12L-1-3. FRANTIŠEK NEBESKÝ a ANTONIE VINTROVÁ

Tomášovi Nebeskému a Františce Malečkové se dne 28. září 1906 narodil syn František Václav Nebeský. 

Narodil se v Řeži č.p. 3a (současná adresa Na Výsluní 3, Řež). 

Do školy chodil přes pole do sousedních Klecan, tak jako ostatní děti z Řeže a Husince. Škola na hranicích Husince a Řeže byla postavena až v roce 1936, František Nebeský zde byl náhradníkem ve školní radě.

Dne 28. července 1914 začala 1. světová válka, a to Sarajevským atentátem spáchaným na císaře Františka Ferdinanda d´ ´Este. Františkovi bylo necelých 8 let a 12 let, když válka dne 11. listopadu 1918 oficiálně skončila.

Po rozpadu Rakouska-Uherska se na konci 1. světové válkydne 28. října 1918 zrodilo samostatné Československo s prvním prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem.

František Nebeský byl rolník. Obhospodařoval několik polí. Doma bylo několik krav a koní.   

Ve svých 29 letech dne 29. září 1935 se ve Zvoleněvsi oženil s Antonií Vintrovou, narozenou 12. května 1910 ve Zvoleněvsi č.p. 128. 

Antonie od svých 14 let pracovala jako služka, poté byla žena v domácnosti. Bližší údaje, kde ale pracovala a kdy a kde se s Františkem potkali, bohužel nevíme. Tatínek Františka Nebeského, Tomáš Nebeský, bydlel v Řeži, ale příslušný byl z nějakého důvodu do Slatiny, což je vesnice hned vedle Zvoleněvse. 

Jejím otcem byl Josef Vintr, narozen dne 15. června 1876 ve Volšanech č.p. 5 (nyní Olšany, část Brandýska, současná ulice V Chaloupkách 5, Brandýsek - Olšany), pracoval jako horník ve Zvoleněvsi. Zemřel ve svých 75 letech dne 15. dubna 1951 ve Zvoleněvsi č.p. 128.

Její matkou byla Antonie Hodrová, narozená dne 13. června 1882 ve Zvoleněvsi č.p. 128, dcera Aloise Hodra, domkáře ve Zvoleněvsi a Marie Ludvíkové, ovdovělé Pátkové z Třebusic. Zemřela ve svých 72 letech dne 2. února 1954 ve Slaném v nemocnici. 

Její rodiče byli oddáni ve Zvoleněvsi dne 30. ledna 1904. Více o předcích Antonie Vintrové najdete zde.

Z knihy oddaných u Františkova bratra Václava Nebeského víme, že v roce 1926 byl dům č.p. 3a a 3b v Řeži již přečíslován na č.p 3 a č.p. 15. V sousedním č.p. 15 tedy zůstal bydlet František Nebeský. 

V Řeži č.p. 15 se jim narodili dne:

- 28. listopadu 1938 syn Vladimír Nebeský, který se oženil s Marií Brádlerovou, nar. 31. května 1945 v Kladně. Narodili se jim dva synové - Vladimír Nebeský (nar. 31. srpna 1963) a Luboš Nebeský (nar. 1. prosince 1968). Vladimír Nebeský s ženou Marií bydlel Pod Hájem 711 v Libčicích nad Vltavou. Zemřel v roce 2021 ve věku 83 let.

- 14. června 1943 dcera Eva Nebeská, která měla s manželem Cicvárkem syna Pavla Cicvárka (nar. 29. března 1968, nyní Troníček) a Martina Cicvárka (nar. 8. dubna 1972). Poté se narodil ještě Karel Vajc (nar. 1. července 1977). Eva Nebeská bydlela K Jatkám 1260 v Blatné, okr. Strakonice. Zemřela 17. října 2017 ve věku 74 let na rakovinu jater.   

- 3. dubna 1945 syn JIŘÍ NEBESKÝ, který se oženil s Ludmilou Čackou (nar. 6. února 1951 v Horoměřicích) a narodily se jim dvě dcery - PAVLÍNA NEBESKÁ (nar. 31. října 1978) a Renata Nebeská (nar. 17. února 1984, provdaná Cinaj Nebeská). Zemřel 22. července 2023 ve věku 78 let na Alzheimer v léčebně Pšovka u Mělníka.  

