářů docházelo v českých městech postupně od roku 1547, po potlačení odboje proti králi. Zásadní proměnou pokynů vydávaných králem s jasným definováním pravomocí došlo již v roce 1526. K usnadnění výkonu činnosti byla královským rychtářům dne 17. ledna 1548 vydána první instrukce, v souladu s níž měli za úkol řešit problémy a zajišťovat zájmy nadřízených orgánů v konkrétním městě. Společně s navrácením některých zabavených městských statků, z nichž plynuly příjmy k záduším, školám a špitálům, král výslovně v září 1547 ustanovil také své rychtáře. V královských a věnných městech byl dosazen navíc ještě hejtman. V některých městech byla v minulosti omezena i městská privilegia, která byla rovněž po roce 1547 revidována a ve většině případů i navrácena. Ferdinand si vyhradil odúmrti po obyvatelích, kteří by zemřeli bez krevního dědice a kšaftu (= závěti), dále rozhodování o správě cel a ungeltů. Činnost cechů panovník omezil pouze na otázky přijímání do řemesla a dohledu nad tovaryši, cechy si nesměly diktovat ceny. Další důležitá instrukce vyšla v roce 1577 a 1582 během morové epidemie. Zvláštní instrukce z roku 1617 věnuje pozornost náboženským otázkám. Rychtář a podrychtář (rychtář městský) museli dbát na rozmnožování cti a chvály Boží, respektování svátků a nedělí. V době bohoslužeb neměli měšťané dělat nic nevhodného, nehandlovat, neprodávat, nešenkovat ... 

Ve středověku rychtář mohl být do své funkce buď dosazen vrchností, resp. panovníkem, obec si mohla vlastního rychtáře volit nebo se mohlo jednat o pozici děděnou v jednom rodě. Často tento rod vlastnil i práva na volný prodej rychtářství. Za své služby měl rychtář obvykle podíl na vybraných pokutách, odvedených dávkách, mohl vlastnit krčmu, masné krámy nebo byla část jeho polností osvobozena od povinných berní.

Mezi povinnosti a práva rychtáře patřilo nižší soudnictví ve městě či vesnici, správní funkce, zastupoval obec vůči okolí a často také byl reprezentantem vrchnosti a ručil jí za dodržování povinností a příkazů a vybírání daní, poplatků a úroků. Ve městech mu v této činnosti měla pomáhat rada konšelů (jejich pravomoci a povinnosti se opět lišily z místa na místo). Bezprostředně po lokaci města se rychtářem obvykle stával lokátor. V průběhu 14. století byla moc rychtářů oslabována a do popředí se dostávala osoba purkmistra, volené hlavy rady konšelů. Z rychtáře se tak stal čistě vrchnostenský (či královský) úředník a v 2. polovině 15. století a především ve století 16. města začala od vrchnosti (krále) rychty vykupovat a tak se zbavovat přímého dohledu. Zdá se, že v 15. a 16. století byla do funkcí královských rychtářů často uváděna nižší šlechta.

Příslušník nižší šlechty se zhruba do 16. století označoval vladyka. Byl to drobný šlechtic, který sídlil na venkovském dvoře či tvrzi a živil se hospodařením na své půdě nebo ve službě panovníkovi jako nižší správní, soudní či vojenský úředník. Ke šlechtě, k urozeným, patřili proto, že byli osobně svobodní a jejich pozemkové vlastnictví bylo zapsáno v zemských deskách. Ve stavovské hierarchii stáli níže než rytíři, kteří se uplatňovali hlavně v oblasti vojenství, titul rytíř získávali za vojenské zásluhy a bývali panovníkem pasováni. Od 16. století se v zemích Koruny české již rozlišovaly pouze dva stavy, stav panský (vyšší šlechta) a stav rytířský (veškerá nižší šlechta); titul vladyka postupně zanikl. Vladykové, stejně jako vyšší šlechta, měli právo nosit erb. Vladyctví nebylo přísně uzavřeným stavem, zchudlé rody, jejichž členové přijali nešlechtická povolání, automaticky ztratily svůj status. 

