22. PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
Před rokem 1939 byla známá jako Velká válka nebo světová válka, byl to globální válečný konflikt probíhající od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala i ve světových oceánech. Bezprostřední záminkou k válce se stal úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Rakousko-Uhersko odvetou vyhlásilo válku Srbsku, čímž vyvolalo řetězovou reakci vedoucí ke světové válce. Během jednoho měsíce se Evropa ocitla ve válečném konfliktu.
Válka propukla mezi dvěma koalicemi - mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království (které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie), Francie a carské Rusko. K Dohodě se připojily další státy, v roce 1915 Itálie a v roce 1917 USA. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.
Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 - 1918 bylo mobilizováno 60 milionů vojáků.
Jako konec války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11.11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5:05 hod ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiégne. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919 (podepsány ve Versailles).
V bojích v první světové válce byly nasazovány nové typy zbraní s nebývalou ničivou silou (tanky, bojová letadla, chemické zbraně, ponorky, kulomety apod.). Války se zúčastnilo 32 zemí světa s 1,5 miliardou lidí (75 %), bojovalo 74 milionů vojáků. Celkem zahynulo 8,5 milionů lidí, z toho 6,8 milionů civilistů. Přes 21,2 milionů bylo zraněných vojáků, 7,7 milionů bylo zajatých a nezvěstných.
Dne 28. října 1918 vzniklo samostatné Československo. Dne 11. listopadu 1918 pak rakouský císař Karel I. podepsal pod silným nátlakem prohlášení, že se vzdává všech zásahů do státních záležitostí (nikoli abdikaci). Stejného dne opustil císař i Schönbrunnský zámek ve Vídni, Rakousko-Uhersko tak definitivně zaniklo.
Ačkoli jsem doma, např. z dědova vyprávění, neslyšela o tom, že by někdo z našeho rodu bojoval v 1. nebo ve 2. světové válce či v legiích, podařilo se mi díky digitalizaci dokumentů zpřístupněných Vojenským ústředním archívem dohledat několik záznamů o padlých vojácích, kteří byli našimi předky.
Josef Čadský, narozen 16. listopadu 1875 v Horoměřicích, zemřel 19. dubna 1915 v Bitolji v Srbsku
pohřben byl 20. dubna 1915 na hřbitově v Bitolji
Bitola je město v jihozápadní části dnešní Makedonie, 14 km od hranic s Řeckem. Leží pod pohořím Baba-planina na břehu řeky Dragor v nadmořské výšce 576 m. I s okolím má Bitola asi 120 000 obyvatel, převážně Makedonců, ale i Srbů, Řeků a Albánců. Je to hlavní ekonomické a průmyslové centrum. Založení města bylo vyústěním snahy o výchovu špičkově vzdělaných odborníků i mimo hlavní město Skopje. Je zde 7 středních škol, mnoho škol základních, dříve zde bývala Vojenská akademie. Město má i zoologickou zahradu.
Josef Čadský, narozen 1893 v Horoměřicích, zemřel 1. března 1915 v Usküb v Srbsku, hodnost desátník
sloužil u pěšího pluku č. 11, pohřben byl 2. března 1915 na hřbitově v Usküb
Usküb je název dnešního hlavního a největšího města Skopje v Makedonii z dob turecké nadvlády. Leží na řece Vardaru na křižovatce středověkých obchodních cest z Bělehradu k Egejskému moři a z Dubrovníku do Konstantinopole. Po balkánských válkách (1912 - 1913) se Skopje stává součástí Srbska, spolu se Srbskem se roku 1918 stává součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 přejmenovaného na Jugoslávii. Za druhé světové války byla Skopje a větší část Makedonie připojena k Bulharsku, v listopadu 1944 město obsadili partyzáni. Skopje se stalo hlavním městem Socialistické republiky Makedonie. Nejdůležitější udalostí pro město se stalo zemětřesení v roce 1963, které město postihlo a téměř celé ho zničilo.
Josef Moudřich, narozen 1893 v Dejvicích, zemřel 15. června 1916 v Bol´shoy Porsk (Volyň) v Rusku, hodnost vojín
sloužil u vojenského pěšího pluku č. 94, pohřben byl 16. června 1916 u kostela ve Volyni
Volyň je historické označení pro historickou oblast v dnešní severozápadní Ukrajině. Leží severně od Haliče a Podolí, kousek od polského Chelmu. Je jedním z prvních území osídlených Slovany. Do roku 1918 zůstala Volyň součástí Ruského impéria, po první světové válce připadla Západní Volyň obnovenému polskému státu, zatímco Východní Volyň se stala součástí SSSR, resp. Ukrajinské SSR. Ještě před 2. světovou válkou se s okolím Volyně počítalo jako s destinací pro odsun Čechů z českého území. Dne 17. září 1939 vpadla do polské části Rudá armáda, roku 1941 pak vojska německých nacistů. Během druhé světové války byla Volyň významným opěrným bodem Ukrajinské povstalecké armády, kromě osvobozeneckého boje však docházelo také k masakrům civilistů - Poláků a Židů, a to jak ze strany nacistů, tak ukrajinských nacionalistů. Po válce se celá Volyň stala součástí Sovětského svazu (1944 - 1991). Od roku 1991 je Volyň součástí samostatné Ukrajiny. Dosud zde existuje česká, polská a běloruská národnostní menšina a komunita římských katolíků. Na rozdíl od převážně řeckokatolické Haliče je Volyň výrazně pravoslavnou zemí.