V noci z 29. září na 30. září 1938  byla podepsána tzv. Mnichovská dohoda. Zástupci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa se na ní dohodli, že Československo musí odevzdat své pohraničí (Sudety) Hitlerovskému Německu. Českoslovenští zástupci vlády nebyli k jednání přizváni, proto se v Česku užívá dosud označení "o nás bez nás" či "mnichovská zrada". 

Dne 15. března 1939 pak obsadila německá vojska Čechy, Moravu a Slezsko a 16. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Prezident Emil Hácha podepsal v Berlíně kapitulaci. 

Dne 1. září 1939 pak začala 2. světová válka. Františkovi Nebeskému bylo necelých 33 let, doma měl téměř roční miminko, ale s velkou pravděpodobností narukoval. Bližší zprávy kdy a kam nemáme, ale z války se vrátil nejpozději na podzim 1942, neboť v létě 1943 se mu narodila dcera Eva. Nevíme, jestli zažil odvedení svého bratra Václava Nebeského Říšskou státní policií a jeho následné přesunutí do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde 24. února 1942, kde ve věku nedožitých 43 let, na následky krutého zacházení zemřel. Každopádně František utrpěl pravděpodobně střelné zranění, neboť si pak stěžoval při změně počasí na bolest v noze, ve které měl mít stále uvízlý šrapnel. 

V roce 1938 pro československou mobilizaci fungovalo v sousedních Klecanech bývalé polní a vojenské letiště, kam se přesunula Polní letka 12. Za Protektorátu bylo letiště nejdříve pouze záložní přistávací plochou (Landeplatz), následně ale byla pro potřebu letiště upravena travnatá plocha o rozměrech 825 x 775 m a postaveno zázemí v podobě dvou hangárů, dalšího pomocného zázemí a vybudovány ochranné valy v Klecanském háji. Od roku 1941 zde působily letecké školy FFS A/B 4 a FFS C 14, později změněna na FFS B 14, která zde působila až do března 1945, kdy byla zrušena. Nejspíše v době působení této letecké školy, musela rodina Františka Nebeského dodávat do německých kasáren povinné dávky potravin. Antonie brala sebou malého syna Vladimíra, který ve stáří vzpomínal, jak jako malé dítě létal s německými piloty v letadlech. Odtud pak zřejmě pramenila i jeho láska k letadlům, kterým se věnoval i ve svém povolání v Aero Vodochody. Bohužel právě toto se později málem stalo důvodem pro údajnou kolaboraci Nebeských s Němci. Pravděpodobnější verze však je ta, že se Antonie chovala k Němcům vstřícněji kvůli tomu, aby rodina měla klid nebo kvůli zatčení svého švagra, bratra svého manžela, Václava Nebeského, kterého se tak třeba snažili dostat zpět z koncentračního tábora. Pomoct ji v tom mohlo i její rodné příjmení Vintr - Winter a původ rodu z Litoměřicka, tedy Sudet. Rodina prý dlouho vůbec nevěděla, že Václav Nebeský již není na živu. O této události se pak v rodině nemluvilo celý život. 

I přes stále častější a velmi úspěšné spojenecké útoky na německý průmysl, dokázala Říše v roce 1944 dosáhnout maximálního průmyslového nasazení a naprostého vrcholu ve výrobě za celou dobu války. V dubnu vyrobila více než 2 000 stíhaček, v květnu pak ještě asi o 200 více. Výrobu se snažila decentralizovat do menších dílen nebo do podzemí. Už v listopadu 1944 bylo německé letectvo začít některé své bombardovací letce přeškolovat na stíhače. Zřízena byla jednotka Fliegerkorps, kdy eskadra KG (J) 6 působila právě v Klecanech. Byly zde umístěny i jednotky s proudovými stíhačkami Messerschmitt Me 262. 