Rychta (rychtářství) byla menší správní a hospodářská územní jednotka rozsáhlejšího panství. V čele rychty, která obvykle zahrnovala několik vesnic, stál rychtář. Během vývoje panství, (např. při jeho rozšíření či založení nových vesnic), se rozdělení na jednotlivé rychty měnilo. Rozdělení panských velkostatků na rychty zaniklo po roce 1848. Podle zatímního zákona obecního ze dne 17. března 1849 byla obec a její jmění spravováno již nikoliv rychtářem a konšely, nýbrž jejím zastupitelstvem. Zastupitelstvo, (obecní starosta či představený, radní a výbory), bylo svobodně voleno občany obce. Základem pro rozdělení na jednotlivé obce se staly jednotky územního katastru podle Josefínského katastru z roku 1789. Zákon ze dne 5. března 1862 zavedl definitivní obecní zřízení, které podrobně vypracoval zemský sněm. Podle něho obvod obce tvořilo nejen území vsi, ale bylo k němu připojeno i území velkostatku bývalé vrchnosti.

Dále jsem objevila jinak nepodloženou informaci, že Jiřík Nebeský byl i plnomocníkem Viléma z Rožmberka (o rodu Rožmberků a jejich hradu se více dozvíte zde). Tato informace mě dosti překvapila, snažila jsem se tedy zjistit, jaký vztah mohl mít tento jihočeský šlechtic právě k Mělnicku. Tak tedy ... 

  • Vilém z Rožmberka se narodil 10. března 1535 a zemřel 31. srpna 1592, byl tedy o 8 let starší než Jiřík Nebeský a zemřel 2 roky před ním.
  • V roce 1572 se Vilém z Rožmberka stal 2x kandidátem na polský královský trůn. Aby neohrozil své jistoty, trůnu se vzdal a "spokojil" se s úřadem nejvyššího purkrabího a českého "místokrále". Za své zásluhy byl oceněn Řádem zlatého rouna.
  • Na Pražském hradě vystavil Rožmberský palác, zde také na vodnatelnost a souchotiny ve věku 57 let zemřel.
  • Dne 22. září 1575 byl Rudolf II. Habsburský korunován českým králem. Čtyři dny po korunovaci získal Vilém z Rožmberka jako odměnu od císaře do dědičného držení panství Roudnice nad Labem. Při samotné Rudolfově korunovaci Vilém z Rožmberka vykonal ty nejdůležitější úkony představující českou státnost: doprovázel Rudolfa do Svatovítské kaple, nesl královskou korunu a přednášel český text korunovační přísahy, který po něm Rudolf opakoval:

              "... přistoupil pán z Rožmberka, nejvyšší purkrabě pražský, k oltáři a obrátiv se k stavům, rozdílně po třikráte jich ptal se strany consensu (souhlasu) a povolení. Na to jsou všickni třikráte odpověděli: Jest, jest, jest. Tu pan arcibiskup (Antonín Brus z Mohelnice) opěty modlitbu říkal. A po učiněné modlitbě postavil Jeho Milosti Královské na hlavu nejvyšší pan komorník (Jan z Valdštejna) červenú karmazínovú čepičku a nejvyšší pan purkrabě pražský, pán z Rožmberka, s pomocí pana arcibiskupa ... postavili na hlavu královskú korunu. A po požehnání učiněném Te Deum laudamus (Tebe, Bože, chválíme) zpíváno od kůru i na varhany se hrálo..."

  • Od roku 1542 na hradě Roudnici začala vláda polských feudálů (Jan Kryštof hrabě z Tarnova, Konstantin, kníže z Ostrogu a Januš, kníže z Ostrogu). Nový majitel, Vilém z Rožmberka, celé panství zvětšil, s jeho vládou je spojeno čilé hospodářské podnikání ve specializovaných zemědělských odvětvích (chmelařství, vinařství). Po Vilémově smrti se jeho manželka Polyxena z Pernštejna v roce 1603 provdala za nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic. Lobkovicové zde vládli až do revolučního roku 1848. A Lobkovicové vlastnili i sousední panství Mělník. Se šlechtickým rodem Lobkoviců náš rod spjatý je, ale to až v dalších kapitolách. 
  • Od roku 1431 do roku 1603 existoval při roudnickém hradě dosti rozvinutý manský systém, navazující ještě na dobu biskupskou a arcibiskupskou, kdy sloužil svému původnímu poslání - obraně hradu. Manství se vyskytovalo v Roudnici (na Koňském trhu), v Bříze, v Dřínově, v Hoštce, v Mnetěši, v Nové Vsi, v Rovném, ve Straškově, ve Vesci a ve Vodochodech. Manská soustava byl středověký systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady. Jednotlivá území byla vlastníkem dědičně propůjčována osobám (manům), kteří mu zato byli vázaní službami vojenské a hospodářské povahy. Manové spolu s pozemky získali i jistá právní, soudní a ekonomická privilegia. 

