12B-a. BOHUMIL NEBESKÝ a EMMA LORENZOVÁ

02.12.2021

Eduardu Nebeskému a Julii Linhartové se na blíže nezjištěném místě (Kokořín, Šemanovice ?) dne 8. června 1897 narodil syn Bohumil Nebeský

Bohumil Nebeský používal jméno Nebeský - Wojkowicz, byl to malíř - krajinář, studoval soukromě u malíře Ferdinanda Engelmüllera (1867 - 1924). 

Bohumil Nebeský se na blíže nezjištěném místě a blíže nezjištěného dne a roku oženil s Emmou Lorenzovou, která se narodila 11. června 1900 v Hrušově.

Ve Velkých Hošticích, okr. Opava, se jim narodil: 

29. června 1923 syn René Nebeský, který zemřel ve svých nedožitých 36 letech dne 9. června 1959 ve Vídni

René de Nebesky-Wojkowicz byl český etnolog a tibetolog. Je známý především svou publikací Oracles and Demons of Tibet z roku 1956, která byla první podrobnou studií kultů tibetských božstev. Po ukončení středoškolského vzdělání v Leitmeritz a Praze se věnoval studiu středoasijské etnologie, tibetštiny a mongolštiny na univerzitách v Berlíně a ve Vídni . Bylo to zejména učení zesnulého Roberta Bleichsteinera na vídeňské univerzitě, které ho povzbudilo ke specializaci na tibetská studia. Před obhajobou doktorské práce dne 3. listopadu 1949 publikoval dva články o bönském náboženství a státním věštci. Od listopadu 1949 do července 1950 pokračoval ve studiu v Itálii pod vedením Giuseppe Tucciho a Josepha Rocka, stejně jako v Londýně na škole orientálních a afrických studií a London School of Economics.

V srpnu 1950 se Nebesky-Wojkowicz vydal na Kalimpong a do Evropy se vrátil až v únoru 1953. Jeho dlouhý pobyt mu umožnil přístup k mnoha textům o božstvech ochránců a umožnil mu těžit z rady tibetských učenců, kteří hledali útočiště během čínského vpádu. Živý popis tehdejších událostí lze nalézt v knize, kterou zamýšlel pro neodborníky. Nebesky-Wojkowicz publikoval výsledky svého výzkumu v několika článcích a zejména ve své nejdůležitější práci Oracles and Demons of Tibet: The Cult and Iconography of the Tibetan Protective Božstva. Tato objemná 666 stránková kniha je široce považována za základní studii tibetského kultu populárního náboženství a božstev, což z ní činí nepostradatelné kompendium pro všechny, kteří se zabývají božstvy ochránců. Nebesky-Wojkowicz také provedl několik výletů mezi Lepchou ze Sikkimu. V roce 1954 strávil pět měsíců v Leidenu identifikací sbírky rukopisů Lepcha v Národním etnologickém muzeu, kde již během sedmiměsíčního pobytu v roce 1953 vytvořil seznam titulů tibetských xylografů a rukopisů.

René de Nebesky-Wojkowicz navštívil Kalimpong a Sikkim podruhé v posledních měsících roku 1956, než odjel do Nepálu hledat nové místo průzkumu. V letech 1958 - 1959 znovu navštívil Nepál a zůstal tam tři měsíce. Shromáždil značné množství materiálu a 400 předmětů pro etnologické muzeum ve Vídni, kde zůstávají dodnes. V roce 1958 se stal "wissenschaftlicher Beamter" v Etnologickém muzeu. Na začátku roku 1958 mu byla diagnostikována pneumonie, jejíž účinky byly pociťovány během jeho třetí expedice do Himálaje v letech 1958 - 1959. Cesty, které podnikl v Nepálu, se staly příliš náročné na jeho zdraví a po návratu do Vídně zemřel ve věku 36 let 9. července 1959 po krátké nemoci.

Podle de Jonga René de Nebesky-Wojkowicz zemřel na zápal plic. Jeho příčina smrti však byla téměř zcela zastíněna tím, jak tragicky mladý byl, když podlehl. Kvůli tomu se kolem Nebesky-Wojkowiczovy smrti objevila nějaká městská legenda, kdy mnoho členů tibetské buddhistické komunity věří, že jeho smrt byla ve skutečnosti způsobena hněvem božstev ochránců, které tak vytrvale studoval.

Bohumil Nebeský byl zajat v 1. světové válce, vstoupil do srbské armády. Po roce 1918 absolvoval dělostřeleckou školu a současně umění ve francouzském Fontainebleau. V letech 1922 - 1931 žil a tvořil v Opavě, náměty ke své tvorbě čerpal z krajiny Jeseníků, Štramberska a Hlučínska, ale i z Českého středohoří. Byl to autor cyklu obrazů ze srbského bojiště Soluňská fronta.