V listopadu 1944 se do Klecan začaly přesouvat první bojové jednotky, první byla Kampftgeschwader (Jagd) 6 a piloti bombardovacích Junkers Ju 88 a Ju 188 se měli přeškolit na stíhačky Messerschmitt Bf 109G a Bf 109K. Výcvik pilotů se neobešel bez několika nehod. Nejvážnější se udála 4. ledna 1945, kdy se krátce po startu zřítil Bf 109 G-6 do strže Máslovického potoka. Při pozdějším archeologickém výzkumu byl vyzvednut téměř celý motor a nalezena identifikační známka patřící pilotovi Hubertu Nentvigovi.

První bojovou akcí v letecké bitvě nad Prahou, která poprvé zasáhla i letište Klecany, byl dne 3. března 1945 nálet skupiny Mustangů od 55th Fighter Group, kdy výsledkem mělo být 8 zničených a 18 poškozených letadel na ploše. Po letecké bitvě nad Žalovem spadlo dne 22. března 1945 na dům Kejmarových (č.p. 8 v Husinci) německé letadlo. Oheň přeskočil i na sousední dům Hořánkových (č.p. 11 v Husinci), což byl rodný dům i několika předků Nebeských (viz https://www.rod-nebeskych-a-cackych.cz/l/pad-letadla/). Dne 31. března 1945 došlo k další letecké bitvě, kdy skupina asi dvaceti Messerschmittů Bf 109G-6 a G-10 byla překvapena skupinou sedmnácti Mustangů pod velením Lt. Col. Freda C. Stoffela. Výsledkem bylo min. 15 dopadů a 10 mrtvých pilotů včetně velitele Hptm. Erwina Zöllnera, nositele Rytířského kříže. Dne 7. dubna se uskutečnila mise, kdy skupina 183 letounů Messerschmitt Bf 109 zaútočila na bombardovací svaz a úspěšně se jim podařilo narazit do 15 bombardérů. Zřítilo se 9 z nich. Piloti byli ubytováni v místní škole. 

Poslední a nejničivější nálet pak letiště Klecany zažilo 16. dubna 1945, kdy nálet amerických Mustangů začal v 15:15 hod a skončil okolo 16:10 hod. Bitvy se účastnilo 12 Mustangů 78th Fighter Group. Při tomto útoku amerických hloubkových stíhačů a bombardérů bylo zničeno 24 kusů Junkers Ju 87, dalších 10 kusů bylo vážně poškozeno. Za oběť padlo také 7 kusů Focke-wulf Fw 190 typ F-8 a F-9, které byly zcela nové, a na které se v Klecanech teprve přeškolovalo.

K opuštění letiště došlo 6. května 1945, kdy Němci při odchodu všechny zbývající letouny znehodnotili nebo zapálili a většina zázemí byla vyhozena do vzduchu. Dodnes jsou zde patrné terénní relikty, které jsou předmětem i archeolického průzkumu.

Válka skončila a republika i samotná Řež se začala pomalu vzpamatovávat z válečných útrap. V neděli 26. května 1946 se konaly první volby v Československu po skončení 2. světové války a po vysídlení Němců převážně ze Sudet. Vítězem voleb se stala Komunistická strana Československa (KSČ), následovaná Československou stranou národně socialistickou, Československou stranou lidovou, Demokratickou stranou, Československou sociální demokracií a třemi menšími slovenskými stranami. Dle programu nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků (tzv. Košický program) byla v Československu nastolena lidová demokracie. V čele vlády stanul komunista Klement Gottwald. Prezidentem pokračoval po mandátu v exilu Edvard Beneš, který abdikoval v roce 1948. 

Po období tzv. První republiky (1918 - 1938), Druhé republiky (1938 - 1939) začalo v roce 1945 období tzv .Třetí republiky, které trvalo až do června 1948, do zrušení demokratické ústavy po Únoru 1948. 