Mapa zobrazuje manství Roudnice i ves Brozánky. V době, kdy Vilém z Rožmberka vlastnil Roudnici, byl Jiřík Nebeský v Brozánkách rychtářem, což byla sama o sobě významná funkce. Mohl tak být opravdu i plnomocníkem Viléma z Rožmberka. Pocházel tedy z nižší šlechty? Nebo byl spřízněn s údajným rytířským rodem Nebeských z nedalekých Vojkovic? 

Jiný záznam totiž pochází z publikace Josefa Mejtského "Příspěvky k dějinám šlechty v Čechách s připojením rodopisu rytířů Nebeských z Vojkovic", Praha, 1991. Zde je záznam z roku 1583, který se váže k Janu Nebeskému z Vojkovic, plnomocníku urozeného pána pana Viléma z Rožmberka. 

Jedná se údajný rytířský rod Nebeských z Vojkovic, jež je od roku 1680 (Daniel Nebeský) uváděn v Brozánkách (více se o rytířském rodu dozvíte zde)? Avšak předci Daniela Nebeského jsou zde uváděni s jinými jmény a odjinud. Změnil někdo záměrně větev brozáneckou za větev vojkovickou ??? Jako první je na tvrzi ve Vojkovicích, které leží jen 13 km od Brozánek, uváděn Jeroným z Vojkovic (1407 - 1421), pak Jan I. Nebeský z Vojkovic (od roku 1543 člen stavu rytířského), Jan II. Nebeský z Vojkovic je pak roku 1584 oním plnomocníkem pana Viléma z Rožmberka. Mohl to být bratr či bratranec Jiřího Nebeského z Brozánek ??? Matriky z této doby se bohužel nedochovaly, možná i záměrně. Šlechtický původ se totiž ve středověku velmi často falšoval ...

Nicméně pátrání po "modré krvi" nevzdávám. 

V obci Vojkovice (okres Mělník) nejsou přímé historické památky, starobylé založení obce je ale velmi pravděpodobné. Písemně jsou Vojkovice poprvé uváděny roku 1088, kdy je král Vratislav II. daroval právě založené Vyšehradské kapitule. V majetku kapituly zůstala obec až do poloviny 14. stol. (naposledy uváděna roku 1356), pak bývala v držení místních šlechticů. Roku 1337 jsou uváděni Hroznata a Ješek z Vojkovic, v letech 1390 - 1395 Januch z Vojkovic, v roce 1405 pak bratři Jeroným, Ctibor a Jindřich z Vojkovic. Jeroným se během husitských válek (roku 1421) přidal na stranu pražanů (pražských husitů v čele s Janem Želivským), a tak si udržel majetek. V souvislosti s tím je poprvé a naposledy zmiňována tvrz ve Vojkovicích, patrně se jednalo o opevněný dvůr. V pozdějších letech připadly Vojkovice ke Chvatěrubům. Až o 122 let později je zmíněn jako přímý potomek Jan I. Nebeský z Vojkovic. Jan III. mladší Nebeský z Vojkovic a jeho prvorozený syn Václav Nebeský z Vojkovic jsou psáni "při městě Mělníku". Václavův syn Daniel Nebeský z Vojkovic je pak psán již "na Brozánkách". Od této doby jsou k dispozici pro ověření zápisu i matriky. Odtud se shoduje s "rytířským" rodokmenem i moje kronika.

Chvatěruby leží rovněž v okrese Mělník a jsou od Vojkovic také vzdáleny 13 km. První historická zmínka o Chvatěrubech byla zaznamenána roku 1141, kdy Ida, příbuzná knížete a krále Vladislava II., věnovala Chvatěruby doksanskému klášteru. Klášter a zámek Doksany je ženský premonstrátský klášter (bývalé opatství) v Doksanech v okrese Litoměřice, nejstarší této řehole v zemích Koruny české. Existenci chóru k polovině 80. let 12. století dokládá zpráva o pohřbu matky českého knížete a biskupa Jindřicha Břetislava, jehož sestry zde byly představenými (prelátkami). Tělo Jindřicha Břetislava bylo uloženo v roce 1197 v doksanském chóru vedle hrobu jeho matky Markéty, manželky Jindřicha Přemyslovce. Přemyslovci, zvláště pak ženy tohoto královského rodu, se stali velkými příznivci Doksan. Na počátku 13. století byla do doksanské kanonie dána na vychování také Anežka Přemyslovna, dcera českého krále Přemysla Otakara I., později uctívaná jako sv. Anežka Česká. V letech 1175 - 1178 klášter vyměnil svůj hospodářský dvůr za jiný majetek poblíž obce Kravaře u Úštěku v jižní části Českolipska s Chřenem, synem mělnického probošta Juraty. V období husitství byl v létě roku 1421 při tažení pražanů do severozápadních Čech vypálen. Na počátku husitství musely řádové sestry Doksany opustit a nazpátek se vrátilo po pětiletém exilu v roce 1426 několik řeholnic, ale již roku 1436 bylo císařem Zikmundem potvrzeno zabrání některých jejich statků. Teprve Ladislav Pohrobek povolil roku 1456 zpětné získávání ztraceného majetku, který však opět dával do zástavy Vladislav II. Jagellonský.