Již v červenci 1947 sovětský diktátor Stalin zasáhl vůči československé účasti na Marshallově plánu (= plán evropské obnovy s cílem zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě). Moskva vyjádřila pochybnosti o deklarované parlamentní cestě k socialismu a následně vyzvala KSČ k urychlenému převzetí moci. Vzhledem k tomu, že Beneš zklamán západními spojenci v době Mnichovské krize, uzavřel v prosinci 1943 smlouvu se Stalinem o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik. Proto mělo SSSR nejdůležitější vliv na obnovující se stát, a to za pomoci Klementa Gottwalda a Rudolfa Slánského. K naplnění strategických cílů komunisté využili naladění nižších vrstev české společnosti, jimž mohli po plošném vysídlení původního, německy hovořícího obyvatelstva, nabídnout vyhlídku na lepší materiální zajištění. V pohraničí došlo k radikální změně národnostní skladby obyvatelstva včetně přeměny vlastnických vztahů po pozemkové reformě. S odsunem maďarského obyvatelstva ze Slovenska však vláda neuspěla. Maďaři byli zbavováni hlavně státního občanství a podrobeni reslovakizaci nebo nucenému přesídlení do českého pohraničí. Toho, že se mezi zeměmi západního a východního bloku rozpoutala studená válka, využili jednotky UPA - banderovci, kteří dále bojovali, páchali trestné činy i na civilním obyvatelstvu, vypalovali obce, vraždili a loupili. Československá vláda byla nucena postupně přijímat opatření a na Slovensko byly vyslány vojenské jednotky, které jednotky UPA zatlačily zpět do Polska. Vliv komunistů se zvyšoval především na venkově a v pohraničí. V září 1947 byly třem nekomunistickým ministrům Petrovi Zenklovi, Janu Masarykovi a Prokopovi Drtinovi, zaslány balíčky s výbušninou, které však byly včas odhaleny a nikdo nebyl zraněn. Stopy vedly ke komunistům, v jejichž garáži bylo nalezeno množství zbraní včetně ručních granátů a kulometů. Od počátku roku pak napětí mezi KSČ a jejich oponenty ve vládě i parlamentu dál vzrůstalo. Nejprve při diskuzích o zákonu "O trvalé úpravě vlastnictví půdy", poté při projednávání úpravy platů státních a veřejných zaměstnanců. Rozhodujícím bodem sporu se však staly čistky ve velitelství tehdejší policie - Sboru národní bezpečnosti (SNB), kdy bylo odvoláno osm pražských nekomunistických velitelů. 

V únoru 1948 nastala vládní krize kolem usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948. V následujících dnech došlo k sérii událostí, jež vedly k úplnému převzetí moci ve státě komunistickou stranou. V sobotu 21. února proběhly ve velkých městech demonstrace na podporu komunistů. Komunisté začali vytvářet vlastní ozbrojené složky - Lidové milice. Budovali Akční výbory Národní fronty, jejichž členové začali přebírat vedení organizací a propouštět zaměstnance. Na 24. února byla naplánována generální stávka. V Praze byly hlídány mosty, strategické budovy a rozhlas. V pondělí 23. února začala Státní bezpečnost zatýkat vybrané příslušníky stran, Lidové milice byly vyzbrojovány puškami a samopaly z brněnské Zbrojovky. V úterý 24. února 1948 ve 12 hod začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany. Tyto události byly završeny 25. února 1948, kdy prezident Beneš přijal demisi části nekomunistických ministrů, v čele akčního výrobu stanul Antonín Zápotocký, generálním tajemníkem se stal Alexej Čepička a místopředsedou Rudolf Slánský. Klement Gottwald odjel na Václavské náměstí, kde přednesl svůj projev: Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal ... Nemocný a vyčerpaný prezident Beneš odjel z Prahy do svého soukromého sídla v Sezimově Ústí. Z Československa utíkali do zahraničí další politici a odpůrci nastupujícího režimu. V noci z 9. na 10. března 1948 pak za nejasných okolností zemřel ministr zahraničí Jan Masaryk, který byl nalezen mrtvý pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. Jeho smrt otřásla československou i zahraniční veřejností. Dne 2. června 1948 ze zdravotních důvodů odstoupil z funkce prezident Beneš, který v Sezimově Ústí zemřel 3. září. Jeho nástupcem byl zvolen Klement Gottwald. 

V Kronice obecné školy Husinec 1918 - 1967 je záznam k měnové reformě, která postihla i rolníka Františka Nebeského.