Při pohledu na mapu mě nemohl do očí nepadnout sousední městys Brozany nad Ohří s první zprávou z roku 1276. Brozany patřily od 13. století mělnickému proboštství, jehož správci sídlili na dvorci u kostela svatého Gotharda a od počátku 15. století na tvrzi, jejímž purkrabím byl roku 1410 Beneš Slaboně. Během husitských válek okolí ovládl pražský svaz a v květnu roku 1421 ustanovil hejtmanem litoměřického kraje Hynka z Valdštejna a na Kolštejně. Později králové Zikmund a Jiří z Poděbrad Brozany často zastavovali ... Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka nechal po roce 1600 zámek zvýšit o jedno patro, přistavět dva arkýře a rozšířit sgrafitovou výzdobu. Nákladný životní styl ho přinutil postupně rozprodávat rodový majetek, ale Brozany od něj již roku 1604 získala jako věno jeho manželka Polyxena z Minkvic, která je před svou smrtí v roce 1616 odkázala nezletilým synům Janovi, Mikulášovi a Jaroslavovi. Jejich poručníci však zadlužené panství v roce 1617 prodali za padesát tisíc kop grošů Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic a získané peníze použili ke splacení dluhů. Zajícové z Hazmburka tak dostali pouze zbraně, zbroje, knihy a šaty, které jim byly odvezeny do Prahy. Jan se stal vojákem a díky své udatnosti dosáhl hodnosti podplukovníka, zatímco Jaroslav se stal dvořanem Ferdinanda III., ale obnovit vliv svého rodu se mu nepodařilo. Brozanský zámek byl roku 1631 během třicetileté války dobyt a spolu s vesnicí vypálen. Vlastníci žili na roudnickém zámku a brozanské sídlo sloužilo pouze úředníkům a k hospodářským účelům.

Je to jen náhoda nebo rod Nebeských opravdu nějakým způsobem spojují obce mělnického panství Brozánky, Vojkovice a Chvatěruby s přemyslovskými Doksany a Brozany, které svého času patřily k mělnické farnosti? Panství Roudnice nad Labem a panství Mělník vlastnil rod Lobkoviců (dvě rodinné větve).


Každopádně s jistotou víme, že se Jiřík Nebeský blíže nezjištěného dne a roku (ale pravděpodobně někdy před rokem 1567, kdy mu bylo 24 let) oženil s Annou. Dříve se příjmení žen do matrik nezapisovala, takže odkud byla a z jakého rodu, bohužel nevíme. Anna zemřela blíže nezjištěného dne roku 1588

V Brozánkách se jim narodila:

- blíže nezjištěného dne roku 1567 dcera LUDMILA NEBESKÁ (někdy psána Lidmila), která zemřela ve svých 40 letech roku 1607 v Brozánkách.


K historii našeho rodu se snažím vždy zjistit maximální množství informací, nejen tedy z knih narozených a zemřelých, ale i z knih oddaných, gruntovních knih, obecních kronik a jiných archiválií. Informace se snažím doložit kopií zápisu, fotkami, mapami. Pro bližší představu jak a kde naši předci žili, čím se tehdy živili, jakými nemocemi trpěli apod. je kapitola Ze života našich předků. Význam některých, pro nás již neznámých slov, najdete ve Slovníčku. Bližší informace o obcích najdete v kapitole Historie obce, vždy k jednotlivé větvi rodu.

Pro snazší orientaci se lze z jednotlivých osob překlikávat pomocí odkazů. Moje přímá linie je uvedena s velkými písmeny, další osoby, ke kterým se mi však podařilo zjistit také zajímavé informace, jsou pak uvedeny písmeny malými.